• Délka:   148,6  km
  • Převýšení:   4730  m
  • Čas:   10:02:31  hod
  • Výsledky:   43. / 84  (ZDE
  • Tepy:   146 / 170
  • Rychlost:   16,0 km/h  (čas jízdy bez pauz)
  • Data z GPS:   Strava,  Connect

Můj nejtěžší závod, odjeto na 9 let starém 14kg Authorovi v teniskách, přetahování se s 2 nejrychlejšíma ženskýma, běžecké vložky v některých sjezdech, 3 pády, extra monstrózní hlaďák před posledním občerstvovačkou, radost v cíli!!

Když se letos na jaře zrodil nový MTB seriál Bike Cup, měl jsem hned jasno! Pojedu Harrachov a jeho extrémní trasu. Motivace byly 2, jednak tím aspoň trochu podpořit tento sympatický nový seriál a jednak si parádně zajezdit v mých oblíbených Krkonoších.

start

Start závodu

Trasa podle propozic budila respekt (5 tisíc výškových m), kor když se schylovalo k tomu, že ji budu nucen odjet na starém těžkém kole z důvodu aktuálně probíhajícího reklamačního řízení u mé závodní rakety. A když už jsem tedy popadl své první „závodní“ kolo, rovnou jsem si na něm nechal i šlapky, aby to mělo ten správnej oldschool nádech veterána😀 Zvoneček na řídítkách na provokaci soupeřů nesměl chybět …😀

Večer před závodem se mě ještě parťák Haumač na chatě u Harrachova snažil přesvědčit, abych si to rozmyslel, ale po motivační cestě vlakem z Prahy do Tanvaldu s naším bláznivým dálkovým závoďákem Martinem Vítem, na kterého jsem narazil úplnou náhodou, jsem načerpal plno energie a chutě zabojovat, a tak jsem se parťákem vůbec nenechal odradit. Ideální ranní počasí moje nadšení pro celodenní výlet ještě podpořilo a v 8 ráno výstřelem z pistole s dalšími 83 odvážlivci vyrážím na trasu mého vůbec zdaleka nejtěžšího závodu, paradoxně na té vůbec nejhorší možné technice s téměř nefunkční přední vidlicí😀

Har_graf

Ze své analýzy vím, že oproti své závodní 10kg raketě budu ztrácet v10% stoupáních kolem 8 % času. V prudších stoupáních i výrazně víc. Nic povzbudivého, olympionika Škarnitzla asi neuvisím. Na nejlepší ženy by to ovšem mohlo stačit. Co jsem si ale před závodem neuvědomil, že i v těžších technických úsecích a sjezdech budu výrazně ztrácet, protože holt na šlapky už nejsem zvyklý a absolutně mi v nich chybí pocit jistoty, o skocích a dropech ani nemluvě.

První takovou legráckou, která mě vyděsí, je hned ten první sjezd od Čertovy hory do Rokytnice. Musím říct, vydařená DH sekce, pro ryzí DH jednoduchá, ale pro mě v některých místech na tomto kole nereálná a tak už tady uplatňuji své tenisky v plném rozsahu😀 Menší náskok, který jsem si v úvodním kopci vybudoval na nejrychlejší ženu Lucku Hamanovou (Vláškovou), zde ztrácím a ještě mi směrem dolu naděluje další minutu.

Následuje nejtěžší stoupání v závodě (na Dvoračky) srovnatelné s tím opravdu velkým posledním na 120. km. Obojí mi místy připomíná Salzberg, ukrutně prudkou asfaltku, kde jedu na nejlehčí převod a ještě navíc ve stoje silově! Na Dvoračkách je krásně, vyhlídka, pecka!

Z Dolních Míseček až na Medvědín konečně přichází trošku pozvolnější úsek (nějakých 7 %) a je to hned znát, všem soupeřům ujíždím, předjíždím i Lucku.

Medvědín taky krásné místo, sjíždíme zdejší sjezdovku (při jednom tréninku před 3 lety jsme ji s Haumačem na kole vyjízděli) a dále pak dolu po šotolině až do Špindlu, kde mě opět předjíždí díky kvalitním sjezdařským schopnostem Lucka. Už se tomu musím smát, protože tak nějak tuším, že se tohle ještě bude opakovat. S Luckou nesoupeřím, nicméně představuje pro mě skvělý motivační bod, protože kdybych si ho nestanovil, tak se po trase vleču ještě teďka, prostě psychologický efekt, hlava … to dělá v závodech hrozně moc a takto mi to chutná a baví mě to.

