• Délka:   49,6  km
  • Převýšení:   750  m
  • Čas:   1:46:00  hod
  • Tepy:   165 / 178
  • Rychlost:   Ø  28,1
  • Výsledky:   19. / 623  (ZDE)
  • Data z GPS:   Strava  / Connect
  • Můj sestřih z onboard kamerky:   ZDE
  • ČT reportáž:   ZDE
p50_2007

Můj první památný dojezd v 2007

Je začátek července, právě jsem se vykurýroval z týdenní rýmičky, a tak konečně zahajuji 2měsíční extra přípravu. Není na co čekat, Intergalaktické mistrovství světa, jak trefně s parťákama přezdíváme Pražské padesátce, se blíží. Trénink i diskuze okolo závodu hrotím natolik, až si ze mě kluci utahujou. Vrcholem je na Wikipedii doplněná informace o tom, že jsem žijící legendou závodu a jak se tvrdě připravuji na svou letošní 10. účast, včetně vysokohorského soustředění ve Švýcarsku. Tento povedený vtípek mě totálně rozsekává.

Pravdou je, že mi na jubilejní účasti hodně záleží. Je to můj cyklistický svátek, připomínka, jak jsem v roce 2007 právě tady s tímto sportem začínal. Když to trochu přeženu, tak sport/kolo mě vlastně udržuje při životě. Znamená pro mě hodně, absolutní svobodu, radost, endorfíny, adrenalin a samozřejmě za ta léta i neustále se prohlubující přátelství s parťáky, plno legrace a zážitků ze společných tréninků, závodů či nejrůznějších dovolených.

Protože nebudu věčně mlád a bez závazků, rozhodl jsem se, že té přípravě dám letos maximum. Zanedbávám tím společenský život, do hospod a hudebních klubů raději nechodím (neuměl bych se udržet :-D), nepiju, nekouřím. Dostávám se až na 80 odjetých hodin za měsíc. V srpnu s tréninkovou morálkou pokračuji, navíc přidávám běžecké tréninky jako přípravu na mou tradiční večerní desítku Grand Prix, která se běhá týden před padinou. Něco mi říká, že když ji zaběhnu pod 40, tak i pak padina bude stát za to.

Závody jezdím z plného tréninku a ještě s drobnými rezervami (Galaxy Jistebnice, XC Úvaly, Transbrody), přesto se výkon už začíná projevovat. Proběhne i to vysokohorské „soustředko“ v Alpách ve Švýcarsku, ale vzhledem k tomu, že jen 2 týdny před padinou, tak mi to mohlo paradoxně spíš ublížit, unavený jsem z toho byl teda pekelně, ale ty výhledy, to byla náááádhera!

Rok Čas U Sanatoria Umístění Startovalo Tepy
2016 1:46:00 14:20 19 623 165 / 178
2015 1:41:55 21 752 ??? / 184
2014 1:44:20 14:01 15 713 173 / 186
2013 1:50:51 14:23 21 778 169 / 184
2012 1:45:47 14:29 26 722 175 / 188
2011 1:47:38 15:18 30 650 176 / 189
2010 2:10:55 16:08 191 690 174 / 189
2009 1:58:53 19:21 101 763 171 / 183
2008 2:17:43 18:45 175 618
2007 2:06:58 18:30 92 545

Poslední tréninky nasvědčují, že jsem v životní formě. Trasu si jedu najet hned několikrát, na některé pasáže se vyloženě zaměřuji. Doma si v hlavě nesčetněkrát promítám průběh, jak které úseky pojedu. Jsem připraven!! Dal jsem dohromady i velmi silný tým pomýšlející na bednu v týmovém hodnocení (Mára, Džakub, Róža, Haumač a já – do výsledku se sčítají časy 3 nejlepších). Protože nejsem troškař, pomýšlím na bednu i v individuálním hodnocení. Záměrně! Kvůli motivaci a chuti zabojovat, i když je bedna téměř nereálná. Chystá se sem silná konkurence.

2 týdny luxusního počasí se kazí akorát v noci před závodem. Nemůžu pořádně spát. Při každém probuzení slyším za oknem dešťovou smršť, která probíhá od půlnoci až do rána, mám vztek. Kolo připravené do suchého rychlého závodu se zadním zcela hladkým pláštěm. Není čas to řešit, nechávám to tam. Nebýt to zrovna mé Mistrovství, tak asi vyměknu. Stejně jako to udělal Mára a dalších mnoho desítek přihlášených závodníků. Počasí je tedy první velké zklamání, čeká nás mokrý a na polňačkách i rozbahněný závod. Druhým zklamáním jsou moje nohy. Nakonec ale tyto 2 nepříznivé události přeci jen přebije spokojenost …

Na startu se řadím do 1. lajny. Po zařazení „primadon“ je z toho nějaká 4. řada. Aspoň že až na výjimky jsou to závoďáci, kteří dopředu opravdu patří.

p50_start2

Start, zatím nejsem vidět, ale již brzy se ukážu🙂

BUM – startovní výstřel, uháním vpřed. Chytám čelní balík. Setrvačností z rovinky v úvodním kopci předjíždím několik závoďáků zleva, otevírá se cesta až na úplnou špic. Adrenalin zafunguje a jdu tam!! Z taktického hlediska naprosto příšerný manévr, na 2. stranu je to pro mě čest a symbolika. Hohooo, já veduuuu!! Z hučení kol za mými zády jde až strach. Motorka s kamerou přede mnou a hned za mnou několikanásobný vítěz padiny, profík Michal Bubílek. Minutku a půl se snažím o slušné tempo, protivětřík mi v tom úplně nepomáhá. Před zatáčkou už trochu zvolňuji. Je to vaše, mistře! Ale ten nic. Nechává mi to pěkně vyžrat. To se mu to pak vyhrává, když nestřídá😀

Za zatáčkou už ale nastupuje mladej Vopat, rozjíždí se hroznej mordor. Rychle se propadám až někam k 20. místu k Róžovi a Michalovi (Vlachovskýmu). Nohy už pěkně ztuhlý, dnes to asi nebude můj den. Ve sjezdu na kostkách nabíráme Džakuba, dával si nechtěné lehárko, svině klouzavý!!

