Archive for the ‘3) Psaní na klávesnici’ Category

Mistrovství světa ve zpracování textů se koná každé 2 roky, většinou v nějakém evropském městě. Tento rok to připadlo na Berlín. Zkušenosti z mistrovstvích už nějaké mám. Zúčastnil jsem se v roce 2005 ve Vídni, 2007 v Praze a 2009 v Pekingu. Od té doby jsem ovšem na mezinárodní půdě a víceméně ani na republikové nesoutěžil. Teprve před 2 roky jsem se vrátil zpět k republikovým šampionátům vzhledem k tomu, že jsem se psaním začal živit. A to už jsem byl vlastně krůček od účasti na dalším mistrovství světa. Letos to i za podpory mého zaměstnavatele (Transkript online) vyšlo a já se vydal na MS INTERSTENO do Berlína ve dnech 22. – 28. července.

Zahajeni_mistraku

Zahájení mistrovství světa. Účastníci byli z 26 různých zemích světa.

Každý soutěží ve svém mateřském jazyce, pokud si nestanoví jinak. Z 8 soutěžních disciplín jsem se zúčastnil 4, které se nejvíce blížily mé praxi:

1) 30minutový opis z papírové předlohy (Text Production)

Nejtradičnější, nejpopulárnější a nejkvalitněji obsazená disciplína ze všech. Těsně před odstartováním soutěže se rozdá 11 stránek souvislého předem neznámého textu, většinou na ekonomické, politické či sociální téma a zároveň uhlazeného tak, aby neobsahoval příliš mnoho cizích výrazů, jmen či čísel a žádné speciální symboly. Spolu s disciplínou Audiotranscription je to jediná soutěž, ve které se výkon měří v úhozech za minutu. Za každou neopravenou chybu se strhává 100 úhozů, tedy zhruba 1,5 řádku textu.

I když v praxi opisuji text z papíru spíše výjimečně (v dobách psacích strojů to byla denní rutina), přesto mám tuto soutěž nejradši. I proto jsem tréninkové přípravě týden před mistrovstvím věnoval určitý čas, abych se opět sžil s orientací v textu a neztrácel se v předloze při opravování překlepů. Když se takto ztratíte, tak čas běží najednou neuvěřitelně rychle a může vás to výrazně rozhodit. Ideální je nedělat překlepy vůbec, ale nikdo není robot. Já opravuji v průměru 2krát za minutu.

Takže je potřeba sice psát svižně, ale rozhodně ne zbrkle. Věřte, že v úvodu soutěže máte skutečně pocit, že se děsně vlečete. To pak ženete úhozy za každou cenu. Když se k tomu navíc přidá klepavka, nervozita, tak se překlepy hromadí a psychika i výkon jdou strmě dolů.

Srovnat se při samotné soutěži není zrovna jednoduché. Každý chce na mistrovství světa předvést to nejlepší, co v něm je. Většina touží po osobním rekordu a ti nejrychlejší i po medaili. Naneštěstí je psaní na klávesnici závislé na jemné koordinaci prstů, takže klepavka může nepříjemně ovlivnit výsledný výkon.

Po odstartování se mi prsty trochu rozklepaly. Opravoval jsem poněkud častěji, takže jsem snížil rychlost asi o 30 – 40 úhozů za minutu, dal jsem si první stránku jako takovou rozehřívací a když jsem se na druhé stránce zklidnil, zrychlil jsem a už se mi psalo dobře. Hodně mi ze začátku pomohlo měření času na vlastních stopkách, takže jsem přesně věděl, jak rychle píši. Kdybych to neudělal, dopadlo by odhazování první stránky katastrofálně. Tu totiž výkonnostně srovnatelný parťák Tomáš Portych, který seděl hned za mnou, odhazoval o více jak jeden odstavec dříve než já. Bývalo by mě to extrémně rozhodilo, ale takto jsem věděl, že si jedu přesně svoje tempíčko a že se Tomáš musel na začátku vybláznit k excelentní rychlosti.

Vysledek_v_opisu

Výsledková listina v opisu v kategorii praktiků (21 let a starší).

Můj cíl byl TOP 10. V opisu jsem dosáhl 589 hrubých a 582 čistých úhozů za minutu, nechal jsem v celé práci jen 2 neopravené chyby (již tradičně bývám na soutěžích jeden z nejpřesnějších v opisu) a tato preciznost mě vynesla na parádní 9. místo.

V první desítce měla Česká republika dokonce šestinásobné zastoupení a přesto se nám v této disciplíně nepovedlo ukořistit ani jednu medaili. Tu nám vyfoukli skvěle připravení Turci, kteří předvedli výkony přes 700 hrubých úhozů za minutu. Nejlepším Čechem byla Karolína Foukalová na 4. místě s výkonem 657 čistých úhozů za minutu. Na medaili bylo mimochodem potřeba ďábelských 666 čistých úhozů za minutu.

Může mě těšit, že minimálně z českých soutěžících v TOP 10 (kromě mě si všichni pomáhali ZAVPISem) mám ve svém výkonu největší rezervy, protože nepoužívám zkratkové systémy ani automatické záměny ve Wordu, všechna slova zatím „poctivě“ vypisuji. Proti těmto pomůckám nic nenamítám, rozhodně mají v praxi své opodstatnění, jen jsem se ještě pořád nepustil do jejich tréninku.

Jak takové zkratky fungují? Český nejpropracovanější systém zkratek ZAVPIS (tvůrcem je Jaroslav Zaviačič, trenér české reprezentace, fenomenální metodik výuky psaní všemi deseti) krátí například slovo podnik jako dk, podniku jako dku. Na stejném principu je možné nastavit automatické záměny ve Wordu. Po napsání této zkratky se vám automaticky vypíše celý výraz. Spočítal jsem si, že kdybych na šest nejfrekventovanějších slov podle soutěžní předlohy a zároveň dobře krátících podle ZAVPISu měl připravené zkratky v různých pádech (podnik, sociální, odpovědnost, evropská, společnost, která), tak by se můj výkon zvýšil o 49,2 úhozů za minutu. Celkový ZAVPISácký zkratkový potenciál pak mohl být na tomto textu při mé rychlosti psaní až 150 úhozů za minutu navíc (tj. cca + 25 %).

Světový rekord i díky ZAVPISu činí 928 čistých úhozů za minutu a drží ho naše Helena Zaviačičová z Mistrovství světa v Římě 2003. Tam zkratkový potenciál při její rychlosti psaní zcela jistě překračoval 200 úhozů za minutu (tj.  + 30 %). Helena je zároveň nejrychleji fyzicky píšící Češkou (její skutečná rychlost bez užívání zkratek se minimálně bude blížit k 700 úhozů na třicítce, i to je známka světové extratřídy, a to jak bez zkratek, tak i se zkratkami), nicméně ve světě minimálně jednoho přemožitele asi bude mít.

Pravděpodobně nejrychleji fyzicky píšící člověk na světě je totiž Sean Wrona, který v 10minutových opisech pravidelně předvádí rychlost přes 800 úhozů (viz jeho letošní internetová soutěž ZDE) a v minutovkách umí i tisíc. Škoda jen, že se tento výjimečný Američan zatím nezúčastnil jediného mistrovství světa. Zcela jistě by upoutal pozornost a hlavně by jednou provždy odpověděl na otázku, jestli jeho internetové výkony jsou skutečné, a nebo si pomáhal nepovoleným způsobem. V jeho případě věřím ve fair-play.

berlinska_zed.jpg

Umělecky pomalovaná berlínská zeď o délce asi jednoho kilometru. Co 5 metrů, to jiný obrázek.

2) 10minutový audiopřepis (Audiotranscription)

Této disciplíně se v praxi věnuji nejvíce (velmi často přepisuji audio/videonahrávky do textové podoby) a paradoxně se mi povedla nejméně ze všech. Soutěž spočívá v tom, že v elektronické podobě obdržíte velmi rychle namluvenou audionahrávku (v přepočtu rychlostí přes 900 úhozů za minutu) a během 10 minut s penalizací 50 úhozů za chybu z ní musíte přepsat co nejvíce textu. Zároveň si ji můžete všelijak zpomalovat, zastavovat, přetáčet apod. Co je důležité zdůraznit, že jednotlivé technologie pro záznam textu zde byly sloučené, tedy my se standardní klávesnicí soupeřili i proti akordovým klávesnicím a proti diktování hlasem, čili konkurence tu byla nabitá.

Nahrávky ovládám pomocí horkých kláves, a to v softwaru Express Scribe, který je volně ke stažení na internetu. Tento program používám i v práci, takže jsem s ním perfektně sžitý. K úplné dokonalosti mi chybí už jen nožní pedály (místo horkých kláves), aby se prsty mohly věnovat pouze psaní.

Bohužel mě těsně před soutěží i na jejím začátku pár faktorů dosti rozptýlilo a už jsem se nedokázal 100% zkoncentrovat. Výkon pod 500 úhozů za minutu byl velkým selháním oproti tréninkovým 570 při nastavené 64% rychlosti přehrávání bez nutnosti zastavování nahrávky. Měl jsem sto chutí soutěžní práci zahodit. Výsledek 488 hrubých, resp. 453 čistých úhozů za minutu na 26. místě je zlý sen. A 7 chyb taky není něco, čím bych se mohl chlubit. Ono v té rychlosti řešit, jestli jde zrovna o přívlastek volný (oddělený interpunkčními čárkami) nebo těsný (bez čárek), jestli např. zmíněnou unií se myslí Evropská unie (a tudíž má být velkým písmenem), a nebo jde o obecný výraz… Občas prohodím slovosled a to jsou všechno takové drobnosti, které se nasčítají.

Nejvyššího českého výkonu dosáhla zrovna asi ta nejpovolanější osoba ze všech, Simona Sedmihorská, která se mnoho let živí titulkováním pořadů v České televizi. Výkonem 552 čistých úhozů za minutu obsadila 11. místo a 2. místo mezi standardními klávesnicemi (porazil ji pouze turecký vicemistr světa v opisu Hakan Kurt)!

Cesi_pred_dikatem

Čeští soutěžící těsně před jedním z diktátů.

3) Rychlopisný diktát C-B-A (Speech capturing)

V této disciplíně jsou jednotlivé technologie rozdělené do kategorií a jednou z nich je tradiční i když pomalu vymírající těsnopis. V dnešní době moderní techniky (diktafony, kamery apod.) je těsnopis skutečně na ústupu a věnuje se mu už v podstatě jen starší generace. Je to škoda, protože těsnopisařské „malovánky“ měly své kouzlo a Česká republika v nich bývala velmi úspěšná.

Diktát je namluvený postupně zvyšující se rychlostí do tří pětiminutových úseků, proto název C-B-A. Oproti audiotranskripci se ovšem pouští z externích reproduktorů a tudíž si ho soutěžící nemůže zpomalovat, zastavovat apod. Máte zkrátka jen jeden pokus. Jednotlivé minuty jsou rozpočítány podle počtu slabik po minutách navyšujícím tempem, což však neznamená, že se tempo zvyšuje rovnoměrně i podle počtu úhozů. Tady z mého pohledu pravidla v dnešní době již zbytečně vychází z těsnopisařské praxe. Počet úhozů má mnohem lepší vypovídací hodnotu než počet slabik.

Diktát C-B-A oproti Real Time Competition mám radši, protože v něm můžu improvizovat a pořádně se vydovádět. Po dopsání CBAčka má totiž soutěžící hodinu na jeho opravu. Proto se vyplatí při těch vyšších rychlostech už překlepy neopravovat a zaměřit se na obsah, improvizaci a maximální rychlost psaní. Koneckonců podobným způsobem postupuji v praxi i při simultánním přepisování. Improvizace může spočívat v tom, že si některé výrazy krátíte. Pak je ale nutné je při opravě dopsat do původní podoby. V diktátu se několikrát objevilo „Mladí lidé“, takže ty jsem krátil jako „ml“. Nebo slovíčko „veřejné“ jako „veř.“ apod.