Při cestě na Špindlerovku se od Petrovy boudy projíždí moc pěknou ale poměrně náročnou technickou kamenitou pěšinkou kdesi v lese. Opět menší nostalgie na společné tréninky s Haumačem. Parádní místo!

Har_tepy

Mezi 6. OS (občerst. stanicí) a 7. OS se děly neskutečný věci, viz nízká tepová frekvence

Špindlerovku snad netřeba popisovat, také vždy exkluzivní. Asfaltový sjezd z ní dolu do Polska už tak hezký není. Asfaltka na jednu stranu nabádá k pořádné rychlosti, na druhou stranu v ní místy hrozí obrovské půlmetrové díry. Vymést jednu z nich, tak by tleskal i Aleš Valenta.

Dole stavím na 2. občerstvovačce a opět mě předjíždí Lucka. Tu si postupně sjíždím v dalším šotolinovém výjezdu, ale tak nějak tuším, podle videa stavitele tratě, že nás čeká brzy něco mimořádného. Na vrcholu už jsem sice jen 10 s za Luckou, ale sjezd dolu po obrovských mokrých kamenech, kořenech … ufff, mám tu jeden pád a zbytek, tedy asi půlku sjezdu, cca 500 metrů, sbíhám a nabírám na Lucku poměrně velkou ztrátu. O dalších cca 10 km dál ji sice na jednom horizontu zahlédnu (2:10 ztráta), ale to je naposledy, co ji vidím. Už si s ní dál hrát nechci a trochu zvolňuji😀

Na 3. občerstvovačce, kde už není žádné jídlo, jsem ubezpečen, že další občerstvení je o kousek dál a tak se svou poslední energy tyčkou vyčkávám a zbytečně neplýtvám. Ten „kousek“ k další občerstvovačce do Piechowic a navíc úplně sám bez očního kontaktu na kohokoliv jedu přesně hodinu. Tam se konečně nadlábnu, chvíli se ještě svezu s kvalitní dvojicí Nilfisk, která měla 2x defekt, ale brzy zvolňuji, jsem najednou bez motivace a i do kopce jedu na nějakých 140 tepech, což opravdu není moc.

Har_tabulka

Po 10 minutách této jízdy mě konečně někdo dojíždí, v podstatě moje spása, protože kdyby to byl asi kdokoliv jiný, tak ho tak maximálně pozdravím a nechám si ho ujet. Takto je to překvapivě 2. žena v závodě, Ivana Loubková. Mužské ego opět zafunguje skvěle, a tak jedu s ní😀

Po dlouhém stoupání mám za Wysokim kamienem v technickém trochu uklouzaném kořenitém sjezdu 2 pády, pašák! Při tom druhém jsem dozvonil, urval jsem zvonek. Musím si tak sjíždět asi minutovou ztrátu na Ivanu, ale nedělá mi to potíže.

Na 5. občerstvovačce na 100. km zastavuji, doplňuji zásoby a už se těším na blížící se polské singly pod Smrkem. Je to skvělá odměna za těžký dlouhý den v kopcích. Nedlouho po nich nás čeká vzhledem k fázi závodu asi nejtěžší stoupání. Musím říct, že jsem dlouho přemýšlel, že slezu a potlačím to. Nakonec to vyjíždím celé, čímž výrazněji ujíždím Ivaně a tentokrát jsem připraven pokračovat až do cíle v tempíčku sám.

