Praha Karlštejn Tour 23.7.2011

• Délka: 49,7 km
• Převýšení: 940 m
• Tepy: 175/191
• Umístění: 153./835 (Výsledky ZDE)
• Čas: 2:15:45
• Fotky: ktfoto ZDE; fotokocian ZDE; xyx ZDE; kolopro ZDE; rajce ZDE
• Video: oficiální na Kolopro.cz ZDE
  

Od mého posledního závodu uplynul skoro měsíc, během kterého jsem poctivě trénoval. Aktuální formu jsem chtěl konečně zužitkovat v závodě, Praha Karlštejn byla jasná volba. Loni jsem tu měl v naprostém vedru a suchu rozjetý perfektní výsledek, bohužel jsem píchl. Ovšem ani předloni jsem zrovna nezářil, kdy jsem 300 m před cílem padl do šílených křečí, ve kterých jsem se válel víc jak minutu. Letos jsem tedy chtěl předešlé 2 počiny smazat nějakým perfektním výkonem, ale opět se naskytl problém v podobě počasí. Od středy pršelo nepřetržitě 2 dny. To mě vedlo k rozhodnutí – závod nejet. V pátek den před závodem jsem si to ale ještě rozmyslel, koupil si nový plášť s hrubým vzorkem a připravil jsem se na bahenní lázně.

V noci před závodem jsem měl absolutně klidný spánek, moje ambice v očekávaném blátě nebyly moc vysoké, navíc podle startovní listiny bylo přihlášeno mnoho výborných závodníků. S tak vysokou konkurencí jsem se ještě nesetkal.

Pohled na startovní rošt téměř z chvostu

Start více jak 8 stovek závodníků!!

V sobotu tedy dorážím ve slunečném počasí na dostihový stadion v Chuchli a zařazuji se do 3. koridoru (start. č. 200 – 299) do 2. řady (tedy okolo 220. místa). Hned za mnou stojí parťák Brejlič a úplně nalevo ve stejné řadě Hanušová a Kyptová, o 2 řady přede mnou Vejvodová. Všechny 4 chci dneska v závodě porazit a hlavně zajet slušný výsledek, abych si vylepšil startovní koeficient.

12 hodin start!!

Jede se tentokrát po ovále jen půl kola a pak už klasicky po silnici do Radotína. Snažím se okamžitě získávat pozice a přesto, že jedeme v protivětru, svištíme po asfaltce 44 km/h. Kyptová je kousek přede mnou, Hanušová kousek za mnou, Brejlič a Vejvodová ztrácejí asi ještě víc.

Kousek před Radotínem leží na levé straně 2 smotaní bikeři v sobě a sténají, nic moc pohled. Pak brzda a jede se pod zúženým podjezdem skoro krokem, hrůza.

Za Radotínem stoupáme nejdříve po rozbitém asfaltu, kde si již držím svojí pozici a nikam to nehrotím. Jsem celej napnutej z toho, kolik bláta bude v lese.

Poté se konečně najíždí do terénu a po prvních stovkách metrů je odpověď víc než přívětivá – bláta je minimum, skvělá zpráva! Zde se jede velmi prudký i když nepříliš dlouhý kamenitý výjezd, kde ztrácím zhruba 6 pozic a trochu mě to zneklidňuje. Jestli to takto půjde dál, tak jsem za chvíli na chvostu:-) Na vrcholu se však moje pozice upevňuje a velmi dlouho se kolem mě pohybují stále stejní závodníci.

Trasa závodu a údaje o rychlosti, tepech a převýšení ZDE (zobrazení v km nahoře vpravo)

Kolem 10. km přichází první delší vlhčí úsek, kde si svoje čisté nožky pěkně zacákáváme!

Na 14. km najíždíme do dlouhého poměrně prudkého a místy i kamenitého sjezdu s vymletým korytem různě kličkujícím uprostřed cesty. Zde dojíždím modrý dres (Vladislav John), který se očividně ve sjezdu bojí a bikeři před námi ujíždí, naopak za námi se to začíná sjíždět. Snažím se ho popohnat „Neboj se, pusť to trochu, dojeď je“. Nakonec ho předjíždím ale to až skoro dole.

Okamžitě na to navazuje velmi strmé stoupání, kde odjetou skupinku dojíždím. Je tu pouze jedna lehce mazlavá stopa, závodníci ztrácejí balanc a přecházejí do chůze, musím je bohužel napodobit. Připadám si skoro jak trotl, nejsou schopni ani rychlejší chůze, bóooože! Naštěstí se výšlap trochu narovnává a je možné zas naskočit na kolo.

Já okolo 9. km (neposkvrněn)

Já v posledním krpále (již poskvrněn)

V pozvolnější části kopce mě Modrák předjíždí, kterého však okamžitě dojíždím v následném dlouhém sjezdu k potůčku. Opět jede velmi opatrně a bohužel se nedá předjet. Přejíždíme potůček, spíš bahnotok, a okamžitě se před námi objevuje polní travnatý výšlap bez jakékoliv cesty. Je hodně strmý, takže zhruba 150 m kolo tlačíme.