Když jsem po opravě diktátu rozdělil text do jednotlivých minut, vycházelo mi na 4. minutu 590 úhozů, na 5. minutu 680 a na 6. minutu, ve které mi již chybělo pár slov, 750. V této poslední 6. minutě, kterou mi ještě uznali, mě celkem šokoval hrubý výkon před opravou, tj. 720 úhozů, to je 12 úderů do klávesnice za sekundu!! Uffff.

Pamatnik_holocaustu

Památník holocaustu v centru Berlína připomínající hroby (přes 2700 kvádrů).

V odevzdaném diktátě nesmíte nechat moc výmyslů nebo postrádat větší množství slov, protože za každé takové se počítají 4 trestné body bez ohledu na to, jak klíčové nebo zbytečné slovo vynecháte. V posledních 3 uznaných minutách (konkrétně od 4. do 6. minuty) nesmíte překročit 30 trestných bodů, což je poměrně striktní pravidlo.

Přestože jsem chytl 6 minut stejně jako šestá Karin Cieslarová, tak jsem se s větším počtem trestných bodů (27) propadl až na 11. místo. Nicméně za mě pořád velká spokojenost. Tento výkon by před 2 lety v Budapešti stačil na 3. místo! Nejlépe z Čechů se umístila Karolína Foukalová na 2. místě s 8 uznanými minutami diktátu.

4) Rychlopisný diktát v reálném čase (Real Time Competition)

Podle názvu disciplíny by se chtělo říct, že tento diktát bude vycházet přímo z praxe simultánního přepisování, kterým se taktéž živím. Bohužel tak tomu úplně není. Ve skutečnosti simultánní přepisování stojí někde mezi CBAčkem a tímto Real Timem. Od obou je stejně daleko.

Real Time Competition sice probíhá v reálném čase stejně jako simultánní přepisování (Tedy oproti CBAčku zde není žádný prostor na opravu. Okamžité překlepy a nepřesnosti je sice možné opravovat, ty starší již nikoliv. V ostatním se pravidla obou diktátů příliš neliší), jenže přepisovatel při simultánním přepisování může v případě potřeby improvizovat, vynechávat méně důležité výrazy, přeformulovávat věty apod., což se v soutěžním diktátě bohužel nesmí a opět jakákoliv nepřesnost, ať už má jakkoliv závažný charakter (drobný překlep, vynechané podřadné slovo, vynechané klíčové slovo, zkrácené slovo, podobná ale jiná formulace) je penalizována stejným způsobem.

V této soutěži byly opět sloučeny technologie, takže šance na nějaký lepší výsledek naprosto nulová. Nejlepším Čechem byla Karin Cieslarová na 31. místě s 6 uznanými minutami diktátu. Běžně tu chytám 5, ale úplně se nezadařilo. Uznané 4 minuty stačily jen na 41. místo.

Braniborska_brana

U Braniborské brány, což je tady jedna z nejpopulárnějších památek.

Co říct závěrem? Z výsledků jsem celkově spokojený (hlavně díky vydařenému opisu). Reputaci v soutěžním audiopřepisování si napravím za 2 roky na Sardínii, kde by se mělo konat příští mistrovství světa. Do té doby mám celkem jasno! Naučím se ZAVPIS ale primárně ne kvůli soutěžím, nýbrž kvůli práci, abych ji jako přepisovatel odváděl ještě efektivněji a kvalitněji než doposud.

A pokud jde o Berlín, je to zajímavé město (mnoho hezkých parků, dechberoucí historie a atmosféra kolem berlínské zdi a holocaustu, památky, muzea, televizní věž, podzemka i nadzemka atd. atd.), ale na stověžatou a rozmanitě kopcovitou Prahu to pořád nemá 😀

Ve dnech 10. – 12. prosince 2015 proběhlo v Litovli Mistrovství republiky ve zpracování textů (především disciplíny v rychlopsaní na počítačové klávesnici). Po roční pauze jsem opět reprezentoval svou firmu a zároveň práci simultánního přepisovatele mluvené řeči jako takovou. Ze 7 vypsaných soutěží jsem se přihlásil do 4 níže uvedených, které se nejvíce blížily mojí praxi.

MR_pracoviste

Moje soutěžní pracoviště s motivujícím pohledem na pódium

1) 30minutový opis z papírové předlohy

  • Můj výkon: 550,7 čistých úhozů za minutu, 2. místo

Obecně nejpopulárnější a má nejtradičnější a nejoblíbenější disciplína, ve které se výkon měří v čistých úhozech za minutu. Není úplně jednoduché udržet 100% koncentraci po celou dobu opisu. Právě pokles koncentrace ale i fyzická únava prstů v pozdějších fázích opisu vede k nárůstu počtu neopravených chyb a zároveň k poklesu hrubé rychlosti oproti kratším opisům.

Já s tím naštěstí nemám potíže, ale je pravda, že v desetiminutovce jsem schopen napsat kolem 570 úhozů za minutu, v minutových opisech souvislého textu běžně i výrazněji přes 600. Protože jsem ale soutěživí tvor a na výsledcích mi záleží, tak jsem se v prvních minutách půlhodinovky neubránil klepajícím se prstům, což znamenalo o něco častější používání Backspacu.

MR_vysledovkaVýsledková tabulka nejrychlejších 8 soutěžících bez věkového rozlišení

Po vyklidnění a nastolení správného tempa jsem Backspace používal v průměru 2krát za minutu, to je u mě slušný standard. V tomto ohledu zřejmě nejsem nejpřesnějším soutěžícím, nicméně díky tomu, že veškeré překlepy opravuji a opisovaný text se snažím číst důkladně, tak pravidelně nechávám v půlhodinovce téměř nulový počet neopravených chyb a v tom je moje síla (každá nepřesnost jako špatná koncovka slova, chybějící nebo nadbytečné slovo, nesprávná diakritika, interpunkce, malé/velké písmeno nebo dokonce i dvojitá mezera, to vše se počítá za chybu).

I přes poměrně zajímavý text jsem někde okolo 20. minuty výrazně polevil v pozornosti a jeden řádek jsem opsal téměř celý 2krát za sebou. Toto se mi nestalo snad 10 let 🙂 Opravil jsem to, nicméně v tak vyrovnané konkurenci mě právě toto bizardní zdržení stálo vítězství.

MR_predloha

První 3 odstavce (ze 7) na první stránce předlohy

Celkem jsem za půl hodiny napsal uspokojivých 16722 hrubých úhozů, 2 chyby, 16522 čistých úhozů, tedy 550,7 za minutu a tradičně v nepříliš obsazené konkurenci v mé věkové kategorii to stačilo na 2. místo. První čtyři včetně mě dělilo pouhopouhých 12,8 čistých úhozů za minutu. Na vítěznou kolegyňku přepisovatelku Karin Cieslarovou mi chybělo 1,1 úhozů za minutu. Pro mě největším překvapením soutěže byl dlouholetý pravidelný účastník a mnohonásobný mistr republiky Petr Hais, který letošní ročník trochu podcenil a prvně v životě jsem ho porazil.

2) Audiotranscription

  • Můj výkon: 480,0 čistých úhozů za minutu, 2. místo

Tato 10minutová soutěž simuluje psaní z audionahrávek, s čímž se v praxi setkávám pravidelně. Zadání v podobě dlouhého souvislého velmi rychle nadiktovaného textu je nahráno do elektronického souboru a už je na soutěžícím, pomocí jakých technik ho bude převádět do textové podoby.

V této soutěži jsem panikařil nejvíce, prsty si dělaly, co chtěly. Možná to bylo dáno tím, že jsem měl nastavenou defaultní rychlost přehrávání příliš vysoko (přes 70 %). Velmi časté používání Backspacu a tím i zároveň nuceného častějšího přehrávání zpět mě jistě okradlo o výkon přesahující 500 úhozů za minutu, dalo to 4800 úhozů za 10 minut a 2. místo. Na 2. stranu jsem v záznamu textu jako jediný nenechal jedinou chybu a toho si já moc moc vážím.

MR_laser

Večer mezi soutěžními dny jsem šel trochu zredukovat svou konkurenci

3) Rychlopisný diktát CBA

  • Můj výkon: 6 uznaných minut (přes 700 úhozů za minutu), 1. místo

Diktát s neustále se zvyšující rychlostí, obdoba simultánního přepisu. Nahrávka se pouští všem soutěžícím najednou z jednoho zvukového zařízení, takže není možné ji zpomalovat nebo se v ní vracet. Zde se výkon neměří na počet úhozů, nýbrž na počet uznaných minut. Začíná se na 50 slovech za minutu a každá další minuta je o 10 slov za minutu rychlejší. Uznávání minut podléhá poměrně striktním pravidlům, která bohužel nevychází úplně z praxe. V soutěži nezáleží, jak podstatné/nepodstatné slovíčko vynecháte, všechna se hodnotí čtyřmi trestnými body. Z praxe ovšem moc dobře vím, že není ani tak důležité zaznamenávat vše doslova (je to ideální stav, ale zdaleka ne vždy to je v silách přepisovatele), jako spíš se zaměřit na obsah sdělení.

Praxe říká: „Nestíháš? Improvizuj, zaměř se na obsah!“ Soutěž říká: „Nestíháš? Máš smůlu!“

Před odevzdáním diktátu se v textu můžete rochnit a opravovat jej až 60 minut. Tím pádem tu přeci jen při samotném psaní prostor na improvizaci je, nicméně během opravování ji musíte nahradit přesným zněním, jinak jste nemilosrdně potrestáni.

MR_CBA

Můj 1. mistrovský titul (diktát CBA), vpravo Petr Hais, vlevo Tomáš Křenek

Tato soutěž se mi povedla nejvíce ze všech, nervozita absolutně žádná a výkon vysoký 🙂 Pořadatelé se dopustili zajímavé chyby, kdy 5. minuta byla diktována 2krát a poté už nic nenásledovalo. Zásluhou mého interního stopování na vlastních stopkách jsem si této anomálie okamžitě všiml a po upozornění bylo již klasicky navázáno 6. minutou. Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi první a druhou 5. minutou jsem měl jen ve slovíčku využití/využívání, tak oproti konkurenci mi tato pořadatelská chyba spíš uškodila.

Častý výskyt dlouhých slov způsobil, že 5. minuta byla diktována již rychlostí 690 úhozů za minutu a ta šestá přes 700!! I přesto se mi je povedlo zachytit kvalitně, zvítězit a porazit druhého Petra Haise nejmenším možným rozdílem, tj. o 1 trestný bod.

4) Rychlopisný diktát Real Time Competition

  • Můj výkon: 4 uznané minuty (cca 500 úhozů za minutu), 3. místo

Tento diktát podléhá stejným pravidlům jako diktát CBA ale s tím hlavním rozdílem, že jakmile už nestíháte řeč zaznamenávat, musíte rovnou diktát odevzdat. Čili absolutně žádný prostor na improvizaci.

Tuto disciplínu jsem jako jedinou skutečně pokazil. Nezvládl jsem ji po takticko-psychické stránce, kdy jsem se nechal rozhodit několika málo neopravenými chybami, ke kterým jsem se ovšem vracel a unikla mi tak část obsahu. Pod touto tíhou jsem už nedokázal navázat na 100% výkon. Se 4 uznanými minutami (rychlost cca 500 úhozů za minutu) jsem obsadil 3. místo.