A máme tu 2. a 3. kopec k Sanatoriu, v obou nám jede tempíčko Džakub. Nechutná mi to, ale držím se! Zbavujeme se Michala a Miloše Králíka. Přesto nám čelo a moje vysněná skupinka kolem Jontiho nenávratně ujíždí. Cítím, že mi nohy moc nejedou, netepu a bolí to!! Potvrzuje to i čas u Sanatoria, ke kterému přijíždíme čtyři (já, Róža, Džakub a Martin Pech) na průběžném 19. – 22. místě v čase 14:20 od startu, to je zlý sen! Hlavně že jsem ve středu při tréninku dal 14:10, navíc každý z těch 3 kopců v lepším čase než dnes. To je naprosto absurdní, nepochopitelný. Skupina před námi tu projíždí o 40 s dříve, ani oční kontakt. A opět se potvrdí pravidlo – v jaké skupince vyjedeš u Sanatoria, v takové odjedeš závod.

p50_sanatorium_my

U Sanatoria nablito v pořadí Džakub, Róža, Pech a já.

Při cestě do Horoměřic nabíráme ještě odpadlíka Pavla Noska, takže je nás 5 a až do cíle k nám nikdo jiný nepřibude.

První polovina závodu je v protivětru nebo bočáku. Všude mokrý asfalt, je potřeba jet opatrně. Polňačky rozmáčené, naštěstí spíš povrchové bláto a voda než hluboké bahenní galeje. Nicméně klouže to a se svým zadním slikem mám vždy co dělat, abych skupinku v blátě uvisel. Svěžím dojmem nepůsobím ani v kopcích, jako bych měl omezovač a to posunutý min. o 5 tepů níž, než je u mě obvyklé. Nejsem schopen se dostat do vysoké maximálky.

Zlomový moment, výjezd do Hole. Rovinku pod kopec odtáhnu s Róžou celkem zběsile, načež nás v kopci odstřídá Martin Pech a pokračuje v ukrutném tempu dál. Na to nemám s parťákem odpověď a tak nám ti 3 ujíždí.

Situaci nepomůže ani nejblátivější polňačka mezi Holí a Trněným Újezdem. Tam zápasím spíš sám se sebou. Přicházím kvůli zadnímu plášti o hrozně moc energie, která vychází naprázdno, až mi skoro ujíždí i Róža.

Při stoupání na Budeč máme zas kluky kousek. Je to snad jediný kopec, kde se cítím pohodlně a klidně bych jel o něco rychleji, ale nebudu Róžovi, který si tu dost dává, ujíždět. Naopak do něho několikrát šťouchám, abych mu trochu přispěl. Potřebuji ho do týmového hodnocení.

p50_okor_my

Na Okoři je nás opět pět!

Následně mě čeká 12minutová celkem vyhrocená směna na špici údolíčkem až k Okoři. Zhruba v jeho půlce, když už konečně máme soupeře na dosah, nám vjíždí do cesty místní domorodec v teréňáčku. Brzdí nás a tak na něj hulákáme. Proběhne naprosto komická komunikace: „Co máš za problém?“ – „My závodíme!“ – „Tak závoďte, no“, mávne rukou a jede si tím svým výletním tempíčkem dál. Začínám být opravdu zoufalý. Na další naše výkřiky zastavuje „Já tady bydlíííím“ – „A my jedeme závod“ a konečně ho předjíždíme! Touto zápletkou ztrácíme kontakt na soupeře, takže se ždímu až k Okoři, než si je konečně sjíždíme.

V Tuchoměřicích v serpentince Džakub znovu padá, asi mu to na Zlatnici na kostkách nestačilo a férově všichni čekáme. Pozvolný silniční sjezdík pod Juliánu si beru na sebe, to bych jinak nebyl já a jedou se bomby😀 V kopci se udržíme pospolu, i když já a Róža to máme tak tak. Následně opět tahám poměrně dlouhý úsek po rovině včetně kořenaté rovinky do Nebušic. Prostě mi začíná chutnat, ale na kořenech mi padá řetěz. Klukům jsem to pěkně rozjel a tady už se čekat nebude.

p50_zlatnice_ja2

Já jakožto mediální hvězda a žijící legenda závodu v závěrečném kopci kousek za 3 soupeři

Naštěstí si to částečně dojíždím ve sjezdu do Šárky, kde ovšem oproti tréninkovým šílenostem jedu pomaličku, bláto, klouže to. Dole preventivně Róža zastavuje (kvůli údajnému defektu, který se ale nekoná) a tím od nás odpadává definitivně a naprosto zbytečně – do cíle na nás chytne minutu.

Závěrečný kopec na Zlatnici znovu hrozně bolí, přitom se vleču, hrůza. Vyjíždím to kousek za Džakubem, který ztrácí asi 20 metrů na Pecha s Noskem. Ve sjezdu k cíli se sjíždíme. Nastupuji. Do cílové rovinky vjíždím z 1. pozice, skáče mě jenom Pavel Nosek. Je dobojováno. 19. místo celkově, 8. v kategorii a 4. v týmech.

p50_cil_spurt

V cíli, spurtík zabolel!

Bojovali jsme jako lvi, společně, týmově, udělali jsme si to hezký a poctivý. Díky tomu hodnotím závod kladně. S parťákama to byla zábava, nechali jsme tam vše, i když ve výsledku je to jen brambora v týmech. Bedna byla ovšem hodně daleko!

Tím asi končí moje neuvěřitelná 2,5měsíční epizoda. Zkusil jsem dát sportu a zdravému životnímu stylu maximum, bylo to skvělé období, ale postupně se zas uberu k nějakému normálnějšímu kompromisu. Byl to v podstatě experiment. Zajímalo mě, kam až jsem schopen fyzicky zajít. Jen jsem se utvrdil v názoru, že výkonnost není jen o tvrdém tréninku a správné životosprávě, ale hodně i o talentu a ten když není mimořádný, tak se zkrátka druhým Bubílkem nikdy nestanete😀

  • Délka:   10 km  (+ 30 m podle Garmina)
  • Tepy:   175 / 187
  • Čas:   39:43 real time;  39:54 official time
  • Rychlost:   3:58 na km;  15,1 km/h
  • Výsledky:   180. / 5728  (ZDE)
  • Data z GPSky:   Strava / Connect