Ovšem velmi rychle se dostavuje energetická krize. Na 125. km přijíždím k 6. občertvovačce, která je kompletně vyžraná, mají jen vodu, tady jsem ještě jakž takž v použitelném stavu, ale jen o pár km dál se dostávám do naprostých s*aček. Takový hlaďák jsem ještě nezažil. Mám mžitky před očima, sotva udržím řídítka a co je nejhorší, že se pořád místy i stoupá, především úsek po lávkách. Mezi lávkami je dost bahna, které bez energie vůbec nejsem schopen projet, musím vždy slézt, najednou je problém dostat se i na 130 tepů, neskutečně se tam plácám, absolutní beznaděj. Zastavuji na rovince, musím to vydýchat, co teď? Mám si lehnout do trávy a žrát kopřivy? Ty lávky jsou nekonečné a pořád se táhnou do kopce. Neustálé slejzání z kola a to i v nájezdech na lávky, protože jsou mokré a kloužou, mě totálně psychicky ubíjí, jako by se čas zastavil. Já se asi zblááááznííím! Divím se, že mě Ivana nedojíždí, protože tohle s cyklistikou nemá vůbec nic společného. Jsem tak v p*deli, že už žebrám o jídlo i u turistů, ale jsou to zrovna Poláci a nemám sílu s nimi něco řešit anglicky a tak jedu dál. Na morál je i to, že trasa podle propozic měla mít 138 km, člověk odpočítává každý km do cíle a pak zjistí, že je to vlastně o nějakých 10, 12 km delší😀

Orle a poslední občertvovačka. 10 km před cílem. Že by Fata Morgana? Ne, ufff, je to skutečný, spousta jídla, spousta cukru, cola, buchty, hroznové víno, meloun, jablečný závin, rozinky, rohlík s pomazánkou, sůl, to všechno do sebe láduji téměř v kolapsu. Po chvilce mě míjí Ivana, ta se zastavuje jen na chviličku, ale tentokrát už nezávodím, musím se nejdřív vzpamatovat z toho mimózního stavu, takže 12,5minutový zásek a teprve pak jedu.

Najednou jsem zase schopen úplně v klidu šlapat a atakovat 160 tepů, aniž by mi to bylo nějak nepříjemný, zázrak nebo spíš škoda, že něco neměli už na předešlé občerstvovačce, takto jsem zbytečně ztratil spousty minut času a přitom jen kousek od cíle. Nevadí.

Do cíle přijíždím sice trochu unavený, ale spokojený a vysmátý. Klobouček dolu před výkony Lucky a Ivany a samozřejmě i dalších ženských a možná všech, kteří to absolvovali. Při pomyšlení, že za mnou jelo ještě několik desítek závodníků, kteří měli ty občerstvovačky ještě mnohem vyžranější… jaký peklíčko si asi prožili oni? Ufff!

I přes pořadatelský přehmat s podceněním občerstvovaček to byla jinak moc pěkná akce, naprosto luxusně značená velice rozmanitá nádherná trasa. Za to skoro až symbolické startovné na té extrémní trase se ty občerstvovačky dají odpustit. Stane se.

  • Délka:   59,6  km
  • Převýšení:   320  m
  • Čas:   1:50:45  hod
  • Výsledky:   2. / 514  (ZDE)
  • Tepy:   174 / 189
  • Rychlost:   32,3  km/h
  • Data z GPS:   (Connect)  (Strava)

Večer před závodem mi to nedá a nahlížím do startovní listiny. Tak jestli ani letos z toho nebude bedna, tak to balím. Houštečák jezdím od roku 2010 a každoročně celkem úspěšně obtesávám pódiová umístění. Konkurence, jak se zdá, je za ta léta tentokrát nejnižší. Někteří se rozhodli jet ten den Malevil, jiní se nechali zlákat povozením se s 3 elitními závoďáky na trase 82 km.

Houstec_bedna

Je to tam! Bedna v kategorii 30+! Fotka je vyparáděná ještě o 2 eliťáky pod pódiem – Škarnitzl a Boudný.

Pravda je ta, že šedesátka na Houštečáku nikdy neoplývala nějak brutální konkurencí a i to je jeden z důvodů, proč to tak rád jezdím. Člověk si občas potřebuje trochu pohonit s parťákama ego a přičichnout k úspěchu, byť v závodě nekonečných rovinek a písčitých dun bez nějaké zajímavější MTB techniky. I v dobách, kdy jsem ještě jezdil na starém těžkém kole, ve volných kraťasech, bez SPDéček a s mnohem horší výkonností, to prostě mělo grády od startu až do cíle, což mi žádný jiný závod neuměl nabídnout.