MR_medaile

4 soutěže, 4 medaile a pohár za kombinaci

Celkově jsem s výsledky opravdu spokojený. Myslím, že jsem Transkriptu ostudu neudělal a příští rok se určitě zúčastním zase. Bylo moc fajn se po 2 letech opět potkat se známými tvářemi a poklábosit. Ačkoliv je mistrovství republiky vždy prestižní záležitostí s velmi kvalitní organizací, tak účast především v mé věkové kategorii praktiků (nad 20 let) není zdaleka taková, jaká by mohla být. Pokusím se na tom do příště zapracovat a přitáhnout co nejvíce kolegů z Centra zprostředkování simultánního přepisu, ať to nemám při sběru medailí tak jednoduché 😀

Oficiální reportáž pořadatele včetně výsledkových listin a fotek: ZDE

  • Oficiální report a výsledky:   ZDE
  • Můj výsledek v opise:    527 hrubých úh./min  …..  6 chyb  …..  507 čistých úh./min = 6. místo
  • Videoukázka mého psaní při 540 úh./min:   ZDE 

Mistrovství republiky se koná každý rok. Na výběr je hned z několika tradičních disciplín: grafický těsnopis (diktát C-B-A a stenotypistika), strojový těsnopis (diktát C-B-A a Real Time), vícejazyčné diktáty, korektura textu, wordprocessing a nejpopulárnější disciplína 30minutový opis z papírové předlohy.

Loni jsem nesoutěžil. Upřímně řečeno jsem byl rozhodnutý, že se k soutěžím už nevrátím. To nadšení každého jednou opustí. Na střední škole jsem si toho užil až až. Tehdy mě to hrozně moc bavilo, byl to můj největší koníček. Většina mých vrstevníků a kamarádů ale už na soutěže nejezdí. Letos jsem ovšem tu chuť si zasoutěžit a sejít se s některými lidmi přeci jen dostal. Proto jsem se v pátek vydal do Rakovníka.

Hned večer jsem se zúčastnil tzv. strojového těsnopisu, u kterého se pro zaznamenání diktátu na rozdíl od grafického těsnopisu (tužka a papír) používá „stroj“ – v našich českých podmínkách to jest počítač a klávesnice. Oba dva diktáty (C-B-A a Real Time) spočívají v tom, že se diktuje každou minutu čím dál vyšší rychlostí a úkolem je pomocí klávesnice zachytit co nejvíce minut. Začíná se na 50 slovech za minutu (což je v přepočtu na úhozy zhruba 350 za minutu) a každou minutu se rychlost navyšuje o 10 slov. Jen tak pro zajímavost, průměrná řeč člověka se pohybuje kolem 100 až 110 slov za minutu.

Zatímco v C-B-A se po oddiktování může písař věnovat opravám až hodinu, tak v Real Time je to tak, že jakmile soutěžící nestíhá, tak už nesmí v napsaném textu nic opravovat a diktát musí okamžitě odevzdat. Počet minut, které se pak závodníkovi uznají, závisí na dodrženém limitu chyb, který je poměrně přísný.

Diktáty se mi povedly na výbornou. V C-B-A mi uznali 6 minut (100 slov za minutu = přes 600 úhozů za minutu) s 13 trestnými body, což představuje např. 3 chybějící slova a jednu drobnou chybu např. v přehození výrazů. V Real Time jsem taktéž zazářil, kdy jsem se s limitem chyb ještě vešel do 5 minut s 22 trestnými body.

Večer jsem měl v plánu nějaké to společenské posezení v hospůdce. Věřte, že i mezi písařskými intelektuály se najdou tací, kteří to umí v hospodě pořádně rozjet. Jo, já jsem toho taky schopen, ale nikdy to nedělám před samotnou soutěží. 😀 Druhý den ráno se totiž koná hlavní disciplína – půlhodinový opis – a na něm mi nesmírně záleží. Bohužel a to snad asi vůbec prvně jsem nešel ani na decentní posezení – večer jsem vytuhl v penzionu takovým způsobem, že jsem to zalomil a šel spát. Jak se v posledních letech zdá, tak OA Heroldovy sady není jen školou, kde se líhnou největší talenti, ale také slušní pařani 😀

Druhý den ráno mě nejdřív čekala disciplína nazvaná Korektura textu, což jsou v podstatě takový hrátky s textem (mazání, přesouvání, doplňování slov, tučně, kurzívou, odstavce atd.), kde je potřeba těch úprav podle předlohy provést za 10 minut co nejvíce. Ti nejlepší na to používají velmi důmyslná makra. Já jsem se této disciplíně nikdy moc nevěnoval, takže slova v textu, která jsou potřeba upravit nebo mezi která je potřeba něco vložit atd., hledám přes běžnou funkci CTRL+F.

Ještě že mi na této disciplíně nezáleží, protože hned asi při 5. korektuře jsem se zadrhl na půl minuty, což je hrozně moc času. Kupodivu jsem za tento zádrhel vůbec nemohl – buď to bylo způsobeno neobvykle nastaveným Wordem a nebo a to spíš pradivně naformátovaným textem, ve kterém se korektury prováděly. Šlo o to, že když jsem pro odstavec použil mojí klasickou kombinaci enter a tabulátor (odsazení), tak při odsazení mi to smazalo zhruba 2 řádky textu.

Po korektuře následovala moje královská disciplína, 30minutový opis z papírové předlohy. Jednak jsem se před soutěží naprosto úžasně rozepsal, takže jsem měl prsty zahřátý a pěkně rozpohybovaný a jednak jsem seděl v druhé učebně, tj. se slabšími závodníky, což je pro mě taky výhoda, protože se nemusím stresovat tím, že někdo odhazuje stránky rychleji než já.

Cítil jsem formu jako blázen. Troufám si tvrdit, že jsem měl ten den na výkon 550 až 560 úhozů za minutu. Právě tato rychlost podle mých původních propočtů ještě mohla zajistit šanci na medaili, takže motivaci jsem měl obrovskou.

Bohužel snad právě pod touto tíhou se mi opis vůbec nevydařil. Dělal jsem hrozně moc překlepů. Běžně na každém odstavci (každých cca 40 sekund) opravuji v průměru jen jednou, tentokrát to bylo ale 3krát tolik. Jednou jsem se dokonce v textu na 10 sekund ztratil a ještě mě 2krát pozlobila technika, kvůli které jsem ztratil dalších cca 10 sekund času. Člověka to pak docela rozhodí. Ale jak říkám, nejvíce času jsem strávil tím neustálým opravováním. Bohužel mi uniklo 6 chyb a to mě mrzelo ze všeho nejvíc. Já si na přesnosti hodně zakládám. Jsem jediný český soutěžící, kterému se daří napsat půlhodinovku úplně bez chyby, ale tentokrát jsem si do svých parádních písařských statistik udělal obrovskou kaňku. Z celé soutěže jsem tak odjížděl trochu zklamaný.

Jen tak pro zajímavost – moje běžná rychlost se pohybuje okolo 500 – 520, soutěžní až 550. Zkratky nepoužívám. Nejrychlejší čeští písaři píší bez používání zkratek rychlostí něco přes 600, nejrychlejší světoví kolem 700!! Na světovou extratřídu ztrácíme pravděpodobně proto, že čeština je pro psaní všemi deseti těžší, pomalejší – kvůli delším pohybům prstů směřujících na horní klávesnicovou řadu s diakritikou.

Češi jsou na soutěžích známí tím, že někteří naši velmi rychlí písaři používají propracovaný český zkratkový systém ZAVpis, který jim umožňuje zaznamenávat text mnohem vyšší rychlostí. Např. „Česká republika, která“ se v ZAVpisu píše jako „4ika,á“, kdy po napsání zkratky naskočí ve Wordu text v nezkrácené podobě. Těch zkratek existuje cca 2000 a jsou vymyšlené pro ty nejčetnější slova. Na velmi zkratkovitém textu dokáže ZAVpis přidat až 300 úhozů za minutu. I proto je oficiální světový rekord v rukách naší Heleny Matouškové v podstatě nepřekonatelných 928 čistých úhozů za minutu. Ovšem na druhou stranu naučit se stovky zkratek a umět je používat, dokázat si je okamžitě s naprostou jistotou vybavit a umět je i rychle napsat, není žádná legrace a vyžaduje to měsíce a měsíce tréninků a dřiny.

  • Mistrovství ČR OPEN 2009 ve zpracování textů 11. – 13. prosince, Město Albrechtice
  • 2 bronzové medaile, 16437 úhozů za 30 minut bez chyby – tj. 548 čistých úhozů za minutu!
  • Oficiální komentář a výsledky na zav.cz: ZDE, Milošův článek o mistrovství: ZDE

Každý rok, většinou v prosinci, se koná mistrovství republiky ve psaní na klávesnici a ani letošek nebyl výjimkou. Organizátoři ho však nyní uspořádali neobvykle na severní Moravě ve Městě Albrechticích (jinak vždy v Praze), kde se v minulosti konalo ne jedno soustředění před světovým šampionátem.

Právě velká vzdálenost z Prahy spolu s velmi nízkou motivací soutěžit (soutěžím již 8 let a navíc mi výkonnost už od roku 2005 velmi silně stagnuje) vedla k tomu, že svou neúčast jsem si rozmyslel až na poslední chvíli a tak jsem se nakonec přeci jenom přihlásil (Mimochodem, jediný můj domácí trénink na tuto soutěž spočíval v tom, že jsem si ve čtvrtek napsal 10minutový opis).

Za hlavní důvod mého rozhodnutí se dá považovat to, že právě již toto mistrovství bude sloužit jako nominace na za 2 roky konající se mistrovství světa v Paříži a právě od úspěšnosti závodníka na tomto mistrovství ČR se bude odvíjet výše jeho finančního zvýhodnění pro Paříž 2011. Samozřejmě ještě nevím, jestli se Paříže zúčastním, ale pokud ano, tak bude fajn, když to budu mít co nejlevnější.

Druhý a to asi poslední důvod, který mě aspP1010565P1010562 trochu lákal do Města Albrechtic, bylo setkání s přáteli, s lidmi, se kterými se vídám na soutěžích a soustředěních již několik let.

Cesta do Města Albrechtic byla dlouhá. Jel jsem Praha – Hradec Králové busem Student Agency (velmi pohodlný a oproti ČD levnější) a odtud pak s Milošem v autě až do cíle. V pátek odpoledne na mě čekaly 2 diktovací soutěže a po večeři jsme se vydali s dalšími asi 15 soutěžícími do jedné hospůdky. Někteří si dali na povzbuzení pár panáčků. Já jsem to raději moc nepřeháněl a z alkoholu jsem si dal pouho pouhé jedno pivo.

    Fotky: Krásné poháry pro nejvšestrannější účastníky. První strana 30min opisu.

Druhý den dopoledne na nás čekaly další disciplíny, mezi nimi i ta nejprestižnější – 30minutový opis z papírové předlohy. I přes velmi nekvalitní spánek (v noci jsem se několikrát zbudil – zima, vedro, noční můra, škrábání v krku…) jsem se při dopoledním rozepisování docela pěkně rozjel. Ve 2 – 3minutových cvičných opisech jsem dosahoval rychlosti i 570 až 580 za minutu = parádní forma. Vzhledem k tomu, že jsem seděl v počítačové učebně se samými mnohem mladšími závodníky a tudíž i o dost pomalejšími, tak jsem byl se svou kadencí a poměrně hlučnou klávesnicí středem pozornosti:-)

Pak nám teda rozdali 11stránkovou předlohu a už od pohledu bylo vidět, že se jedná o velmi pěkný text, který se bude psát určitě dobře. To nicméně nahrává relativně více těm lidem, kteří používají zkratky, ale to mě nijak nestresovalo a hned od odstartování půlhodinovky jsem si psaní užíval. Na prvních 6 stránkách jsem opravoval v průměru 1 za odstavec, tj. jednou za cca 40 sekund a to je naprostá pohoda. Bylo mi jasné, že atakuju svůj osobní rekord (co se týče 30min opisu neznámého textu) a možná právě pod touto tíhou se mi posledních 5 minut psaní už tolik nedařilo – backspace jsem místy používal i 3krát za odstavec a to už je příliš velká brzda. I tak jsem byl po dopsání neuvěřitelně moc spokojený a nadšený z výkonu. Psal jsem totiž rychlostí 548 úhozů za minutu a za svým osobákem (551) jsem zaostal opravdu jen kousíček a to i přesto, že jsem téměř netrénoval!!

Třicítky

Tabulka: Všechny moje soutěžní půlhodinovky.