Tahle večerní desítka stála v roce 2007 u mého sportovního návratu po X letech nepřetržitých alkoholicko-kuřáckých dýchánků, když jednoho krásného srpnového dne jsme se s kamarádem hecli a přihlásili se jak na desítku, tak i o týden později na cyklistický závod Pražskou padesátku. Z dob 2. stupně základní školy, kdy jsem se sportu ještě aktivně věnoval, jsem z atletiky znal víceméně jen sprinty, skok daleký a občas mnou tolik nenáviděné vytrvalecké 1,5km přespolní běhy. Podobné to bylo s cyklistikou, párkrát se mi podařilo vkuse ujet i přes 20 km😀 A najednou před námi stály tyhle 2 výzvy, pro mě skoro nereálné, extrémně vytrvalostní. Byl to takový první krůček k mému novému životnímu stylu…

birell_diplom

Dovolil jsem si startovat pod svým pravým jménem😀

Grand Prix od té doby běhám s kámošem každý rok (vyjma 2012 – popravený z dopoledního cyklistického závodu a 2014 – dovolená v Alpách na kolech), je to taková příjemná tradice, navíc po loňském solidním výkonu (40:45) jsem si slíbil, že to letos dám pod 40. Běžecká příprava měsíc a půl před závodem mi sice do nabitého cyklistického tréninkového plánu nezapadala, byl jsem nucen trénovat 2fázově a přitom absolutně vůbec neošidit délkou ani intenzitou cyklo-tréninky, nakonec jsem to ale nějak časově i regeneračně ustál, tělo to celkem vstřebávalo, i když občas na hranici přetrénování🙂

Na startu asi nejmasovější desítky, která se u nás běhá, se řadím do 1. řady 2. koridoru (B), potkávám kámoše Kaliče, bude veselo! Hlavně je teda hrozné vedro (28°C), proto jsem se před závodem pořádně zavodnil.

birell_ja

Zhruba na 7. km, tady už se ze mě stával zombík!

V 19:30 po startovním výstřelu vybíháme z náměstí Republiky bok po boku a letíme Revoluční ulicí. Opět mám tendence běžet sprintem, jak jsem zalitý adrenalinem a endorfínama, ale i díky vodičům běžící na čas 40 minut se vyklidňuji a pokračuji s nima. Vytváří se postupně kolem nich hlouček borců, kteří mají stejné ambice jako já. Pro jistotu tempo vodičů kontroluji na svém Garminovi a musím uznat, mají to precizně zmáklý, běží naprosto strojově přesně. Navíc skvěle povzbuzují a informují o důležitých místech.

Mezitím mi na 2. km postupně Kalič utíká. Jen ať běží, já se budu dál držet vodičů a když bude v závěru síla, tak zrychlím.

birell_graf

S vodiči běžím až do Holešovic téměř na metu 4. km, kde se nachází 1. občerstvovačka. Oproti nim já pro pití nezpomaluji a malinko jim ubíhám. Za tento náskok jsem i docela rád, můžu si pak případně na chvilku zvolnit, když přijde někde krizička nebo lenost. Nic takového se ale nekoná, i když ty poslední 3 kiláky už sakra bolí. Udržet nastolené tempo je těžší a těžší a začíná odpočet. Na Garmina se dívám pomalu každých 15 sekund a netrpělivě sleduji, jaká vzdálenost mi ještě chybí do cíle.

Zatímco prvních 5 km je pocitově na kochačku, člověk kolem sebe zvládá vnímat naprosto všechno i detaily, tak ta druhá polovina při daném vysokém tempu je úplně o něčem jiném a závěrečný kilák je v tom transu jak nekonečný tunel, který vás do cíle vyplivne jako zombíky😀

birell_s_kalicem

Upocený ale radostný přípitek s Kaličem v cíli!!

Musím se přiznat, že na nějaký závěrečný špurtík už nemám vůbec sílu, pouze kontroluji časomíru v cíli, pod 40 minut to stíhám akorát. Paráááda, je to tam!! Z výkonu mám opravdu velkou radost, protože co je pod 40, se sakra počítá🙂

V cíli potkávám Kaliče, který zaběhl za luxusních 38 rovných, a tak dáváme ještě společné vysmáté foto. Moc fajn akcička. Teď už se jen pomodlit k Zoltánovi, vládci vesmíru, protože následující sobotu pořádá Intergalaktické mistrovství světa (Pražskou padesátku) a tam se budou dít neskutečné věci!

birell_tab

Levá tabulka: velmi vyrovnané jednotlivé km. Prostřední tabulka: Moje výkony při tomto závodě v jednotlivých letech. Pravá tabulka: Výčet ostatních závodních desítek. Na Kbelskou 2013 jsem se běžecky připravoval celou zimu!!

  • Délka:   148,6  km
  • Převýšení:   4730  m
  • Čas:   10:02:31  hod
  • Výsledky:   43. / 84  (ZDE
  • Tepy:   146 / 170
  • Rychlost:   16,0 km/h  (čas jízdy bez pauz)
  • Data z GPS:   Strava,  Connect

Můj nejtěžší závod, odjeto na 9 let starém 14kg Authorovi v teniskách, přetahování se s 2 nejrychlejšíma ženskýma, běžecké vložky v některých sjezdech, 3 pády, extra monstrózní hlaďák před posledním občerstvovačkou, radost v cíli!!

Když se letos na jaře zrodil nový MTB seriál Bike Cup, měl jsem hned jasno! Pojedu Harrachov a jeho extrémní trasu. Motivace byly 2, jednak tím aspoň trochu podpořit tento sympatický nový seriál a jednak si parádně zajezdit v mých oblíbených Krkonoších.

start

Start závodu

Trasa podle propozic budila respekt (5 tisíc výškových m), kor když se schylovalo k tomu, že ji budu nucen odjet na starém těžkém kole z důvodu aktuálně probíhajícího reklamačního řízení u mé závodní rakety. A když už jsem tedy popadl své první „závodní“ kolo, rovnou jsem si na něm nechal i šlapky, aby to mělo ten správnej oldschool nádech veterána😀 Zvoneček na řídítkách na provokaci soupeřů nesměl chybět …😀