Následuje klasický lesní výjezd, který se pěkně utahuje a jedeme ho téměř na nejlehčí převod. Modrák se mi vzdaluje z dohledu a nějakou chvíli jede přede mnou Jana Kyptová. Ve výšlapu si pěkně nakládá a její vzdychání mě skoro až rajcuje:-D. Asi bych za ní vydržel jet celý závod, ale radši ji předjíždím:-D

Kousek odsud je na 18. km nejnebezpečnější sjezd v celém závodě – extra monstrózně kamenitý s ještě šílenějším vymletým korytem a hlavně velmi kluzkými kameny, kde mám kolikrát namále. Nedá se tu jet moc rychle, hrubý vzorek vůbec nepomáhá, jedu ho na jistotu, stejně dojíždím trojici závodníků a kdo tam zas dělá safety car? No kdo jinej než Modrák. Už mě začíná decentně frustrovat!:-)

Hned po sjezdu se na nás usmívá další pekelně dlouhé a strmé stoupání, ze začátku opět jeté skoro na nejlehčí převod…Modrák se mi opět pomaličku vzdaluje … no hlavně ať jede, už bych nezkousl další safety car!:-D

Mezi 20. – 27. km jsou konečně trochu odpočinkovější úseky (1. občerstvovačka + mezičas, polní cesta, silnice), kde se držím 8členné skupinky. Nejede ale bůhví jak rychle a tak se s bikerem v dresu Scott & Hagget (David Jaroš) od nich odpoutáváme a jedeme stíhat další. Je to kvalitní biker, skoro se mu povedlo vyjet kratičký strmý výjezd v Mořině na 25. km (to se povedlo v celém závodě jen 7 bikerům).

Na 28. km se Scottem dojíždíme menší skupinku, ve které je i Modrák. Lesní cesta se na vrcholu utahuje takovým způsobem, že již po čtvrté v závodě musím tlačit (nevyjel jsem to ani při vyjížďce). Za prudkým výjezdem se nám skupinka hodně natáhne a Modrák i Scott trochu poodjíždí.

Čeká mě už pouze jeden jediný brutální výšlap, jinak spíš kratší kopce a tak na to pěkně dupu. Jede se mi skvěle a endorfíny se mi krutě vyplavují, užívám si to. Předjíždím jednoho, druhýho, třetího…pak dojíždím Scotta a Modráka a jsme těsně před dalším dlouhým trochu technickým sjezdem. Tentokrát zaakceleruji a Modráka předjíždím….jupí!! Scotta přede mnou překvapuje odbočka (sjezd vede trochu jinudy než loni) a dostávám se na 1. místo ve skupince…konečně si tedy můžu užít sešup na 100 %! Ve sjezdu k altánku mě uvisí jen technicky zdatný Scott.

Sjezd k altánku - těsně za mnou jedoucí Scott

Ve sjezdu věčně ztrácející Modrák

Odtud pak výšlap k 2. občerstvovačce, kde do toho fakt buším, ani Scott mi nestačí a dojíždím 200 m vzdálenou dvojici.

Na občerstvovačce řvu „Jonťák, jonťák, chci jonťák“….odpověď od různých pořadatelů zní „Mám jen vodu“ … poslední podavač mi taktéž odpoví „Voda“ (Oni neměli jonťák? Nechápu!) „No tak teda vodu no:-D“.

Naláduju do sebe vodu a 2. carbosnack a opět dupu, předjíždím dvojičku a pak ve velmi roztrhaném poli závodníků další 3 jednotlivce. Tady zrovna projíždíme úseky, kde jsou 3 obrovské bahnité kaluže přes celou cestu a už i prasata by se nás štítily:-)

V dlouhém sjezdu do Radotína po rozbitém asfaltu dojíždím jednoho bikera. S ním se mi daří v posledním výjezdu (tlačíme asi 300 m) docvaknout 10člennou skupinku. Za náma nikdo není, takže je jasný, že si pozici do cíle už nepohorším, můžu si jí pouze vylepšit.

Posledních několik km mě však stálo spoustu sil. Proto cítím obrovskou kyselost v nohách a na rovince ke stadionu mám co dělat, abych vůbec skupince uvisel.

Na dostihovém ovále už je to pro mě fakt peklo a raději křeče neriskuju, předjíždím tak z celé skupinky pouze jednoho bikera. V cíli ovšem radost jako hrom!!

Prvně v sezoně jsem porazil Hanušovou, která dojela ve stejném čase jako Kyptová, tj. za 2:22 hod. Vejvodová za 2:24 a kámoš Brejlič bohužel vytuhl a v cíli byl za 2:31. Z mezičasu jasně vyplývá, že 90 % závodníků pohybujících se v okruhu několika minut kolem mě muselo tempo přepálit, dyť já si od půlky závodu polepšil z průběžného 170. místa až na 153.!

A na závěr třešnička za celým dnešním povedeným dnem – vyhrál jsem v tombole vidlici 😀 (SR Suntour Axon v hodnotě kolem 6 tisíc)