Winter Trans Brdy 2017

Posted: 27.11.2017 in 1) Závody
  • Délka:   38,9 km
  • Převýšení:   890 m
  • Tepy:   170 / 182
  • Výsledky:   27. / 196   ZDE
  • Data z GPS:   Strava
  • Onboard video:   ZDE

Když už se sezona se*e, tak kompletně celá aneb Od pocitů extáze po naprosté zoufalství během 5 vteřin.

1_Razeni_ja2

Na startu bylo veselo

Jak málo chybělo ke štěstí? Nějakých 9 kilometrů! Né, já prostě musel zadefektit! To k cyklistice samozřejmě občas patří, už jsem to při závodech zažil vícekrát, ale tentokrát to fakt zabolelo. Takové pocity zoufalství a beznaděje jsem ještě nezažil. Přitom jsem bezprostředně před defektem prožíval úplný opak, endorfíny stříkaly na všechny strany, jel jsem si pro senzaci! O to pak horší bylo vystřízlivění.

1_Start

Start závodu

MTB zavírák sezony Winter Trans Brdy patří mezi mé nejoblíbenější závody. Zatímco ostatní se v říjnu a listopadu ukládají k zimnímu spánku, tak já ladím formu, abych si zde mohl zazávodit s těmi nejlepšími a navázat na úspěchy z předchozích několika ročníků (loňský report ZDE). Vrchařská prémie za 2 tisíce a prize money od 2 do 4 tisíc Kč pro první 3 v cíli v absolutním pořadí sem vždy přiláká i některé známé pravidelné „brigádníky“. Nazval jsem to „Hon na Škarnitzla“ 🙂

2_Kejnska_celo3

Čelo závodu včetně mě v prvním kopci

Letošní cesta k nějaké solidnější formě byla velmi trnitá. V půlce září jsem začínal po vleklé viróze úplně od nuly. Připravovat se na závod bylo asi tak poslední, na co jsem v tu chvíli myslel, ale postupně jsem se do toho zase dostával, ježdění mě bavilo víc a víc. Proto jsem se v půlce října rozhodl, že WTB opět pojedu a natrénuji na něj. Chtěl jsem si s tím spravit chuť za celou nepovedenou sezónu.

3a_Vrcholek_Mara

Po 9 minutách stoupání na vrcholku prvních dvou třetin kopce při cestě na hřeben Brd mě Mára vorval.

Počasí vychází docela pěkně. Vše nasvědčuje tomu, že ten závod objedu stejně jako loni s parťákem Márou (Šrollem), je na co se těšit. Úvodní nesmírně dlouhé stoupání odhalí karty.

Po startu se držím někde na chvostu první desítky. Je až vtipné, že jí tvoří každý rok pořád ti stejní lidé: Škarnitzl, Koš, Jakeš, Rajchart, Kozák, Salaquarda, já a loni i letos také Mára. Zhruba po 3 minutách stoupání v té nejprudší části se nám ta desítka trhá skoro na jednotlivce. Já tak tak zachytávám Márovo tempíčko a funím mu za zadním kolem až do další prudké části na 9. minutě stoupání. Tam už jsem tak popravenej, že když si do toho Mára stoupne a vybuší si tu stojku vestoje, tak ho nechávám jet.

3b_Vrcholek_ja_Neubauer

Tady jsou nohy v jednom ohni! Kousek za mnou Radim Neubauer.

Trochu na rovinatějších úsecích zvolňuji a chytám dvojici Koška – Neubauer. S těma vyjíždím na vrchařskou prémii na celkovém 10. – 12. místě 20 sekund za osamoceným Márou a 50 sekund za čtveřicí Kozák, Salaquarda, Voltr a Šorf.

4_Revnicak_Koska_Neubauer_ja

Koška, Neubauer a já. Takto spolu jedeme hodně dlouho.

Tady se ukazuje, jakej je Mára bojovník. I přes naše nastolené poměrně vyhrocené tempíčko na hřebeni Brd, hlavně díky obrovitému Jakubovi Koškovi, si osamoceného Máru a také Šorfa sjíždíme až po dalších 5 kilometrech na Skalce.

4_Rev_Haven_Mara

Kousek za Řevničákem Mára dotahuje Šorfa a za nima už se řítí moje 3členná skupinka.

Mlaďas Pavel Šorf záhy odpadává, protože naše čtveřice tažená skoro neustálými „nástupy“ Máry a Jakuba letí nehoráznou rychlostí, až si říkám, jak dlouho to s klukama ještě asi vydržím. Neuvěřitelná ždímačka stehen! Kolem občerstvovačky na 18. km jen prolítnem.