Večer před závodem se mě ještě parťák Haumač na chatě u Harrachova snažil přesvědčit, abych si to rozmyslel, ale po motivační cestě vlakem z Prahy do Tanvaldu s naším bláznivým dálkovým závoďákem Martinem Vítem, na kterého jsem narazil úplnou náhodou, jsem načerpal plno energie a chutě zabojovat, a tak jsem se parťákem vůbec nenechal odradit. Ideální ranní počasí moje nadšení pro celodenní výlet ještě podpořilo a v 8 ráno výstřelem z pistole s dalšími 83 odvážlivci vyrážím na trasu mého vůbec zdaleka nejtěžšího závodu, paradoxně na té vůbec nejhorší možné technice s téměř nefunkční přední vidlicí😀

Har_graf

Ze své analýzy vím, že oproti své závodní 10kg raketě budu ztrácet v10% stoupáních kolem 8 % času. V prudších stoupáních i výrazně víc. Nic povzbudivého, olympionika Škarnitzla asi neuvisím. Na nejlepší ženy by to ovšem mohlo stačit. Co jsem si ale před závodem neuvědomil, že i v těžších technických úsecích a sjezdech budu výrazně ztrácet, protože holt na šlapky už nejsem zvyklý a absolutně mi v nich chybí pocit jistoty, o skocích a dropech ani nemluvě.

První takovou legráckou, která mě vyděsí, je hned ten první sjezd od Čertovy hory do Rokytnice. Musím říct, vydařená DH sekce, pro ryzí DH jednoduchá, ale pro mě v některých místech na tomto kole nereálná a tak už tady uplatňuji své tenisky v plném rozsahu😀 Menší náskok, který jsem si v úvodním kopci vybudoval na nejrychlejší ženu Lucku Hamanovou (Vláškovou), zde ztrácím a ještě mi směrem dolu naděluje další minutu.

Následuje nejtěžší stoupání v závodě (na Dvoračky) srovnatelné s tím opravdu velkým posledním na 120. km. Obojí mi místy připomíná Salzberg, ukrutně prudkou asfaltku, kde jedu na nejlehčí převod a ještě navíc ve stoje silově! Na Dvoračkách je krásně, vyhlídka, pecka!

Z Dolních Míseček až na Medvědín konečně přichází trošku pozvolnější úsek (nějakých 7 %) a je to hned znát, všem soupeřům ujíždím, předjíždím i Lucku.

Medvědín taky krásné místo, sjíždíme zdejší sjezdovku (při jednom tréninku před 3 lety jsme ji s Haumačem na kole vyjízděli) a dále pak dolu po šotolině až do Špindlu, kde mě opět předjíždí díky kvalitním sjezdařským schopnostem Lucka. Už se tomu musím smát, protože tak nějak tuším, že se tohle ještě bude opakovat. S Luckou nesoupeřím, nicméně představuje pro mě skvělý motivační bod, protože kdybych si ho nestanovil, tak se po trase vleču ještě teďka, prostě psychologický efekt, hlava … to dělá v závodech hrozně moc a takto mi to chutná a baví mě to.

Při cestě na Špindlerovku se od Petrovy boudy projíždí moc pěknou ale poměrně náročnou technickou kamenitou pěšinkou kdesi v lese. Opět menší nostalgie na společné tréninky s Haumačem. Parádní místo!

Har_tepy

Mezi 6. OS (občerst. stanicí) a 7. OS se děly neskutečný věci, viz nízká tepová frekvence

Špindlerovku snad netřeba popisovat, také vždy exkluzivní. Asfaltový sjezd z ní dolu do Polska už tak hezký není. Asfaltka na jednu stranu nabádá k pořádné rychlosti, na druhou stranu v ní místy hrozí obrovské půlmetrové díry. Vymést jednu z nich, tak by tleskal i Aleš Valenta.

Dole stavím na 2. občerstvovačce a opět mě předjíždí Lucka. Tu si postupně sjíždím v dalším šotolinovém výjezdu, ale tak nějak tuším, podle videa stavitele tratě, že nás čeká brzy něco mimořádného. Na vrcholu už jsem sice jen 10 s za Luckou, ale sjezd dolu po obrovských mokrých kamenech, kořenech … ufff, mám tu jeden pád a zbytek, tedy asi půlku sjezdu, cca 500 metrů, sbíhám a nabírám na Lucku poměrně velkou ztrátu. O dalších cca 10 km dál ji sice na jednom horizontu zahlédnu (2:10 ztráta), ale to je naposledy, co ji vidím. Už si s ní dál hrát nechci a trochu zvolňuji😀

Na 3. občerstvovačce, kde už není žádné jídlo, jsem ubezpečen, že další občerstvení je o kousek dál a tak se svou poslední energy tyčkou vyčkávám a zbytečně neplýtvám. Ten „kousek“ k další občerstvovačce do Piechowic a navíc úplně sám bez očního kontaktu na kohokoliv jedu přesně hodinu. Tam se konečně nadlábnu, chvíli se ještě svezu s kvalitní dvojicí Nilfisk, která měla 2x defekt, ale brzy zvolňuji, jsem najednou bez motivace a i do kopce jedu na nějakých 140 tepech, což opravdu není moc.

Har_tabulka

Po 10 minutách této jízdy mě konečně někdo dojíždí, v podstatě moje spása, protože kdyby to byl asi kdokoliv jiný, tak ho tak maximálně pozdravím a nechám si ho ujet. Takto je to překvapivě 2. žena v závodě, Ivana Loubková. Mužské ego opět zafunguje skvěle, a tak jedu s ní😀

Po dlouhém stoupání mám za Wysokim kamienem v technickém trochu uklouzaném kořenitém sjezdu 2 pády, pašák! Při tom druhém jsem dozvonil, urval jsem zvonek. Musím si tak sjíždět asi minutovou ztrátu na Ivanu, ale nedělá mi to potíže.

Na 5. občerstvovačce na 100. km zastavuji, doplňuji zásoby a už se těším na blížící se polské singly pod Smrkem. Je to skvělá odměna za těžký dlouhý den v kopcích. Nedlouho po nich nás čeká vzhledem k fázi závodu asi nejtěžší stoupání. Musím říct, že jsem dlouho přemýšlel, že slezu a potlačím to. Nakonec to vyjíždím celé, čímž výrazněji ujíždím Ivaně a tentokrát jsem připraven pokračovat až do cíle v tempíčku sám.