Po dopsání třicítky je každý vždycky děsně zvědavý, kolik napsal ten druhý, takže otázka „Tak kolik máš?“ je slyšet skoro na každém rohu:-) Tím sondováním zjišťuju, že se to povedlo mnoha lidem i mým dobrým kámošům, takže jsem rád. Je se na co těšit při nedělním vyhlašování výsledků.

Na tom jsem však s Milošem už chyběl. Díky tomu, že ani jednomu z nás se tentokrát na soutěž moc nechtělo a časově jsme na tom taky nebyli úplně nejlíp, tak jsme se domluvili a podle toho jsme se i zařídili, že odjedeme už v sobotu odpoledne. Malinko mě to pak mrzelo, protože právě pak celé sobotní odpoledne a večer byl konečně pořádný prostor pro pobavení se s přáteli.

P1010555 P1010556

Fotky: Moje speciálně upravená klávesnice, jejímž kulometným rachotem jsem strašil tyto děcka:-D

Dnes v neděli mi pak od kamarádky Olgy přišla z Města Albrechtic SMSka, že jsem dokonce získal medaili a nějaké drobné ceny. Nedlouho na to se výsledkové listiny dostaly na net a při jejich prohlížení jsem se opravdu kochal.

Největší radost mám z toho, že se mi opět podařilo v 30min opise nenechat žádnou chybu, což je kuriozitka, která se při půlhodinovém opise ze všech českých soutěžících daří opravdu jen mně:-) Z této disciplíny jsem získal bronz a bronz se mi podařilo ukořistit ještě i z jedné z těch 2 diktovacích soutěžích.

Navíc mě může těšit, že jsem z těch lidí, co nepoužívají zkratky, podal nejvyšší výkon, ale pozor!! Teprv 15letá Karin Cieslerová napsala 530 hrubých a to též bez zkratek a velmi pěkný výkon bez použití zkratek na hranici svého rekordu (či za ní) podali i Roman Cibulka a Olga Vejvodová. Asi největší gratulace ode mě směřuje ještě k jinému člověku. Je jím Šárka Bicanová, která se na soutěž velice svědomitě připravila a na jejích výkonech je to znát!!

Ty 2 medaile, které jsem získal, jsou super, ale bohužel je nemůžu brát úplně vážně. V ČR je těch písařů v mé věkové kategorii (>20 let) více, co umí psát rychleji než já, ale prostě se už soutěží nezúčastňují. A jsou to tito lidé: Václav Mikula, Helena Matoušková, Lucie Ševcovicová, Libor Hais, Simona Sedmihorská, Eliška Klimková, Petra Kinclová, Tom Seidl. A z těch, co píší buď velmi podobně jako já a nebo dříve psali rychleji než já, ale v současné době bez tréninku těžko usuzovat, např: Petr Jagoš, Hana Jagošová, Pavel Hlaváč, Dalibor Babič, Zdeňka Kundrátková, Jana Abrahamová, Lucie Opělová a další…

Mistrovství světa ve zpracování textů, Peking 12.8. – 23.8.2009

Oficiální komentář, výsledkové listiny a nějaké fotky: ZDE

Den první

Ta cestovní šílenost začala ve středu v 7 ráno. Hlavně si nic nezapomenout a hurá do Ruzyně. Zde se naše velká česká výprava (90 lidí) sešla a společně jsme čekali na letadlo do Petrohradu do 12:30, kdy byl naplánovaný odlet. 3hodinové čekání se zdálo téměř nekonečné, během něhož se na mě přišel podívat i kamarád Ježík, který na letišti pracuje.

Stále jsem se však nemohl zbavit mírného očekávání a nervozity, strachu téměř z neznáma. Přeci jenom naposledy jsem letěl letadlem před 12 lety a byl jsem na to tedy hodně zvědavý. Především však na to zrychlení a rychlost před samotným vzlétnutím.

Letadlo nebylo příliš velké, sedačky 3 a 3 s jednou uličkou. Jakmile se letadlo dalo do pohybu, tep mi hned vyskočil vzrušením:-) Hlavně pak když jsem zapnul svou cyklistickou GPSku, abych viděl jeho rychlost, tak jsem se nestačil divit a postupně, jak letadlo zrychlovalo a zrychlovalo, jsem hlásil jeho rychlost: 120, 175, 212, 249, 278 a v tu chvíli už se odlepovalo od země a my letěli.

2hodinová cesta do Petrohradu uběhla jak nic. Petrohradské letiště bylo opravdu ošklivý a zastaralý!! Zde jsme čekali další asi 3 hodiny na letadlo do Pekingu. Tentokráte však na poměrně větší letadlo (sedačky 2, 4, 2). I v tomto letadle jsem si to nemohl odpustit a opět jsem se kochal zrychlením a pozorováním rychlosti na své GPS. Toto letadlo dosáhlo o něco vyšší rychlosti před vzlétnutím než to předešlé (325 kmh).

Do Pekingu to odtud letělo 7,5 hodiny a když už jsme byli asi 50 km od letiště, netrpělivě jsem z okénka vyhlížel to obrovské město, které se pod námi nakonec vůbec neobjevilo a nebylo tak téměř co fotit (kromě těch nádherných pohoří). V cíli jsme tedy byli v 7:49 čínského času (tedy ve 1:49 našeho).

P1000973P1000982

Člověku už se chtělo děsně spát a to se akorát město budilo do nového dne. Mimochodem to vedro, které na nás vybaflo po východu z letadla, bylo nečekaný. Takhle brzo ráno a už vedro jak blázen.

Během cesty autobusem k hotelu jsem pozoroval okolí a musím říct, že zas až tak zvláštní město to není. Co se týče architektury domů a staveb, tak aspoň podél té hlavní silnice jsem si nevšiml ničeho typicky čínského. Všude byla spousta mrakodrapů, některé i zajímavě architektonicky postavené, ale nic, co by Evropana nějak vyloženě uchvátilo.

Peking je sice město smogu, ale celá ta dálnice, po které jsme jeli a která protíná Peking, je lemovaná bujnou udržovanou zelení a že jí je tu podél těchto obrovských silnic hodně!!! Co se týče dopravy, jezdí se tu poměrně luxusními vozy, na druhou stranu ale i na vesnicky zastaralých ošklivých kolech. Skoro každá silnice zde má i speciální pruh pro cyklisty, takže „cyklistů“ v Pekingu bylo nespočetně.

V 11 dopoledne jsme konečně dorazili k hotelu. Hotel je to jak kráva, luxusní obrovská budova, která má 24 pater!!! Nás ubytovali do 12. patra, výhled je tu nádherný a co teprve samotný pokoj, paráda!! Kromě tohoto máme možnost navštěvovat hotelový bazén a fitko, no není to krása??

Ne dlouho po ubytování jsme měli s kámošem hlad a tak jsme šli obhlídnout místní okolí. V restauraci se nás hned velmi laskavě a pohostinně ujali čínští číšníci. Sotva jsme si objednali jídlo (za nějakých 25 juánů…v přepočtu za 75,- Kč), tak nám na stůl přinesli sami od sebe vodu na pití, 5 talířků s přílohami (takové spíš chuťovky k hlavnímu jídlu) a polívku. Hned jsem v tom viděl nějakou nekalost …. „ochutnáme to a oni nám to určitě připočítaj k ceně“. Ale světe div se, nic takového se nestalo. Opravdu se k zákazníkovi chovají jak k pánovi a nemusíte vůbec čekat. A co mě pak zarazilo ještě víc, bylo placení. Chtěli po nás 50 juánů, tak jsme jim dali 60 a oni na nás koukali jak na blázny (že jsme se asi museli přepočítat). Teprve později jsem se dozvěděl, že v Číně neznají dýška a dokonce jsou za to číšníci od svých šéfů trestáni.

Po obědě byl pak na pořadu převelice důležitý spánek, 4 hodiny jak mrtvolka a pak opět s kámošem hurá na večeři. Jen co jsme vylezli z hotelu, tak jsem myslel, že asi chcípnu. Venku, i přesto, že už bylo asi půl sedmý večer, byl nesnesitelný pařák. Tak nějak po 5 minutách jsme se konečně doplazili do nějaké restaurace, kde jsme si jídlo vybrali podle fotky …. a fakt jsme vůbec netušili, do čeho jdeme. Hlavně že to vypadalo na obrázku dobře.

Bohužel chuťově už to tak dobrý nebylo. Maso bylo šíleně zvláštní a vzhledem k tomu, že v restauraci měli v akvárku ryby a 1 žábu, napadlo nás, jestli náhodou nejíme právě nějakou tu žábu a nebo něco takového (jako třeba hada). Naštěstí tomu tak nebylo.

Den druhý

Potom, co jsme šli spát večer ve 22:15, jsme se stále ráno v 6:30 necítili zrovna dvakrát vyspalý. Pořád zde byl spánkový deficit a navíc se mi v 1 v noci povedlo „převelkolepé mocnářství převyšující hranici imbecility“, což též nepřidalo na odpočatosti. Šlo o menší exces, kdy po 3 hodinách spánku jsem se něčím vzbudil, pravděpodobně zvukem SMSky a nesprávně jsem si to v mozku přebral jako ranní budíček. Následně jsem začal budit i moje 2 spolubydlící naprosto nepochopitelným slovem „sýýýýýýýýrrrr“, řval jsem na celý pokoj a uklidnil jsem se až ve chvíli, kdy mi Jarda sdělil, že je 1 ráno a co že to tak blbnu.

Ráno parádní chutná snídaně v podobě švédských stolů (tak to bylo i v ostatních dnech) a poté autobusem na celodenní výlet. Nejdříve jsme jeli přes půl města do Capital Museum, kde se žádný sex očekávat nedal:-). Něco málo jsme se tedy dozvěděli o Pekingu a historii.

P1010046P1010029

Každý takový celodenní výlet zahrnoval i oběd a večeři v restauraci. Sedělo se vždy u kulatého stolu většinou pro 10 lidí a jídla nám pokládali na skleněnou desku uprostřed stolu, která se dala otáčet. Takto nám postupně přinesli cca 10 druhů jídel a podle své libosti jsme si mohli brát a otáčet stolem jak bylo libo. Jednalo se v převážné většině o rýži, 2 – 3 druhy zeleniny, 3 – 4 druhy nějakého masa s omáčkou a pak někdy i něco sladkého. Na závěr byl vždy meloun. Jídel bylo tedy sice 10, ale z toho se dali jíst jen 2 – 3 jídla, bohužel.

P1010038 P1010051

Po obědě a exkurzi o výrobě hedvábí jsme jeli na tržiště.

Na tržišti (Da Zha Lan:-) a nákupní turistický ráj Silk Market) jsem zjistil, že Číňani jsou celkem vyčůraní. Nejdříve se vás zeptají, z jaké jste země. Původně jsem si myslel, že je to přátelské gesto, že se o vás zajímají a neberou vás hned jako zákazníka, ale PRD! Jak jsem posléze zjistil, tak se ptají proto, aby zjistili, jak hodně mají cenu produktu nadhodit. Když jste z bohaté země, nadhodí cenu opravdu hodně vysoko. A pak začíná smlouvání. Je to skoro k nevíře, ale oni jsou schopni nadhodit cenu i na 10násobek běžné, hlavně aby vás co nejvíce oškubali.

Na hotel jsme dorazili asi v 8 večer, ještě jsme s přáteli decentně popili pár panáků slívky a šli spát (někteří však ochutnávali slívku a citrus až do pozdních téměř ranních hodin:-D)

Den třetí

Potom, co jsme šli spát asi v 1 ráno, tak se v 7 hodin nevstávalo bůhví jak dobře. Milošovi se dokonce udělalo z pár večerních panáků slivovice nevolno a já byl po probuzení absolutně tuhej. Dole v hotelu jsme si dali klasicky snídani a vzhledem k tomu, že dopoledne nebyl žádný program, tak jsem ho celý prospal. Ten časový posun mě pronásledoval ještě dalších pár dní, kdy jsem pociťoval zvýšenou únavu. (v Pekingu je o 6 hodin více) P1010085

Odpoledne se naše celá výprava vydala na místo prezentace soutěžících a po asi 2 hodinovém čekání bylo na pořadu slavnostní zahájení, při kterém nám v rámci vystoupení ukázali mimo jiné bojové umění, na které se dívalo velmi dobře.