4_Rev_Neubauer_ja_Koska

Ještě kousek a máme Máru se Šorfem.

Zrovna asi minutku tahám, když mě v asfaltovém sjezdu střídá parťák dnes již poněkolikáté vysokým rychlostním rozdílem, že ho opět sotva zachytím. Pffff 🙂 Jsem si chtěl dát zrovna gel a trochu se napít, lepší místo na občerstvení široko daleko nikde. No tak neee, no 😀 Cíl je ještě nějakých 20 km daleko, ale já mám pocit, že už dobrých 5 km finišujeme, hroznej mordor.

Z asfaltky najíždíme na bahnitou lesní cestu do kopce, konečně taky nějaká technika a o kousek dál i sjezdy, které mám najeté, konečně přichází taky můj čas 🙂 Moc dobře vím, že po fyzické stránce si jako skupina už nikde moc nepomůžeme, že to bude mít každý za svý až do cíle. Ujímám se iniciativy a snažím se od nás Jakuba a Radima (Neubauera) vorvat. První sjezdík a už chytají 10 sekund, no vida 🙂 Mára vytušil můj úmysl a drží se, skvělé. Mezitím míjíme Voltra vytrhávajícího něco z přehazky.

7_Flybys

Vývoj rozestupů u uživatelů tzv. Stravy od startu až po můj defekt. Já jsem černá vodorovná. Oranžová = Kozák. Červená = Mára. Světle modrá = Koška. Modrá = Neubauer. Čáry dole jsou nejbližší pronásledovatelé.

Kratší výjezd střídá na nejzazším místě trasy velmi dlouhý sjezd („mezi srnkami“). Ten posílám už celkem krvelačně. Klukům v něm ujíždíme o dalších skoro 20 sekund. Jsem najednou napumpovaný vším pozitivním. Chvátám, chutná, užívám si to. Kořenaté úseky k Doupovské cestě jedu úplně v transu, nádhera, na tepák už radši ani nekoukám (tepy pořád přes ANP). Hlavní je, že to jede, cítím se skvěle! Mára se drží a navíc se už malilinko přibližujeme dvojici Kozák, Salaquarda.

5_Singl_Franta_ja

V mém oblíbeném závěrečném sjezdu dojíždím parťáka Frantu Kadlečka.

Nájezd na Doupovskou cestu, tj. obávané stoupání na Vrážky, téměř 200 výškových. Kozák se Salaquardou jsou fakt blízko, 25 – 30 sekund, úplně mě to hypnotizuje, už se ani neohlížím a jedu si pro senzaci. Mára na mě pomaličku chytá díru. Na Vrážkách mám na něho k dobru nějakých 15 vteřin. Na Salaquardu pořád ale ztrácím nějakých 20 a na Kozáka 30 sekund. Od diváků je mi hlášeno 7. místo celkově, PA-RÁ-DA!

5_Singl_ja2

Hohoooo, jedu na bednu ve věkové kategorii (30 – 40 let), tralala a ještě možná bojuju o celkové 5. místo. Ve sjezdu do Haloun ve mně pulzujou neuvěřitelné látky a pocity, dodávají mi tolik síly…

Pssssssssss….. „No dop*deleeeee!!!“ Řvu na celej les. Je to rychlý defekt, mám hned prázdno. Nemůžu tomu uvěřit. Kdyby to bylo mojí chybou, že bych zrovna nějak riskoval ve sjezdu, ale tohle nebyl ten případ. Čistá smůla. Ani nemám duši. Tak to sjíždím pomaličku do Haloun, kde na mě čeká s bidonem kámoš Jirka (díky moc za servis). Rychle mi běží do baráku pro duši a pumpu, ale bednu už to stejně nezachrání. Ztrácím 10 minut.

5_Singl_ja3

Na konci závěrečného sjezdu již před Frantou

Jsem sice zklamaný, ale pořád v závodním módu, takže si jedu tempíčko těch zbývajících 9 km až do cíle. Když se v cíli dozvídám, že bychom byli na té bedně oba dva, já i Mára a to právě s olympionikem Škarnitzlem, tak je mi ještě hůř! Na druhou stranu mě uklidňuje aspoň to, že bychom o tu bednu stejně možná přišli. Vyhlášení mělo být původně v 16:00, ale kvůli dešti se konalo o 20 minut dřív. To jsme ovšem nevěděli. O vyhlášení jsme přišli, protože jsme tou dobou byli společně v MMXu (restauraci).

Komentáře
  1. Serža píše:

    I přes tu smůlu super výkon! Gratulace!

  2. Anonymní píše:

    Pěkné čtení 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s