Ovšem velmi rychle se dostavuje energetická krize. Na 125. km přijíždím k 6. občertvovačce, která je kompletně vyžraná, mají jen vodu, tady jsem ještě jakž takž v použitelném stavu, ale jen o pár km dál se dostávám do naprostých s*aček. Takový hlaďák jsem ještě nezažil. Mám mžitky před očima, sotva udržím řídítka a co je nejhorší, že se pořád místy i stoupá, především úsek po lávkách. Mezi lávkami je dost bahna, které bez energie vůbec nejsem schopen projet, musím vždy slézt, najednou je problém dostat se i na 130 tepů, neskutečně se tam plácám, absolutní beznaděj. Zastavuji na rovince, musím to vydýchat, co teď? Mám si lehnout do trávy a žrát kopřivy? Ty lávky jsou nekonečné a pořád se táhnou do kopce. Neustálé slejzání z kola a to i v nájezdech na lávky, protože jsou mokré a kloužou, mě totálně psychicky ubíjí, jako by se čas zastavil. Já se asi zblááááznííím! Divím se, že mě Ivana nedojíždí, protože tohle s cyklistikou nemá vůbec nic společného. Jsem tak v p*deli, že už žebrám o jídlo i u turistů, ale jsou to zrovna Poláci a nemám sílu s nimi něco řešit anglicky a tak jedu dál. Na morál je i to, že trasa podle propozic měla mít 138 km, člověk odpočítává každý km do cíle a pak zjistí, že je to vlastně o nějakých 10, 12 km delší😀

Orle a poslední občertvovačka. 10 km před cílem. Že by Fata Morgana? Ne, ufff, je to skutečný, spousta jídla, spousta cukru, cola, buchty, hroznové víno, meloun, jablečný závin, rozinky, rohlík s pomazánkou, sůl, to všechno do sebe láduji téměř v kolapsu. Po chvilce mě míjí Ivana, ta se zastavuje jen na chviličku, ale tentokrát už nezávodím, musím se nejdřív vzpamatovat z toho mimózního stavu, takže 12,5minutový zásek a teprve pak jedu.

Najednou jsem zase schopen úplně v klidu šlapat a atakovat 160 tepů, aniž by mi to bylo nějak nepříjemný, zázrak nebo spíš škoda, že něco neměli už na předešlé občerstvovačce, takto jsem zbytečně ztratil spousty minut času a přitom jen kousek od cíle. Nevadí.

Do cíle přijíždím sice trochu unavený, ale spokojený a vysmátý. Klobouček dolu před výkony Lucky a Ivany a samozřejmě i dalších ženských a možná všech, kteří to absolvovali. Při pomyšlení, že za mnou jelo ještě několik desítek závodníků, kteří měli ty občerstvovačky ještě mnohem vyžranější… jaký peklíčko si asi prožili oni? Ufff!

I přes pořadatelský přehmat s podceněním občerstvovaček to byla jinak moc pěkná akce, naprosto luxusně značená velice rozmanitá nádherná trasa. Za to skoro až symbolické startovné na té extrémní trase se ty občerstvovačky dají odpustit. Stane se.

  • Délka:   59,6  km
  • Převýšení:   320  m
  • Čas:   1:50:45  hod
  • Výsledky:   2. / 514  (ZDE)
  • Tepy:   174 / 189
  • Rychlost:   32,3  km/h
  • Data z GPS:   (Connect)  (Strava)

Večer před závodem mi to nedá a nahlížím do startovní listiny. Tak jestli ani letos z toho nebude bedna, tak to balím. Houštečák jezdím od roku 2010 a každoročně celkem úspěšně obtesávám pódiová umístění. Konkurence, jak se zdá, je za ta léta tentokrát nejnižší. Někteří se rozhodli jet ten den Malevil, jiní se nechali zlákat povozením se s 3 elitními závoďáky na trase 82 km.

Houstec_bedna

Je to tam! Bedna v kategorii 30+! Fotka je vyparáděná ještě o 2 eliťáky pod pódiem – Škarnitzl a Boudný.

Pravda je ta, že šedesátka na Houštečáku nikdy neoplývala nějak brutální konkurencí a i to je jeden z důvodů, proč to tak rád jezdím. Člověk si občas potřebuje trochu pohonit s parťákama ego a přičichnout k úspěchu, byť v závodě nekonečných rovinek a písčitých dun bez nějaké zajímavější MTB techniky. I v dobách, kdy jsem ještě jezdil na starém těžkém kole, ve volných kraťasech, bez SPDéček a s mnohem horší výkonností, to prostě mělo grády od startu až do cíle, což mi žádný jiný závod neuměl nabídnout.

Houstec_tabulka

Den před závodem docela vydatně zaprší, až mě to přinutí se po 3/4 roce (od Pražské padesátky) zamyslet nad svým hladkým zadním pláštěm, jestli bych si ho neměl konečně přezout za nějaký normální. V týdnu jsem kvůli němu málem lehl na zkropeném kruháči a celkem mě to vystrašilo. Nakonec ho tam nechávám, místy sice mokro je, ale spíš než bahno jsou to louže a ty mi nevadí. V mnohem horším stavu mám řazení/kazetu, limituje mě to při každé akceleraci.

Houstec_balik2.jpg

Na 15. km udává tempo závodu Haumač.

Start po boku parťáků Jirky Pfeifera (Haumač) a Jirky Hofmana proběhne z 2. řady hladce a už to kulíme. Rychlost nepadá pod 35 a tempa se ujímá na velmi dlouho mistr Rydval z Vinohradských šlapek (celkem strávil asi půlku závodu na špici, všechna čest). Za mostem se protlačím až k němu, ale protože není kam jít do háku, tak víceméně první 4 km jedu vedle něj a mám to téměř 100% za své. Pak ostrá pravá do lesa, první náznaky terénu a já se propadám startovním polem. Ne z toho důvodu, že bych na to neměl fyzicky, ale proto, že si nechávám vždy mírný odlep kvůli případnému blátu a právě této mezery využívají závodníci, kteří se hrnou dopředu. Někteří se chovají jako zvěř a cpou se i na místa, kde ten prostor prostě není. Na 7. km se to málem přede mnou smotá, borec je vyšťouchnutý prasečím manévrem do lesa a má velký štěstí, že se trefuje zrovna mezi stromy. Nějak na tohle nemám nervy a tak jedu opatrně a propadám se až k 25. místu.