Další asi 3 hodiny jsme čekali, než zahajovací halu přeměnili na halu připravenou k soutěžím, kde jsme si pak mohli cvičně vyzkoušet start a trochu se rozepsat.

Na hotel jsme stejně jako den předtím dorazili až večer a už někdy ve 22:15 jsme šli spát. Druhý den ráno nás čekaly soutěže, takže bylo důležité se pořádně vyspat.

Den čtvrtý

V noci na tento den se nám přihodila opět celkem zajímavá věc. Všichni tři jsme se probudili v rozmezí asi 15 minut (okolo 1:15 hod) a už se nám nechtělo moc spát, cítili jsme se poměrně odpočatí. Takže jsme mezi sebou prohodili pár slov a opět se pokoušeli usnout. Milošovi se to povedlo nejrychleji, ten byl zas do čtvrt hoďky tuhej, kdežto já usínal asi hodinu a Jaroslav dokonce asi 1,5.

I přesto se pak ráno už v 6h vstávalo poměrně dobře (ze všech dnů asi nejlíp), snídaně a společným týmovým busem opět do soutěžní haly (u Olympic Sports Center Hotel…kousíček od „hnízda“). Zde jsme měli luxusních asi 45 minut na rozepsání, při kterém jsem dosahoval převelice uspokojivých výkonů. Např. v 5minutoce se mi povedlo napsat v přepočtu 574 úhozů za minutu, což slibovalo, že nejen že při soutěžní půlhodinovce budu atakovat svou hlavní metu 16 000 úhozů, ale že pokud se zadaří, že by to mohl být i můj osobák (co se týče opisu neznámého textu, tak v Praze na mistrovství světa před 2 roky 551 za minutu).

To by však nebylo mistrovství světa, kdyby nenastaly nějaké startovní komplikace. Zasedací pořádek byl primárně podle názvu národnosti (a v rámci národnosti pak podle příjmení), takže před námi seděla více jak stovka Číňanů a pár Belgičanů.

Buď tupost či nevědomost a nebo úmyslnost některých Číňanů zapříčinila mírné opoždění startu, protože někteří z nich začali psát ještě před samotným startem. To se samozřejmě nesmí a já bych to už automaticky diskvalifikoval, pokyny byly naprosto jasné (ve 3 jazycích – němčina, angličtina, čínština) a dokonce se to i den předtím nacvičovalo.

V každém případě u těch „tupých“ Jury nařídila smazat jejich dosavadně napsaný text (avšak žádná diskvalifikace nepřišla), a pak konečně mohlo být odstartováno.

Vždycky si říkám…“hlavně neudělat chybu hned v prvním nebo druhým slově, snažit se zklidnit a ze začátku psát rozvážněji a pomaleji, spíš na jistotu a teprve třeba po prvním odstavci to rozjet naplno ….

Píííííísk (start), prsty se trochu rozklepaly a co se nestalo, hned ve 2 slově jsem se zadrhl na pár sekund (slovo: nejvýznamnějších). No nic píšu dál a co to zas blbnu… na dalších 3 řádcích další 3 opravování, to je naprosto zlé!!! Hodně zlé!!! Na následujících odstavcích 1. stránky opravuji přibližně 3krát za odstavec a fakt už jsem z toho mrzutej. Stále se však uklidňuji: „V pohodě, hlavně se uklidni, 1 stránka je necelých 5 minut opisu, furt se to dá napravit“. Ale já stejným způsobem píšu i druhou, třetí stránku …. při třetí stránce jsem už vážně zoufalej: „Sakra pysk, dyť jsem měl při rozepisování takovou formu a já to takhle mastím“ honilo se mi hlavou. Začínám se potit a je mi fakt vedro. Cieslerová (15 let) sedící vedle mě na každé stránce odhazuje pouhý odstavec za mnou …. „ajajaj, to asi fakt píšu pomalu“. Srovnávám se s tím, že už to určitě nebude 16 000 a že teď bojuji už pouze o 15 000. Ale i o tuto rychlost mám určité pochybnosti, zdá se mi, že píšu děsně pomalu a stejně opravuji strašně často (normálně za ideálních okolností tak max. 1 za odstavec).

Až na 7. stránce mi to konečně začíná jít ale to už zbývá do konce asi jen pár minut. Konec 7. stránky bývá rychlostí okolo 525 a tam se dnes zcela jistě nedostanu. Blížím se ke konci 7. stránky a stále není konec.

P1010094P1010093

Skoro nepochopitelný, dostávám se i na osmou stránku, WAU, kde ještě stíhám opsat 2 odstavce a teprve až v tento moment se odpískává konec soutěže.

Po dopsání a odevzdání práce se dívám na wordovské úhozy: 15 905 …. hohooooo takže i včetně velkých znaků a čísel (počítané za více než 1 úhoz) budu mít zcela jistě přes 16 000. Jsem spokojený, ale teď přemýšlím o tom, jak by to asi dopadlo, kdybych nemusel tak děsně často opravovat. Škoda!!

Poté sonduji u české konkurence a zjišťuju, že spousta lidí to posr*. Kolem mě se to šíří spíše negativními emocemi (Hance Belicové se šíleně sekal notebook, Milan Musil to pokazil, když si špatně seřadil předlohu (oba dva pak ve výsledkových listinách chyběli – nesplnili limit chyb), Miloš Černilovský napsal „pouhých“ 650 a to samé i oba dva Haisové – fakt nevídané, neslýchané a takových případů tam bylo mnohem víc) a čím víc tohle slyším, tím víc jsem se svým výkonem spokojen… dyť chtěl jsem 16 000 a mám je, což je SUPER!!

Před startem dalších 2 soutěží (korektura textu a wordprocessing) opět figurovali někteří Číňani, když začali pracovat s počítačem před odstartováním. Neméně se však vyznamenala Jury …. když na protest proti Číňance, která seděla přímo přede mnou, přiklusala Jury, něco čínské závodnici vysvětlila, ale přitom těch pár provedených korektur před startem jí v počítači chladnokrevně nechali…nejspíš si toho nevšimli, ale to je pak Jury na PRD, to měla být diskvalifikace!! Něco podobného se opakovalo i ve Wordprocessingu, takže po těchto soutěžích jsme na některé neférové Číňany podali oficiální protest!!

Odpoledne se pak ještě konala soutěž Korespondence a protokolování, na kterou jsem nebyl přihlášen a až od 18:45 diktát ve slovenštině, kterého jsem se zúčastnit měl, ale vzhledem k tomu, že jsem neměl nainstalovaný slovenský pravopis a soutěž byla až takhle pozdě, tak jsem to vzdal a vydal se svým slovenským spolubydlícím, Jaroslavem, již ve 14h odpoledne taxíkem do hotelu.

Taxík byl směšně levný, 2 juány (6,- Kč) za kilometr. Oni vůbec Číňani mají všechno tak 2krát – 3krát levnější než v Praze (teda pokud vás zrovna neokrádají). Mimochodem největší bankovka činí pouhých 100 juánů!!

Na hotelu jsem si dal jak jinak než lehárko, pak byla nějaká ta večeře ve městě a teprve v 8 přijeli busem ostatní.

Den pátý

Ráno opět jako vždy snídaně (už standardně jsem si na talíř naházel opět salám, pečivo, sladkou omáčku, meloun a pomerančový džus) a hurá do olympijské vesnice na diktovací soutěže v českém jazyce. Od 8:30 byl na pořadu diktát CBA, jehož prvních 5 minut bylo diktovaných trochu rychleji ale stíhat se to dalo. Pak přišla 6. minuta a ta byla už šíleně rychlá. 5. minuta měla 630 úhozů, 6. již 720!!!, takže jsem chytl jen těch 5 minut, za to podle mého názoru velmi čistě, takže jsem spokojen.

Poté jsme museli hodně dlouho čekat na další diktát Real Time Competition, který se konal až ve 12 hodin. Vůbec, to čekání na soutěžích – dnes i včera – bylo něco velmi únavného. Diktát RTC je diktát, při kterém, když už nestíháte, tak se šťourat v textu vůbec nesmíte, prostě co napíšete, to napíšete (oproti diktátu CBA, kde můžete po oddiktování ještě hodinu opravovat chyby). Text byl trochu náročnější, ale spíš jsem selhal já a na text se to svádět rozhodně nedá. Hlídal jsem si, aby mi ze začátku zbytečně neutekla žádná chyba, žádná čárka v interpunkci, až mi najednou uteklo celé slovo a pak ještě jedno, což mě docela dost rozhodilo a ani v následujících minutách se mi zrovna dvakrát nedařilo.

Po této soutěži se někteří Češi včetně mě vydali taxíkem na hotel. Ostatní zůstali, čekal je ještě diktát při nižší rychlosti v angličtině, němčině a pro někoho dokonce i ve španělštině a francouzštině.

Po příjezdu na hotel jsme se vydali do nejbližšího mekáče, kde jsem si koupil 3 double cheesburgry a skoro jsem prasknul.

K večeru jsem se cítil v takové pohodě, že jsem konečně zašel s Jaroslavem do hotelového bazénu a pak dokonce i do fitka, kde jsem si poprvé v životě vyzkoušel běhací stroj. Uběhl jsem 3 kilometry za 15 minut a ze mě lilo jak z konve. Fyzička fakt žádná, tfuj. Zlatý odpočinkový kolo (cyklistika) …. asi už jsem moc línej a starej na běhání:-)

Den šestý

Opět jsme museli poměrně brzy ráno vstávat a vydali jsme se na Den mladých. Ten spočíval v tom, že všichni soutěžící do 26 let věku měli možnost se zdarma této akce zúčastnit a takto společně jsme díky 2 autobusům podnikli pár menších výletů po Pekingu. My jsme byli v buse s Turky, Maďáry, Čínany a Belgičany.

Dopoledne jsme navštívili obrovské pekingské náměstí v centru města (největší na světě), kde byla k vidění budova národního muzea, mauzoleum s Mao Ce-Tungem a podobně:-)

P1010105P1010098 P1010108 hnízdo

Zde na mě doléhala už šílená krize po včerejším 3km běhu. Byl jsem děsně unavený a na sluníčku mi nebylo zrovna dvakrát nejlíp. Plánoval jsem, že to po obědě zatáhnu a pojedu taxíkem do hotelu si trochu odpočinout.

Oběd jsme měli v jedné „domácnosti“ s docela i dobrým jídlem. Zase nám postupně přinášeli talíře s různým jídlem na stůl jako vždycky.

Pak byla na řadě projížďka rikšou, což trochu připomíná malinkaté kočáry tažené lidmi šlapajícími na kole.

Vzhledem k tomu, že jsem se dozvěděl, že dalším cílem má být „hnízdo“, tak jsem svůj odjezd do hotelu zamítl. Olympijský stadion zevnitř jsem si chtěl prohlídnout a naivně jsem se těšil, že bych se tam mohl i proběhnout – zaběhnout si vlastnoručně měřenou stovku a pokusit se atakovat Boltův bývalý světový rekord 9,69 zaběhnutý na této trati:-D

To však pochopitelně nebylo možné, okruh byl hlídaný a já se tam neodvážil vběhnout a dělat problémy. Bůhví jak to v Číně chodí, třeba by mě za to i zavřeli do vězení!! Nicméně jsem udělal aspoň pár fotek ze stadionu a s tím jsem se musel spokojit.

Dalším cílem busu byla poměrně vzdálená exkurze dosti ubohá, kde nám pouze ukázali, jak se získávají perly a pak nás nahnali hned vedle do prodejny různých náramků a takových drahých serepetiček vyrobených z perel a drahého kovu. Nic jsem si nekoupil, i když čínské vtíravé prodavačky a že jich tam bylo hodně, se dost snažily.