Houstec_tabulka

Den před závodem docela vydatně zaprší, až mě to přinutí se po 3/4 roce (od Pražské padesátky) zamyslet nad svým hladkým zadním pláštěm, jestli bych si ho neměl konečně přezout za nějaký normální. V týdnu jsem kvůli němu málem lehl na zkropeném kruháči a celkem mě to vystrašilo. Nakonec ho tam nechávám, místy sice mokro je, ale spíš než bahno jsou to louže a ty mi nevadí. V mnohem horším stavu mám řazení/kazetu, limituje mě to při každé akceleraci.

Houstec_balik2.jpg

Na 15. km udává tempo závodu Haumač.

Start po boku parťáků Jirky Pfeifera (Haumač) a Jirky Hofmana proběhne z 2. řady hladce a už to kulíme. Rychlost nepadá pod 35 a tempa se ujímá na velmi dlouho mistr Rydval z Vinohradských šlapek (celkem strávil asi půlku závodu na špici, všechna čest). Za mostem se protlačím až k němu, ale protože není kam jít do háku, tak víceméně první 4 km jedu vedle něj a mám to téměř 100% za své. Pak ostrá pravá do lesa, první náznaky terénu a já se propadám startovním polem. Ne z toho důvodu, že bych na to neměl fyzicky, ale proto, že si nechávám vždy mírný odlep kvůli případnému blátu a právě této mezery využívají závodníci, kteří se hrnou dopředu. Někteří se chovají jako zvěř a cpou se i na místa, kde ten prostor prostě není. Na 7. km se to málem přede mnou smotá, borec je vyšťouchnutý prasečím manévrem do lesa a má velký štěstí, že se trefuje zrovna mezi stromy. Nějak na tohle nemám nervy a tak jedu opatrně a propadám se až k 25. místu.

Houstec_graf

Graf tepů a v pozadí téměř plochý graf převýšení

Kdyby tu byli dnes opravdoví chrti, tak z této pozice by se mi to už pracně dohánělo. Jede se celou dobu rovnoměrné tempo, takže si můžu naštěstí dovolit i takovéto zacouvání. I po kritickém singlíku na 11. km je nás stále kolem 25, to je nebývale velká skupina. Svědčí to o tom, že se nejedou bomby jako v předchozích letech.

Houstec_jedeme3

Na 20. km těsně před prvním stoupáním skoro na chvostu naší obrovské čelní skupiny

První stoupání je na 22. km, tam se poprvé nastupuje, borci z KH Tour za to berou, ale jejich iniciativa je příliš krátká na to, aby to nějak výrazně nadělilo balík. Přesto zeštíhlujeme na 17 závodníků. Nicméně pořád jsme příliš velká skupina na nějaké efektivní točení na špici. Pokud s tím něco neuděláme v největším kopci na 35. km u rozdělení tras, tak už se nám to nikde jinde na trase nepovede.

Houstec_jedeme4

Takové malé plicní cvičení – nástup v kopečku od borců z KH Tour

Tohoto úkolu se ujímám já, začínám hned odspod pěkně intenzivně. Slabší soupeři to mají tentokrát jednodušší o to, že z původně místy rozbitého povrchu je nyní nádherně srovnaná hladká šotolinka a tím pádem i zde jízdou v háku lze ušetřit takový 2 tepíky za minutu🙂 V první třetině kopce to vypadá, že skupině snad ujedu sám, což by k ničemu nevedlo. Já naopak potřebuju, aby se tu zmáčkli pokud možno všichni ti silní a skupinu jsme rozcupovali. Jdu do toho i s tím rizikem, že by to mohl odnést třeba i parťák Haumač. Ve vrchní části už si dávám jako zvíře, připadám si skoro jako král vrchařů😀, i když má kopec jen 52 výškových metrů. Ostrá zatáčka, kontrola stavu – balík je natáhlý do cca 3 menších skupin, to vypadá slušně.

Houstec_jedeme5

Už si připravuji pozici na útok v blížícím se největším stoupání

Na tohle je ale potřeba správně navázat. Bohužel kvůli mé zvýšené opatrnosti v následném sjezdu ztrácíme zbytečně z náskoku takový 2, 3 sekundy. Má v tom trochu prsty pořadatelská motorka, clonila mi ve výhledu a já se neodvážil to pustit naplno. Pak na to nenavazují zcela ideálně ani borci z KH Tour do kopečka ke spojení tras. Nejedou sice špatně, ale býval bych to jel ještě tak o 1 km/h rychleji, tam bylo taky potřeba se zmáčknout na max. Definitivně to zabíjíme pod spojením tras naší s dlouhou před vjezdem do lesa, kde se v nějaké kaluži nebo blátu téměř zastavujeme. Tam si to dojíždí většina. Pokračujeme ve 14 včetně naší český elitní nejlepší bajkerky Jitky Škarnitzlový. Musel by se stát zázrak, aby se náš balík ještě někde rozdělil.