Houstec_graf

Graf tepů a v pozadí téměř plochý graf převýšení

Kdyby tu byli dnes opravdoví chrti, tak z této pozice by se mi to už pracně dohánělo. Jede se celou dobu rovnoměrné tempo, takže si můžu naštěstí dovolit i takovéto zacouvání. I po kritickém singlíku na 11. km je nás stále kolem 25, to je nebývale velká skupina. Svědčí to o tom, že se nejedou bomby jako v předchozích letech.

Houstec_jedeme3

Na 20. km těsně před prvním stoupáním skoro na chvostu naší obrovské čelní skupiny

První stoupání je na 22. km, tam se poprvé nastupuje, borci z KH Tour za to berou, ale jejich iniciativa je příliš krátká na to, aby to nějak výrazně nadělilo balík. Přesto zeštíhlujeme na 17 závodníků. Nicméně pořád jsme příliš velká skupina na nějaké efektivní točení na špici. Pokud s tím něco neuděláme v největším kopci na 35. km u rozdělení tras, tak už se nám to nikde jinde na trase nepovede.

Houstec_jedeme4

Takové malé plicní cvičení – nástup v kopečku od borců z KH Tour

Tohoto úkolu se ujímám já, začínám hned odspod pěkně intenzivně. Slabší soupeři to mají tentokrát jednodušší o to, že z původně místy rozbitého povrchu je nyní nádherně srovnaná hladká šotolinka a tím pádem i zde jízdou v háku lze ušetřit takový 2 tepíky za minutu🙂 V první třetině kopce to vypadá, že skupině snad ujedu sám, což by k ničemu nevedlo. Já naopak potřebuju, aby se tu zmáčkli pokud možno všichni ti silní a skupinu jsme rozcupovali. Jdu do toho i s tím rizikem, že by to mohl odnést třeba i parťák Haumač. Ve vrchní části už si dávám jako zvíře, připadám si skoro jako král vrchařů😀, i když má kopec jen 52 výškových metrů. Ostrá zatáčka, kontrola stavu – balík je natáhlý do cca 3 menších skupin, to vypadá slušně.

Houstec_jedeme5

Už si připravuji pozici na útok v blížícím se největším stoupání

Na tohle je ale potřeba správně navázat. Bohužel kvůli mé zvýšené opatrnosti v následném sjezdu ztrácíme zbytečně z náskoku takový 2, 3 sekundy. Má v tom trochu prsty pořadatelská motorka, clonila mi ve výhledu a já se neodvážil to pustit naplno. Pak na to nenavazují zcela ideálně ani borci z KH Tour do kopečka ke spojení tras. Nejedou sice špatně, ale býval bych to jel ještě tak o 1 km/h rychleji, tam bylo taky potřeba se zmáčknout na max. Definitivně to zabíjíme pod spojením tras naší s dlouhou před vjezdem do lesa, kde se v nějaké kaluži nebo blátu téměř zastavujeme. Tam si to dojíždí většina. Pokračujeme ve 14 včetně naší český elitní nejlepší bajkerky Jitky Škarnitzlový. Musel by se stát zázrak, aby se náš balík ještě někde rozdělil.

Houstec_jedeme

Typický obrázek dne, tahá Vinohraďák Rydval.

Jednoho takového zázraku jsme přeci jenom svědky. V momentě, kdy se chvílema jede výletní tempo po rovince rychlostí 27 km/h a já už ostatním navrhuji, že bychom mohli nechat vyhrát z legrace Jitku, že by to bylo naprosto skandální ale vtipný gesto, fakt ta naše morálka místy uvadá, tak se k nám na 50. km přiřítí naprosto nečekaně 3 nejrychlejší eliťáci z dlouhé trasy. Nemůžu uvěřit svým očím. To se mi tu stalo jen jednou a to v mém nejpomalejším prvním ročníku. Letos se očividně dlouhá trasa jede rekordně rychle díky 3 borcům z TOP 10 české špičky (Škarnitzl, Boudný, Průdek) a tím pádem dojíždí čelo našeho závodu, což se v žádném předchozím ročníku ještě nestalo. Háknem to a jedou se bomby 37, 38🙂

Dlouho se nesvezem, 4 minuty, než nás na singlu od té jejich trojice odpáře někdo z naší skupiny. Aspoň je to spravedlivý a nemotáme se navzájem do svých závodů. I když být tam já, tak to na rovince nikdy nepustím. Takováhle životní jízda se neodmítá! I kdyby mi měla prasknout cévka, tak to držím nepříčetně až do cíle! Ten zážitek by za to stál! Kdy a kde se zas budu moci povozit Boudnýmu v háku? Nikdy a nikde!

No nevadí. Tempo po cestě k cíli aspoň postupně zvyšujeme. Závěrečný kilák po cyklostezce odtáhne stupňovitě opět mistr Rydval, čímž nám rozjíždí spurt, do kterého najíždím ze 4. místa a díky štěstěně se probíjím rychle na 2. místo, kdy už nasávám prvního. Ten 5 metrů před cílem zvedá vítězně ruce a skoro na to doplácí, protože mám vyšší rychlost a už jsem téměř na jeho úrovni. Cílem projíždíme z mého pohledu totožně.

Oficiálně jsem celkově druhý, první v kategorii. S tím jsem nepočítal ani ve snu. Konečně jsem se dočkal! Kdyby to bylo víc zasloužené, těšilo by mě to ještě víc, přeci jen jsem na špici našeho závodu strávil v součtu jen 7 minut z celkových 107 (po odečtení 4 minut, co tahali eliťáci). Haumač v průběhu závodu namotal trávu na kazetu, takže se nemohl zúčastnit spurtu a dojíždí 12. celkově a 4. v kategorii, škoda.

Z důvodu špatného nastavení kamerky s nedostatečně nabitou baterkou nebudu vytvářet video sestřih ze závodu. Přináším tak aspoň onboard screenshoty  ZDE.

Galaxy Tálín 7.5.2016

Posted: 11.5.2016 in 1) Závody
  • Délka:  69,1 km
  • Převýšení:  1350 m
  • Čas:  2:43:50 hod
  • Výsledky:   23. / 139  (ZDE)
  • Tepy:   169 / 185
  • Rychlost:  25,3 km/h
  • Data z GPS:   (Connect)  (Strava)
Talin_start_stary

Start závodu😀

K tomuto závodu přistupuji poměrně odtažitě, musím kvůli němu výrazně zkrátit páteční školní srázek po 5 letech a nějak vyloženě nemám motivaci se někam hnát. Ale parťáci, atmosféra a hlavně počasí i velmi jezdivá trať a psychologický efekt udělají své.