Večeře a hurá zpět na hotel. Večer jsme se na netu konečně dozvěděli náš výkon v opise, mám 16247, 2, 16047 a naprostá spokojenost. Většina Čechů, co jsem zatím slyšel, měla dvojciferný množství chyb, někteří i přes 20 chyb. Např. jedna kámoška 27 = 90 čistých úhozů za minutu dolu a to už docela zamrzí!!

Kompletní výsledkové listiny a pořadí se dozvíme za 2 dny při oficiálním vyhlášení soutěží.

Den sedmý

Ráno zase odjezd na celodenní výlet. Dopoledne jsme se byli podívat na slavnou císařskou zahradu – Letní palác. Moc letní atmosféru to však nemělo, celý dopoledne totiž propršelo. I tak to mělo něco do sebe a moc se mi to líbilo.

P1010117 P1010124 P1010139 P1010152

Odpoledne pak návštěva jednoho z největších lamaistických klášterů v Pekingu (Lama Temple). Poté jsme se od výpravy s Milošem a Jardou oddělili (do Confusions Temple jsme s naší výpravou nepokračovali) a jeli metrem k hotelu.

V metru jsme do automatu na lístky naházeli 10 juánů, že si koupíme 3 lístky po 2 juánech. Trochu jsme si nevěděli rady, když k nám náhle přišel Čínan, vecpal se před nás jako by nic, něco zmáčkl a ty 3 lístky nám vzal a odešel. To jsem fakt nepochopil, naštěstí jsme ho dohnali a lístky nám vrátil.

Oni vůbec Číňani jsou takoví bláhoví, všude se cpou. Nejvíc mě rozčiloval přístup řidičů k chodcům. V Číně nemají chodci na přechodech přednost a navíc řidiči to zrovna chodcům neusnadňují. Vidí, že se marně snažím přejít silnici a prostě nezastaví, nikdo, naprostej nezájem. Pro ně jsou chodci jako pro pražáky holubi. Jo, třeba mírně uberou na rychlosti, ale to jen proto, aby si náhodou nepoškodili auto.

Jinak k tomu metru. Na nástupištích mají bezpečnostní bariéry, takže se do kolejiště vůbec skočit nedá. Něco takového by měli mít i v Praze!! V některých místech Pekingu metro jezdí nadzemí. Tras mají cca 7 a bez problémů se v tom člověk vyzná.

Den osmý

Dopoledne jsme víceméně odpočívali, až odpoledne jsme se vydali ve společenském oblečení na slavnostní vyhlášení výsledků spojený tradičně i s rautem a diskotékou.

Ještě před samotným vyhlášením jsem se dozvěděl nepříjemnou věc, že prý podváděla přibližně 20členná skupina čínských soutěžících z jedné školy – za každou cenu získat medaili. Údajně se tato skupinka k soutěžnímu zadání dostala ještě mnohem dříve než klasicky těsně před soutěží. Takže měli natrénováno a připraveno vše dopředu.

Naštěstí byli diskvalifikovaní, i tak to ale ve mě nechalo mírnou nenávist k čínským soupeřům. No ukázali se v „pěkným světle“. Pravděpodobně někteří podváděli již před 2 roky v diktátech na Mistrovství světa v Praze, ach jo!!

Vyhlášení nebylo od Číňanů zorganizováno zrovna úplně nejlíp. Měli v tom chvílemi trochu guláš, především promítání slidů v powerpointu jim dělalo problémy, tak jsem si trochu posteskl po úžasně organizačně provedené práci na vyhlášení MS v Praze. A pak taky to jejich půlhodinové vyhlášení ryze čínské a navíc v čínském jazyce – oni si na vyhlášení mistrovství světa vyhlašují i vlastní mistrovství republiky, to jsem taky nepochopil.

Česká republika, jak už je zvykem posledních několika mistrovstvích světa, získala nejvíce medailí ze všech. Jsme prostě borci a to hlavně na 30minutový opis a korekturu textu, kde jsme těch medailí získali nejvíc. Nicméně v opise v kategorii nad 20 let se žádný náš reprezentant na stupně vítězů nedostal, obsadili je 2 Turci a 1 Němec. Může mě těšit, že na vítěze jsem ztratil „pouhých“ 118 čistých úhozů za minutu (653 vs mých 535) a to opět díky mé vysoké přesnosti (nechal jsem v opise pouhé 2 chyby a stal jsem se stejně jako před 2 roky i letos nejpřesnějším písařem z celého mistrovství – škoda, že se tato skutečnost taky nevyhlašuje:-))

Zato diktovací soutěže ovládli Číňané. Dyť je to celkem pochopitelné, oni na těch svých stenostrojích dokážou zachytit mnohem rychlejší diktování než my na klávesnicích.

Diskotéka po tomto ceremoniálu trvala jen do 21:30, takže jsme se pak všichni Češi přesunuli do našeho hotelu, kde jsme ještě poseděli a decentně popili v baru úplně nahoře, tedy ve 24. patře. Chuť pít by byla, jenže to bychom nesměli mít hned následující den ráno naplánovaný odjezd na další celodenní výlet.

Den devátý

Malinko to zkrátím.

Tento den jsme měli na programu největší centrální náměstí na světě (které jsme již navštívili v rámci Dne mladých), ze kterého jsme se dostali po krátké procházce do Zakázaného města. Odtud to bylo pak kousek na Jingshan Park, odkud je možné obdivovat celý Peking a Zakázané město hezky ze shora.

P1010170 P1010172  zakázané město P1010194

Kromě tohoto jsme se stavili i v Chrámu nebes.

Projeli jsme se opět rikšou, která nás zavezla na tradiční nádvoří, kde žili místní lidé.

Večeři jsme měli ryze evropskou, což bylo super, pizzy, brambory, hranolky, dobré kuřecí masíčko atd. atd.

Po příjezdu na hotel a se každý vrhnul na balení, protože jsme museli pokoj opustit už druhý den ráno. Já to utahaný naházel do kufru asi za 30 minut a už jsem si dával lehárko:-)

Den desátý

Nejnáročnější den ze všech!!

Ráno jsme měli připraven odvoz busem již v 8:30, ale letadlo nám letělo až ve 23:45 hod, takže byl naplánovaný ještě jeden celodenní výlet a musím říct, že asi nejlepší ze všech.

Dopoledne jsme měli na pořadu trochu nudnější exkurzi o 1 čínském řemesle a pak ještě procházku parkem, jehož cestu lemovala kamenná zvířata, dále návštěva hrobky a odpoledne jupí na čínskou zeď.

Na tu jsem byl ze všech těch výletů zvědav nejvíc. Busem to bylo od Pekingu něco přes hodinu cesty. Od parkoviště jsme museli vyšlapat 840 schodů, než jsme se konečně vyhrabali na čínskou zeď! Odtud byl nádherný výhled na okolní kopcovitou krajinu. Stejně jako krajina, tak i zeď se různě klikatila, doprava doleva nahoru dolu. Byl to opravdu velký zážitek tam stát a jen se kochat!!

Po večeři (asi nejlepší tamní čínské jídlo, co jsem jedl) jsme jeli na letiště, kde jsme na odlet čekali 4 hodiny.

Na letišti jsem ještě stihl utratit poslední juány, co jsem měl (kartón Camelek za 90 Juánů …. kdo by to nevzal, že?:-D)

P1010290 P1010289 čínská zeď

A od nástupu do letadla včetně přestupu v Petrohradě uplynulo dalších 17 hodin, než jsme se dostali v 11:30 pražského času na letiště. Takže celková cesta včetně celodenního výletu trvala asi 33 hodin a já se i přesto cítil v pohodě.

Nedlouho po příjezdu domu jsem natěšeně sedl na kolo a vyrazil se projet, krása, fakt krása!!

Musím říct, že jsem se už hodně těšil domu, na dobré evropské jídlo, na internet, na kamarády, na hospůdky, na lepší vzduch, na cyklistiku, no prostě skoro na všechno:-D Jsem rád, že jsem se dostal do naprosto odlišné země, navíc s naprosto pohodovou partou lidí a mohl tam strávit 10 dní, jsem opravdu nadšený z toho, že jsem si udělal takovouto dovolenou, ale na druhou stranu bych do Pekingu už asi nikdy nejel, jednou mi to stačilo. Je to opravdu rušné město, mnoho automobilů, mnoho dálnic, mnoho mrakodrapů, sem tam smrad a smog, který zahaloval město a s tím spojené vedro.

Byl to rozhodně velký zážitek, udělal jsem docela dost fotek, mám i pár suvenýrů, bohužel takový hezký speciální zapalovač, který jsem si koupil za 50 Juánů (parchant mě slušně oškubal, to jsem totiž ještě netušil, že se v Číně dá smlouvat) mi jako suvenýr na letišti uznat nechtěli a musel jsem ho tam nechat.

Za 2 roky je mistrovství v Paříži a za další 2 roky bude údajně v USA, no tak uvidím, jestli se ještě zúčastním. Sice jsem už kolikrát prohlašoval, že už se psaním končím a před rokem už jsem byl téměř definitivně rozhodnut, ale nikdy neříkej nikdy, byť mě to psaní už moc nebaví, netrénuju a i kdybych trénoval, tak bych se stejně už téměř nezlepšoval. Motivace je prostě nulová, ale objevovat postupně svět za docela slušných podmínek (finančních i organizačních – ten Peking mě přišel dohromady se vším všudy za 26 000 Kč) taky není úplně k zahození:-D

14 dní před mistrovstvím světa v Pekingu uspořádali naši 2 trenéři tréninkové soustředění tradičně v Městě Albrechticích, malém městečku na severní Moravě. Vzhledem k tomu, že do Pekingu také letím, na soustředění jsem pochopitelně nemohl chybět.

V pondělí 27.7. jsem se tedy vydal směr Albrechtice, vlakem do Hradce králové a odtud s Milošem v autě až do cíle. Musím říct, že byl zážitek projíždět serpentiny, tohle v Praze nemáme. Cesta na některých místech byla velmi kopcovitá s nádhernými vracečkami …. „hmmm, mít tady tak kolo a kochat se přírodou na něm, to by bylo něco“….

Na místě po slavnostním zahájení přišel na řadu úvodní soutěžní blok, ve kterém se hned nádherně projevila moje dlouhá tréninková pasivita a na mé poměry ubohý výkon naznačil, že to v Pekingu nebudu mít vůbec lehké. Před 2 roky před šampionátem v Praze jsem byl na soustředku ve formě a v Praze jsem pak podal naprosto úžasnej výkon, před 4 roky jsem se před vídeňským šampionátem na soustředku protrápil a i ve Vídni to bylo bídné. No tak uvidíme.

Po zahajovacích soutěžích jsme večer už netrénovali a na rozdíl od minulých let jsem se tentokráte ubytoval v penzionu, nikoliv ve škole na žíněnce ve spacáku.

Druhý den nás čekal kolektivní trénink a výkon už pozvolna nahoru šel, ale stále jsem nedosáhl mé naprosto běžné rychlosti 15 000 úhozů za 30 minut. Odpoledne a večer jsme měli místo tréninku pingpongový turnaj, kterého se zúčastnili téměř všichni přítomní, tedy asi 30 lidí. Já postoupil až do semifinále, kde mě porazil budoucí vítěz turnaje Libor Hais …. S tím jsem svedl tak nádherné utkání, že ani prohra mi náladu nezkazila. Hráli jsme na 3 vítězný sety do 11 a výsledek byl tento: 14:12, 19:17, 6:11, 11:5

Po turnaji jsme se šli mírně odreagovat do hospůdky, nic extra velkýho aspoň se týče mě a alkoholu.