Houstec_jedeme

Typický obrázek dne, tahá Vinohraďák Rydval.

Jednoho takového zázraku jsme přeci jenom svědky. V momentě, kdy se chvílema jede výletní tempo po rovince rychlostí 27 km/h a já už ostatním navrhuji, že bychom mohli nechat vyhrát z legrace Jitku, že by to bylo naprosto skandální ale vtipný gesto, fakt ta naše morálka místy uvadá, tak se k nám na 50. km přiřítí naprosto nečekaně 3 nejrychlejší eliťáci z dlouhé trasy. Nemůžu uvěřit svým očím. To se mi tu stalo jen jednou a to v mém nejpomalejším prvním ročníku. Letos se očividně dlouhá trasa jede rekordně rychle díky 3 borcům z TOP 10 české špičky (Škarnitzl, Boudný, Průdek) a tím pádem dojíždí čelo našeho závodu, což se v žádném předchozím ročníku ještě nestalo. Háknem to a jedou se bomby 37, 38🙂

Dlouho se nesvezem, 4 minuty, než nás na singlu od té jejich trojice odpáře někdo z naší skupiny. Aspoň je to spravedlivý a nemotáme se navzájem do svých závodů. I když být tam já, tak to na rovince nikdy nepustím. Takováhle životní jízda se neodmítá! I kdyby mi měla prasknout cévka, tak to držím nepříčetně až do cíle! Ten zážitek by za to stál! Kdy a kde se zas budu moci povozit Boudnýmu v háku? Nikdy a nikde!

No nevadí. Tempo po cestě k cíli aspoň postupně zvyšujeme. Závěrečný kilák po cyklostezce odtáhne stupňovitě opět mistr Rydval, čímž nám rozjíždí spurt, do kterého najíždím ze 4. místa a díky štěstěně se probíjím rychle na 2. místo, kdy už nasávám prvního. Ten 5 metrů před cílem zvedá vítězně ruce a skoro na to doplácí, protože mám vyšší rychlost a už jsem téměř na jeho úrovni. Cílem projíždíme z mého pohledu totožně.

Oficiálně jsem celkově druhý, první v kategorii. S tím jsem nepočítal ani ve snu. Konečně jsem se dočkal! Kdyby to bylo víc zasloužené, těšilo by mě to ještě víc, přeci jen jsem na špici našeho závodu strávil v součtu jen 7 minut z celkových 107 (po odečtení 4 minut, co tahali eliťáci). Haumač v průběhu závodu namotal trávu na kazetu, takže se nemohl zúčastnit spurtu a dojíždí 12. celkově a 4. v kategorii, škoda.

Z důvodu špatného nastavení kamerky s nedostatečně nabitou baterkou nebudu vytvářet video sestřih ze závodu. Přináším tak aspoň onboard screenshoty  ZDE.

Galaxy Tálín 7.5.2016

Posted: 11.5.2016 in 1) Závody
  • Délka:  69,1 km
  • Převýšení:  1350 m
  • Čas:  2:43:50 hod
  • Výsledky:   23. / 139  (ZDE)
  • Tepy:   169 / 185
  • Rychlost:  25,3 km/h
  • Data z GPS:   (Connect)  (Strava)
Talin_start_stary

Start závodu😀

K tomuto závodu přistupuji poměrně odtažitě, musím kvůli němu výrazně zkrátit páteční školní srázek po 5 letech a nějak vyloženě nemám motivaci se někam hnát. Ale parťáci, atmosféra a hlavně počasí i velmi jezdivá trať a psychologický efekt udělají své.

Talin_Cez_ja2

Moje malá skupinka po úniku, v modrém Ondřej Partl.