Talin_Cez_ja2

Moje malá skupinka po úniku, v modrém Ondřej Partl.

Prvních několik minut si držím Lukáše Kyndla, pak ho ale v jenom stoupáku předjíždím/ujíždím. Vyselektuje se kolem mě cca 10členná skupinka. Nastolím v ní nějaké fungování a začínáme se točit. Místy je totiž trasa poměrně dost o hákování. Když jsem zrovna na špici já, tak najíždím do nejdelšího kopce, jede se mi dobře a trochu to trhám, nad asfaltkou se pokračuje výživným terénem (jeden úsek tlačím), stoupání se utáhne a tam naší skupinu definitivně rozcupuju, zůstáváme 3.

Na jedné křižovatce následně na špici špatně trefuji odbočku, zásek 10 sekund. Jeden z těch 2 na mě kolegiálně čeká (týpek z Uniqa pojišťovny – Ondřej Partl), tohle gesto se málokdy vidí a moc mu za to děkuju.

Při nájezdu do 2. kola ztrácíme třetího (zvolnil) a zůstáváme ve dvou. Je vidět, že Uniqa v 1. kole pošetřil síly, kopce mu v háku sotva visím. Ačkoliv cítím, že takhle to s ním nebudu schopen dojet, tak se ho držím zuby nehty, vždy mi tepy vylítnou i na 2. hodině závodu až ke 180. I na rovinkách ho nechávám dost tahat, protože jsem celkem posekanej. Špice taháme v poměru 20 (já) ku 80 (on) procent. Sjíždíme rezignujícího Ivana Rybaříka, slušně poprosím, jestli by nám nepotahal a chlapec jde do toho, to mě fakt potěšil! 3 minutky dobrý. Pak už zase jen ve dvou.

Talin_ja

Šlapu si, sem tam si zazvoním zvonečkem😀

Za úspěch považuji, že jsem Uniqu uvisel až k tomu nejdelšímu stoupání v závodě, tam už ho nechávám jet, zvolňuji, před námi, za námi nikdo a tak si dovoluji takový komfort, že posledních 13 km si jedu do cíle sám a ve volnějším tempu. Mám dost.

Talin_ja3

Děkuji panu Hofmanovi za pěkné foto.

Nakonec z toho byl pěkný, zábavný závod, paráda! Možná to mohlo být ještě o něco lepší, kdybych se večer vyvaroval alkoholu úplně a hlavně kdybych si připravil aspoň nějaký gel. Takhle jsem to objel bez ničeho na jeden bidon šťávy, celý druhý kolo jsem jel bez vody už na hranici dehydratace. Občerstvovačky by měly u Galaxy zlepšit.

Podralsko 16.4.2016

Posted: 18.4.2016 in 1) Závody
  • Délka:   58,7 km
  • Převýšení:   600 m
  • Čas:   1:48:57 hod
  • Výsledky:   60 / 191  (ZDE)
  • Tepy:   171 / 189
  • Rychlost:   32,3  km/h
  • Data z GPS:   (Connect)  (Strava)
Ralsko_celo_cisty

Čelo závodu kousek před blátivým sektorem

Můj tým BSK racing se pro letošek rozhodl, že pojede týmovou soutěž v seriálu Galaxy, a tak jsem se vydal na jeho úvodní podnik do Osečné mu s tím trochu pomoci. Setkání s mnoha parťáky a známými bylo příjemné, ale bohužel to byla jediná pozitivní věc na celé akci. Už od rána totiž pršelo nebo drobně poprchávalo a kdybych tušil, do jakých s*aček svoje čerstvě naleštěný a oservisovaný kolo vypustím, tak bych do závodu nikdy nenastoupil.

Video: Můj sestřih ze závodu

Ačkoliv velmi rovinatá trasa byla z 90 % tvořená asfaltem, tak jediná trochu terénní 4km část, která se ovšem projížděla 2krát, připomínala blátivé koryto. To stačilo na to, že jsme po výjezdu z něho vypadali všichni k nepoznání.

Do závodu nastupuji s tím, že si to objedu v nepatrně volnějším tempu ve společnosti kámoše Davida Žižky a že to celé pojmu zábavným způsobem (nástupy, hecování, brnkání na zvonek – ten jsem si nakonec nepřidělal).

Ralsko_Kuba_spina

Tak tohle vyplivl blátivý sektor😀

Po poněkud nervoznějším startu (brzdy, loktovačky) si držím čelo prvních 5 km až k blátivému sektoru. Tam si to nechávám ujet a selektuje se kolem mě 15členná skupinka právě včetně Davida Žižky, Honzy Hájka a dalšího parťáka Petra Laňky.

Před námi na dohled se v menší skupině drží další 2 kolegové, Petr Kdýr a Lukáš Kyndl, takže mi to nedá a začínám z toho mít naprosto regulerní závod, protože se to snažím sjet, často se objevuji na špici, na cyklostezce to vyhrotím natolik, že mi vypadává skupina z háku😀

Ralsko_Prenek_spina

A cenu za největšího bahňáka získává … Ondřej Preněk!

Na začátku 2. delšího okruhu to ve šlapacím sjezdu k blátivému sektoru posílám na max (189 tepů, dnešní maximálka), protože vím, že tady se za mnou balík krásně vyveze a hodně se tím přibližujeme. Na blátě je máme a je nás přes 20.

Ralsko_ja_spina

A tohle je moje skupina a já alá zuřivý hlodavec

Říkám si, že je konečně čas si odpočinout a zaplout do háku, jenže jen co vyjedeme nejdelší stoupání v závodě, tak mi hned v prvním sjezdíku padá řetěz na jednopřevodníku směrem k rámu a musím zastavit a nahodit ho. 30 sekund zásek a jako naschvál následují nekonečně pozvolné sjezdíky a rovinky, takže úplně ten nejhorší možný scénář pro návrat. Mám ale trošku štěstí, přidávají se ke mně 3 odpadlíci, takže na špici si vždy dávám jako blázen a celkem dlouze, pak chviličku voraz v háku a pak zase. Takto 20minutové peklíčko!