Ve středu trénink pokračoval standardně až do večera a konečně jsem pokořil hranici 15 000 úhozů, ale že to dalo práce, jindy naprostá samozřejmost. Navíc v desetiminutovce s penalizací 500 za chybu jsme se s Milošem hecli a psali jsme ze srandy bez backspace!! Miloš však svou rychlost nesnížil a nasekal tam 30 chyb. Ve výsledkový listině, kde každá chyba děsně bolí, byl jeho počet chyb nepřehlédnutelný, ale tak sranda přece musí být ne?:-) Já se po horším začátku, kdy jsem první 4 chyby nasekal během 2,5 minuty, velmi pěkně zkoncentroval a dalších asi 6 minut jsem neudělal ani chybičku!! Takže celkem 5 chyb bez jediného opravování je naprostá paráda.

14 251 14 881 15 619 15 658 15 ???
Můj vývoj rychlosti v hrubých úhozech za 30 minut na tomto soustředění (není se čím chlubit)
 
16 056 16 016 16 190 16 312 16 245 17 102 16 469 16 354 16 886
Můj vývoj rychlosti na soustředění 2 týdny před šampionátem před 2 roky (skvělá forma)
 

Večer zase hospůdka, já měl 2 pivka a 6 jablíček:-) No ale co tam pili např. Křenda a Roman? Když neměli jejich oblíbeného citruse, tak si objednali normálního ferneta a do toho si nalili citrón. A to bych málem zapomněl na to, že si objednali mimo jiné i mlíko jen tak z recese.

Čtvrtek byl pro mě posledním tréninkovým dnem, takže jsem se snažil jak jen to šlo, ale šlo to hodně špatně. Hned ráno jsme začali půlhodinovým opisem, kdy první stránku jsem zahazoval jen o řádek dřív než Olga (běžně to bývá tak o odstavec). Při asi třetí stránce přišla za námi natáčet televize a protože jsme seděli úplně vepředu, tak u nás kamera z ČT šmejdila nejvíc. Doufám, že to sestříhají nějak rozumně, protože zrovna ve chvíli, kdy mě kameraman natáčel, jsem znervóznil takovým způsobem, že jsem udělal fatální chybu. Chybně napsané slovo jsem vymazal klasicky pomocí ctrl backspace a napsal znova chybně, tak jsem ho smazal a poté napsal opět s chybou a ještě jednou to samé:-) Takže jsem za absolutního trotla hehe …. 5krát jedno slovo …. to se mi snad ještě nikdy nestalo!! Přitom když chci a mírně snížím rychlost, opravovat téměř nemusím (viz výše). I přes absolutní ztrátu koncentrace trvající několik minut jsem napsal přes 15 000 úhozů.

Pak následoval opět trénink, který mi nešel a proto jsem se už v poledne rozloučil a vyrazil do Prahy o 4 hoďky dřív, než jsem původně plánoval. Ve vlaku jsem se málem zamiloval do jedný holky:-D, sami v kupéčku a fakt se mi líbila a takových moc není …. ale bohužel měla furt pecky v uších = celý 3 hodiny, škoda no, jsem myslel, že si třeba trochu pokecáme ….

Celkově jsem ze soustředka mírně zklamaný, výkony byly žalostné a večerní posezení ne že by bylo špatné, ale s chotěbořskými večerními radovánkami se to vůbec nedá srovnávat. Tak mi přijde, že jsem těch 5 – 6 hodin na severní Moravu cestoval jen proto, abych se absolutně znemožnil…To samozřejmě přeháním, ale spokojený opravdu nejsem. Navíc kvůli dřívějšímu odjezdu (dnes jedu na Mácháč) jsem přišel o slavnostní přípitek a oslavičku kulatin našeho úžasného trenéra Jaroslava Zaviačiče.

Ve dnech 19. – 22. března proběhlo soustředění ve psaní na klávesnici na blížící se Mistrovství světa v Pekingu. Zúčastnilo se ho téměř 40 soutěžících z celé České republiky. Musím říct, že po stránce společenské se opravdu povedlo.

Většina lidí dorazila již ve čtvrtek odpoledne, kdy jsme clip_image002zahájili soustředění soutěžním blokem (30 minut, korektura a diktát). Hned úvodní půlhodinovka se mi však opravdu nepovedla, nedokázal jsem se 100% soustředit na text, mladšímu Křenkovi dvakrát dlouze vyzváněl mobil, chvílemi se někdo bavil a chechtal na chodbě, velmi mladá holčina píšící vedle mě (Petra Vintrlíková) k mému velkému údivu téměř dokázala držet krok se mnou, Lenka Klaputová, která pro mě měla být rovnocennou soupeřkou, mi na každé stránce nadělovala více, než jsem si představoval, text toho opisu byl těžkej a to vše zapříčinilo, že jsem napsal tak málo jako naposledy na soustředění v roce 2004 v Havlíčkově Brodě. Dokonce tak vysoký počet chyb ve 30minutovce (8) jsem u sebe zaznamenal naposledy v roce 2003!!!

Svůj hroznej výkon (450 č.úh./min) jsem nějak musel smazat ze své paměti a tak jsem se po večeři vydal s obouma Křenkama, Cibulkou, Belicovou, Vintrlíkovou, Beránkem, Spolkem a Gronesovou do nejbližší příjemné hospůdky.

clip_image004

Sotva jsem si sedl a napil piva, už ležela na stole objednaná runda citrusů od Romana. Pít se mi tenhle kekel moc nechtěl, tvrdej alkohol fakt nemusím, ale nějak to do mě padlo a netrvalo dlouho a při dalším pivu další runda. Pak přišla ještě jedna a to už bylo v hospůdce víc než veselo, především Křenda kolem sebe šířil pozitívum. I mě to příjemně nakoplo. Křenda se pak s Romanem ještě zakecali na baru s barmanem a docela fajnově s ním pokecali. Nálada byla úžasná a to byl ten nejlepší čas na focení a v tomto duchu se odvíjel i odchod z hospůdky. Křenda starší se venku tak hodně pousmál, až o sobě dal vědět i citrus v jeho žaludku, který se záhadným způsobem dostal až na asfalt silnice. Tahle banda šla ještě na chvíli ke mě na pokoj, kde jsme z Romanova notebooku shlédli pár videí a šli spát.

clip_image006

Druhý den ráno se mi pochlubil Křenda, že se umyvadlo dá použít i k jiný činnosti než jen k mytí rukou. To mě nikdy nenapadlo, že se dá do něj taky zvracet:-)

Každopádně dopoledne jsme měli 4fázový trénink, konečně jsem se pomalu začal dostávat do formy. V té době přijel i největší borec, Miloš. Před obědem jsme psali v pořadí druhou půlhodinovku. Text byl sice skvělej, ale opět pár rušivých elementů zapříčinilo to, že jsem opět slušně vyhořel. Na konci 2. strany opisu bylo nečitelné slovo a to mě rozhodilo. Frustrovaní negativními okolnostmi jsme si s Milošem při opise docela slušně pokecali:-) On pak musel asi po 20 minutách vzdát, protože jeho Word nestíhal. Právě proto mi pak poradil to nečitelné slovo – integrity (já napsal původně integrály) a díky němu jsem měl opis bez chyby, i když s poměrně chabou rychlostí (487 č.úh./min).

clip_image008

Po odpolední pauze jsme opět pokračovali 4fázovým tréninkem a večer se mi konečně povedlo napsat slušný výkon (524 č.úh./min). To si žádalo oslavu a po večeři jsme opět téměř ve stejné sestavičce vyrazili do naší hospůdky. Co se týkalo panáků, předešlý večer se opakoval a pak se ještě šlo na diskotéku, kam za náma přišlo ještě dalších několik soutěžících. Tam jsme se všichni úžasně vyřádili a v 1 ráno jsme šli spát.

Ráno se však vstávalo hodně z těžka. Dopoledne opět 4fázový trénink a před obědem hned 2 půlhodinové opisy s pouze 5 minutovou přestávkou. V tom prvním jsem dokonce napsal jeden z mých nejvyšších výkonů (552 č.úh./min), ten druhý taky celkem pohoclip_image010dka (528 č.úh./min). Po obědě jsem si šel odpočinout, abych byl připraven na odpolední trénink. V něm se mimo jiné psala i speciální desetiminutovka s vypnutým monitorem, taková lahůdka, kdy se člověk musí snažit psát především dost přesně. Výkon téměř 500 hrubých se 3 chybami byl pro mě potěšením, byli totiž i tací, co měli víc jak 20 chyb. Např. Milošovi se povedlo během opisu zmáčknout Caps Lock a to pak ani nemělo smysl chyby počítat.

Mimochodem, k večeři bylo rizoto … Večer jsme šli zase do naší hospůdky, kde už na nás čekal natěšený a úžasný barman. Šla s náma i Olga Vejvodová a Lenka Klaputová. A protože to byl poslední večer, pojali to Moraváci jako dobrou příležitost k fernetovým dýchánkám, kdy asi během pouhé hodiny dali 4 panáky, já osobně měl jen 2 panáky a 2 piva, na povzbuzenou náladu mi to bohatě stačilo. Tentokrát bylo však vidět, že fernet si s nima opravdu hraje, zpívalo se a bylo hoooodně veselo.

Moravská skupinka pak odešla na diskotéku a jen co jsme s Milošem, Lenkou a Olgou dopili pivo, tak jsme taky vyrazili. Ještě jsem si však odskočil na záchod a jakmile jsem procházel kolem umyvadla, tak jsem dostal absolutní záchvat smíchu, skoro jsem zkolaboval:-) Rizoto v umyvadle mě opravdu ale opravdu dostalo, kdopak to asi mohl být, že? Při odchodu mi bylo barmana fakt líto, říkal totiž, že jsme byli fakt skvělá parta … a my mu tam nechali v umyvadle večeři.

clip_image012

Na diskotéce za zmínku stojí asi jen 2 věci. A to, že Lukáši Beránkovi se udělalo zle a šel si lehnout a pak to, že Křenda starší a Roman (20letý kluci) tam balili a flirtovali s 27letými blondýnkami, docela kóči. Tihle zůstali prý na diskotéce do 3 do rána, kluci údajně byli u nás na pokoji, vzbudili nás, abychom s nima a těma kočkama šli ještě zapařit. Tuhle skutečnost jsem zaspal takovým způsobem, že si ji vůbec nepamatuju.

V neděli ráno jsem byl už ale docela dost zničenej, nedostatek spánku se za 3 dny celkem slušně naakumuloval a za dopolední výkon (523 č.úh./min) jsem byl tudíž spokojenej. Rozloučili jsme se a vydali se do svých domovů. Celý den už jsem byl slušně podrážděnej a nevrlej a po odpoledním příjezdu do Prahy jsem si šel doma hned lehnout.

Pokud mám shrnout soustředění pár výstižnými body a větami, tak bych to asi řekl takto: Z mé strany děsně nevyrovnaný výkony, podal jsem 1 z nejvyšších i 1 z nejnižších výkonů za poslední roky. Pít velký panáky ferneta citrusu za pouhých 23 Kč bylo víc než lákavý. Po společenské stránce se soustředění opravdu povedlo, naše partička se hezky stmelila, navíc na diskotéce jsem předtím nebyl ani nepamatuju a Křendova úchylka nebo zlozvyk zvané umyvadlo …. bez komentáře, ale zasmál jsem se jako nikdy jindy:-) Jo a začal mi chutnat Citrus….

Soustředění v Chotěboři ve psaní na klávesnici

Na soutěžích jsem dokázal již všeho, čeho jsem chtěl dokázat. V nejlepším přestat ….

Sice jsem prohlašoval už mockrát, že se soutěžma skončím, ale tentokrát asi už fakt končím:-). Je to proto, že mé výkony v posledních letech stagnují a já ani nemám motivaci trénovat (na prosincové mistrovství jsem trénoval všehovšudy jen 2 hodiny!!!). Zároveň se bojím toho, že po sérii vydařených soutěží by se dostavil nepovedený výkon a já bych si tím zkazil reputaci.

Jak jsem se vlastně k soutěžení dostal….

Psal se rok 2001 (září), kdy jsem nastoupil na Obchodní akademii do Dušní ulice jako prvák. Již hned ze začátku mě uchvátil předmět, ve kterém jsme se učili psát všemi deseti z velmi kvalitního a zábavného počítačového programu ZAViačič. Výukou jsem se prokousával hodně rychle (nejrychleji ze školy) a i přesto, že jsem se tomuto předmětu do té doby NEvěnoval nad rámec školních hodin(3 vyuč. hodiny týdně), v prosinci jsem již uměl ovládat celou klávesnici rychlostí 220 úh/min. Od ledna 2002 jsem stabilně psal kolem 260. Toho si všimla škola a poslala mě v dubnu a květnu na první soutěže, kde se mi však nezadařilo. Příčinou nevydařeného výkonu byla neuvěřitelná tréma, se kterou jsem na těchto soutěžích zápasil (když se klepou prsty při psaní, je to velký handicap). V té době jsem už trénoval i doma. V červnu 2002 jsem na své 3. soutěži a 1. celorepublikové vyloženě zazářil a odvážel jsem si z daleké Orlové (u Ostravy) nejen dobTabulka rychlostirý pocit z výsledku, ale i plno zajímavých zážitků. Graf rychlosti

Od té doby jsem se na každou další soutěž moc a moc těšil, předvést opět o něco vyšší výkon a vidět se po delší době opět se známýma tvářema, s přáteli. Ve druháku jsem začal s pravidelným domácím tréninkem, téměř každý den 45 – 60 minut (to mi vydrželo až do půlky čtvrťáku). Dokonce týden před soutěžema jsem byl schopen trénovat i 2 – 3 hodiny denně.

Graf a tabulka: Přibližný vývoj mé rychlosti

Rychlost se mi pozvolna zvyšovala, bohužel s ní současně v té době i chybovost. V polovině druháku (leden 2003) se mi povedlo v 10minutovce na známky napsat sice pěkných 360 hrubých, po odečtení šílených 14 chyb (hodně vysoká nepřesnost) mi zbylo 290 čistých. Začal jsem s tím něco dělat a na konci druháku jsem již psal kolem 400 se slušnou přesností.

Ve třeťáku (listopad 2003) jsem se s výkony okolo 450 za minutu na mé nejoblíbenější soutěži Hodonín (každý rok cca 70 nejlepších písařů z celé republiky) procpal mezi ELITU a dal jsem o sobě vědět tím nejlepším způsobem. Všiml si mě i samotný pan Jaroslav Zaviačič (trenér reprezentace) a pozval mě na blížící se soustředění. Zúčastnil jsem se ho, moc se mi 3denní trénink tenkrát v Havlíčkově Brodě líbil, poznal jsem dalších spoustu nových lidí, způsob těchto kolektivních tréninků mě vyloženě nadchl, takže z těchto všech důvodů jsem v podstatě na žádných dalších soustředěních nemohl chybět (skoro každý rok býváMA-vsichni v červenci týdenní soustředění v Městě Albrechtice + další jedno 3denní na jaře většinou ve středních Čechách). Na konci třeťáku jsem stabilně psal již téměř 500 úhozů a s touto vizitkou mě čekal poslední ročník studia na OA.

Pětistovku jsem potvrdil skoro ve všech soutěžních opisech ve 4. ročníku. Především jsem exceloval na své poslední soutěži v Hodoníně (určená jen pro střední a základní školy), na kterou jsem přijel dokonale připraven. Po této soutěži jsem již doma trénoval méně a méně (hlavně kvůli tomu, že moje rychlost už opravdu stagnovala), až jsem přestal doma trénovat úplně. Krom toho se mi blížila maturita a já se potřeboval více soustředit na ní.

Foto: Na soustředění v Městě Albrechtice při tréninkové půlhodinovce.

Po maturitě a zkouškách na vysokou jsem opět započal s tréninkem – blížil se červencový světový šampionát ve Vídni 2005. I přes velké úsilí (tréninkové soustředění i domácí trénink) jsem se nemohl dostat do své písařské pohody a formy. Tak dlouhé období (asi měsíc) mimo formu jsem nikdy nezažil a od toho se pak odvíjelo mistrovství světa, kde jsem na své poměry podal dokonce lehce podprůměrné výkony (v opise 497 čistých). Naprosto úžasně jsem si vše vynahradil o 2 roky později na mistrovství světa v Praze 2007. Už tréninkové soustředění vypovídalo o tom, že bych mohl v Praze na Suchdole předvést opravdovou kvalitku. Průměrná čistá rychlost při trénincích se mi pohybovala okolo 540 úh./min a já tím byl naprosto unešen. Překonal jsem si i svůj osobní rekord v půlhodinovkách (o téměř 20 úhozů za minutu) výkonem 17102 hrubých, 0 chyb, 570 čistých za minutu!!! ÚLET jako Vídeňblázen, byť to bylo na již několikrát opisovaném textu!!! ….. Byl jsem připraven!

O pár dní později bylo Mistrovství zahájeno. V noci před ranní královskou disciplínou – opis 30 minut – jsem se nevyspal vůbec dobře, stejně tak i Miloš, který byl u mě ubytovaný. Příčinou byl stres, děsný dusno a poté pak silná bouřka. Mým velkým snem bylo napsat 550 bez chyby (což je výkon, který odpovídá hranici mých možností v půlhodinovce z papírové předlohy neznámého textu). Na místě bylo času k rozepsání dostatečně dost a moje nervozita se již projevovala v mírném klepání prstů.

Foto: Naše reprezentace po vyhlášení na MS ve Vídni

A bylo odstartováno, prsty se klepaly a trošku potily, nicméně klepavku jsem udržel v rozumné míře, takže se mi psalo celkem pěkně. Zvládl jsem to perfektně. Na závěrečném večeru po vyhlášení výsledků jsem konečně mohl nahlédnout do oficiálních výsledkových listin: 16538 hrubých, 0 chyb, 551 čistých za minutu – Juchůůů a šlo se slavit.

V letošním roce (2008) jsem se ještě zúčastnil 2 soutěží, ale jak to se mnou bude příští rok, to je ve hvězdách. Mám možnost se v srpnu 2009 podívat jako soutěžící do Pekingu na mistrovství světa za výhodných finančních i organizačních podmínek, nicméně trochu váhám ….

Archiv všech proběhlých soutěží (pochopitelně i na kterých jsem nebyl) od roku 1999 JE ZDE.

Přikládám sem to, co jsem ve své několikaleté „kariéře“ dokázal na soutěžích ve psaní na klávesnici spáchat:-) – vypsal jsem zde jen soutěže, na kterých jsem musel fyzicky být (internetové soutěže zde neuvádím, protože pro mě nejsou tak významné).

Mistrovství republiky ve zpracování textů (Praha 2009)

(psaní na klávesnici, těsnopis grafický a strojový, korektura textu, wordprocesing)
(můj výkon za 30 minut: 15434 hrubých, 0 chyb, 15434 čistých = 514/minuta = 3. místo ve své kategorii)

     Tato akce se konala ve dnech 5. a 6. prosince v budově Euroškoly v Letňanech. Stejně jako v předešlých letech i letos byla nejlépe obsazena disciplína psaní na klávesnici, které se zúčastnilo celkově 60 soutěžících. Já se přihlásil na 2 disciplíny, konkrétně na strojový těsnopis a mojí hlavní disciplínu – psaní na klávesnici (opis 30 minut). 7

     Už to letos vypadalo tak, že se na soutěž vůbec nepřihlásím. Hlavním důvodem bylo to, že  5. prosince slavili moji 2 kamarádi společně narozeniny, na kterých jsem nechtěl chybět a těšil jsem se, že si je pořádně užiju. Jenže se mi ozvala Šárka Bicanová a Miloš Černilovský, od kterých jsem jejich účast na soutěži moc neočekával, že prej na soutěž přijedou. Takže jsem se přihlásil taky, ale tentokrát vyloženě už jen kvůli těm lidem, kamarádům, které jsem neviděl několik měsíců, nikoliv kvůli soutěži samotné. Moc rád jsem opět viděl Miloše, Šárku, Lenku, Olgu a další známé tváře…

                                         Foto: Helena (držitelka světového rekordu v psaní na klávesnici – 920 úhozů/min) a Jaroslav (náš trenér) při exibici.

     V pátek odpoledne jsem přijel do Letňan na strojový těsnopis a po skončení jsme se vydali s pár soutěžícíma do nedaleké restaurace. Posezení s nimi u pivka a cigarety bylo velmi příjemné. Oni se pak rozhodli jít ještě do kina, ale na to já už neměl čas, upaloval jsem na oslavu narozenin. Na oslavě spousta lidí chyběla, celkem mě to překvapilo. Nicméně hlavní postavy nechyběly a věřím, že bych si to tam dokázal hodně užít. Musel jsem se však dost krotit (druhý den mě čekal 30minutový opis). 3 piva, panáka a hurá spát!! 

     Druhý den ráno jsem měl vše perfektně naplánováno. Stačilo se jen držet svého harmonogramu. Bohužel hned na začátku nastal problém a od něho se pak odvíjely další nepříznivé události.

1)  Ujel mi autobus a proto jsem dorazil o 15 minut později, než jsem původně plánoval.

2)  Protože jsem dorazil na soutěž až v 9:45 (čtvrt hodiny před startem), už mi někdo zasedl místo (jméno jsem si již zjistil, ještě bydliště a můžu si s ním jít pohovořit pěstmi), ten puberťák mě celkem naštval.

3)  Všechna ostatní místa už byla obsazena, takže jsem si šel stěžovat organizátorce Heleně. Helena mě poslala do druhé soutěžní místnosti.

4)  I tato místnost už byla zaplněna a já se tedy vrátil a smířil se s tím, že budu psát ve 2. vlně, ale to se mi vůbec nechtělo. Nakonec mi organizátoři uvolnili jejich místečko v 1. místnosti před tabulí.

5)  Jenže to už bylo 10:00 a i přesto, že start odložili o 5 minut, já se za tuto krátkou dobu nestihl pořádně rozepsat.  poháry

     Při odstartování 30minutového opisu jsem byl docela slušně rozhozen a ze začátku jsem psal dost hrozně. Po dopsání 30 minut jsem se modlil, aby to bylo vůbec 500 úhozů za minutu. To se mi naštěstí povedlo, stejně jsem měl vztek! Vzhledem k tomu, že se již nepřihlásil největší favorit v této disciplíně, měl jsem neuvěřitelně velkou šanci získat svou první medaili, avšak po tomto nepovedeném výkonu jsem s tím již nepočítal.

     Na vyhlášení výsledků obou dvou soutěžních dnů jsme si museli počkat do 14:00. Byl jsem slušně nervózní, ale měl jsem štěstí. Lenka, která mě mohla připravit o bronz, udělala v opise více chyb a bronz tak připadl mně. Protože jsem nenechal v opise jedinou chybu, což je docela raritka a navíc jsem ještě získal bronz z těsnopisu strojového, byl jsem nakonec nadmíru spokojen. 

Oficiální výsledková listina zde (doporučuju kliknout na list "opis" – nejzajímavější disciplína)

Dodatek: Někteří se možná divíte, jak je možné psát tak rychle na klávesnici. V lidských možnostech bez používání zkratek je "jen" kolem 650 úhozů za minutu (to je naprostá šílenost). Já dokonce žádné zkratky nepoužívám a proto píšu pouze 500:-) S používáním zkratkových systémů, s možností automatických oprav atd. se dá psát mnohem rychleji, je však velmi těžké se naučit stovky zkratek a umět je používat. Výsledková listina by byla daleko vyrovnanější, kdyby Petr a Libor Hais, Klaputová, Černilovský, Bicanová, Kanta, Spolek a možná i někteří další nepoužívali zkratky!! (minimálně Haisovi, Klaputová, Černilovský a Bicanová umí i bez zkratek psát přes 500 za minutu!! přičemž svou fyzickou rychlostí je na tom nejlépe asi Černilovský, který ve skvělé formě umí napsat téměř i 600 ve 30minutovém opise).

Oficiální komentář organizátorů je zde na www.zav.cz

Takže se všemi zase za rok na mistrovství republiky na viděnou, ahooooooooj!!!!