Následně 10 minut se v balíku vzpamatovávám a na cyklostezce k cíli už se deru dopředu. V pozvolném stoupání nastupuji, sice úspěšně, ale nikdo nemá zájem nastoupit taky a přidat se ke mně, tak zase zvolňuji. V areálu asi 500 m před cílem v nejlepší možný moment vypálí Lukáš, není na co čekat, já za ním s asi 10 metry ztráty. Po 30 sekundách jsme zakyselený, až to není hezký, oba dva se otáčíme, ale ať dělám co dělám, Lukáše si nemůžu docvaknout a to samé probíhá i za mnou🙂 Pár kolmých zatáček na šotolině mezi ploty a jsme v cíli.

Ralsko_dojezd

100 m před cílem. Lukáš a za ním já. Nablito v álejích!

Když už nic jiného, tak jsme aspoň vyhráli skupinku, ale ta účast za to nestála. Kvůli tomuhle jsem obětoval nedělní oblíbený závůdek Újezdský duatlon a to mě mrzí ze všeho nejvíc. Ověřil jsem si, že ta výkonnost tam prostě ještě není, ale to mě nijak nepřekvapuje, vstupy do sezony jsem vždycky míval slabý.

Prvně jsem nasadil mojí zbrusu novou kamerku Garmin Virb XE, je to celkem sranda mít možnost přidávat různé ukazatele do videa, škoda jen těch posledních 5 minut závodu, které mi chybí kvůli vybité baterii.

Plány 2016

Posted: 8.4.2016 in 1) Závody

Protože cyklistická sezona už pomalu začíná, omrzliny prstů a nekonečné navlíkání mnoha vrstev oblečení jsou snad již za námi, tak mě to vedlo k zamyšlení, co v tomto roce budu páchat.

Jednak je tedy zřejmé, že se zúčastním 2 cyklistických dovolených. Ta první proběhne na přelomu června a července na horácích v Krkonoších u Jirky Pfeifera na chatě. Tímto zvu všechny moje parťáky a známé, kteří by měli zájem o nádherné bajkové poježdění v exkluzivní přírodní lokalitě jako jsou právě Krkonoše. Upřímně, v ČR neznám krásnější scenérie … Zatím jsem tedy já a Jirka.

Druhou cca týdenní dovolenou bych rád strávil třeba v zahraničí a klidně na silničních kolech. Zatím se nabízí Alpy ve Švýcarsku někdy na přelomu srpna a září (organizátor Jirka Horký), to by mohla být opravdu hodně luxusní záležitost. No, nechám se překvapit, kdo s čím přijde, určitě se k někomu přidám, ale zatím to Švýcarsko vede jednoznačně🙂

A pak je tady ta ambicioznější stránka cyklistiky – závody a výkony. Mrzí mě, že ačkoliv jsem přes zimu byl motivován a chtěl jsem na sobě makat a udržovat vysokou výkonnost, tak mi tu snahu dosti ovlivnily moje vleklé virózy, které během zimního období proběhly 3krát a ještě jedna v březnu. Výsledkem je, že jsem aktuálně v takovém stavu, že se zatím do závodů vůbec netěším, výkonnost prostě chybí a tím pádem se v první půlce sezony jako již tradičně nikam nepohrnu.

Datum Série Závod Má účast na Propozice
16.4.2016   Galaxy   Podralsko 100 % ZDE
17.4.2016   3+   Újezdský duatlon 50 % ZDE
23.4.2016   Kolo pro život   KPŽ Brdy 50 % ZDE
7.5.2016   Galaxy   Tálín 100 % ZDE
28.5.2016   Author Maraton Tour   Author Král Šumavy 100 % ZDE
11.6.2016   Kolo pro život   KPŽ Ještěd 100 % ZDE
18.6.2016   Houštečák 100 % ZDE
9.7.2016   Maraton Man Europe   Salzkammergut Trophy 50 % ZDE
30.7.2016   Bike Cup   Bike Cup Harrachov 100 % ZDE
6.8.2016   Krakonošův cyklomaraton 50 % ZDE
13.8.2016   Kolo pro život   KPŽ Vary 100 % ZDE
13.8.2016   Podkrkonošák ZDE
20.8.2016   Galaxy   Jistebnice 100 % ZDE
3.9.2016   UAC   XC Řež 100 % ZDE
10.9.2016   Runczech   Birell Grand Prix 100 % ZDE
11.9.2016   Trans brody 100 % ZDE
17.9.2016   Author Maraton Tour   Pražská 50 100 % ZDE
18.9.2016   UAC   XC Úholičky 100 % ZDE
1.10.2016   Galaxy   Tour de Brdy 100 % ZDE
8.10.2016   Author Maraton Tour   ČT Author Cup 100 % ZDE
22.10.2016   UAC   Jesenický surovec 50 % ZDE
12.11.2016   Winter Trans Brdy 100 % ZDE

V tabulce je 22 závodů, z toho 2 se překrývají (13.8. – těžké rozhodování). Z celkového počtu odjedu reálně jen 75 – 80 % (povětrnostní podmínky). Úplně se nebráním ani jiným závodům, které jsem zvažoval (jejich seznam je ZDE)

Co mě může těšit, že moje 2 zdaleka nejdůležitější závody se konají až na sklonku sezony (v září a listopadu), čili mám spoustu času s tím něco udělat. Každoročně své nejvyšší výkonnosti dosahuji v září, což dokazují i segmenty na Stravě, na nichž mám osobní rekordy nejčastěji zajeté právě v tomto měsíci. A právě v září se koná můj první veledůležitý závod – Pražská padesátka, letos moje jubilejní desátá!

Tím druhým závodem, kde se budu bít o život, je Winter Trans Brdy, zavírák sezony s nádhernou technickou trasou a hlavně s velkou šancí na zisk bedny i v poměrně silné konkurenci.

A kdyby se náhodou na závodech nedařilo, tak je tady ještě Strava se svými segmenty. Při tzv. KOM pokusech si člověk užije taky plno legrace a laktátu ve svalech😀 Nudit se určitě nebudu!

Příjemnou novinkou bude oživení některých mých reportů video záznamem, který bude navíc obsahovat i údaje z GPSky (aktuální rychlost a tepy, pozice na trase apod.). Hodlám si totiž pořídit kamerku Garmin Virb, kterou využiju jak při výletech/trénincích, tak i na závodech.

Jo a plánuji si vytvořit vlastní dres, což je myšlenka stará již řadu let, ale teprve teď mám komplexnější představu o designu, barvách i nápisech.