Prvních několik minut si držím Lukáše Kyndla, pak ho ale v jenom stoupáku předjíždím/ujíždím. Vyselektuje se kolem mě cca 10členná skupinka. Nastolím v ní nějaké fungování a začínáme se točit. Místy je totiž trasa poměrně dost o hákování. Když jsem zrovna na špici já, tak najíždím do nejdelšího kopce, jede se mi dobře a trochu to trhám, nad asfaltkou se pokračuje výživným terénem (jeden úsek tlačím), stoupání se utáhne a tam naší skupinu definitivně rozcupuju, zůstáváme 3.

Na jedné křižovatce následně na špici špatně trefuji odbočku, zásek 10 sekund. Jeden z těch 2 na mě kolegiálně čeká (týpek z Uniqa pojišťovny – Ondřej Partl), tohle gesto se málokdy vidí a moc mu za to děkuju.

Při nájezdu do 2. kola ztrácíme třetího (zvolnil) a zůstáváme ve dvou. Je vidět, že Uniqa v 1. kole pošetřil síly, kopce mu v háku sotva visím. Ačkoliv cítím, že takhle to s ním nebudu schopen dojet, tak se ho držím zuby nehty, vždy mi tepy vylítnou i na 2. hodině závodu až ke 180. I na rovinkách ho nechávám dost tahat, protože jsem celkem posekanej. Špice taháme v poměru 20 (já) ku 80 (on) procent. Sjíždíme rezignujícího Ivana Rybaříka, slušně poprosím, jestli by nám nepotahal a chlapec jde do toho, to mě fakt potěšil! 3 minutky dobrý. Pak už zase jen ve dvou.

Talin_ja

Šlapu si, sem tam si zazvoním zvonečkem😀

Za úspěch považuji, že jsem Uniqu uvisel až k tomu nejdelšímu stoupání v závodě, tam už ho nechávám jet, zvolňuji, před námi, za námi nikdo a tak si dovoluji takový komfort, že posledních 13 km si jedu do cíle sám a ve volnějším tempu. Mám dost.

Talin_ja3

Děkuji panu Hofmanovi za pěkné foto.

Nakonec z toho byl pěkný, zábavný závod, paráda! Možná to mohlo být ještě o něco lepší, kdybych se večer vyvaroval alkoholu úplně a hlavně kdybych si připravil aspoň nějaký gel. Takhle jsem to objel bez ničeho na jeden bidon šťávy, celý druhý kolo jsem jel bez vody už na hranici dehydratace. Občerstvovačky by měly u Galaxy zlepšit.

Podralsko 16.4.2016

Posted: 18.4.2016 in 1) Závody
  • Délka:   58,7 km
  • Převýšení:   600 m
  • Čas:   1:48:57 hod
  • Výsledky:   60 / 191  (ZDE)
  • Tepy:   171 / 189
  • Rychlost:   32,3  km/h
  • Data z GPS:   (Connect)  (Strava)
Ralsko_celo_cisty

Čelo závodu kousek před blátivým sektorem

Můj tým BSK racing se pro letošek rozhodl, že pojede týmovou soutěž v seriálu Galaxy, a tak jsem se vydal na jeho úvodní podnik do Osečné mu s tím trochu pomoci. Setkání s mnoha parťáky a známými bylo příjemné, ale bohužel to byla jediná pozitivní věc na celé akci. Už od rána totiž pršelo nebo drobně poprchávalo a kdybych tušil, do jakých s*aček svoje čerstvě naleštěný a oservisovaný kolo vypustím, tak bych do závodu nikdy nenastoupil.

Video: Můj sestřih ze závodu

Ačkoliv velmi rovinatá trasa byla z 90 % tvořená asfaltem, tak jediná trochu terénní 4km část, která se ovšem projížděla 2krát, připomínala blátivé koryto. To stačilo na to, že jsme po výjezdu z něho vypadali všichni k nepoznání.

Do závodu nastupuji s tím, že si to objedu v nepatrně volnějším tempu ve společnosti kámoše Davida Žižky a že to celé pojmu zábavným způsobem (nástupy, hecování, brnkání na zvonek – ten jsem si nakonec nepřidělal).

Ralsko_Kuba_spina

Tak tohle vyplivl blátivý sektor😀

Po poněkud nervoznějším startu (brzdy, loktovačky) si držím čelo prvních 5 km až k blátivému sektoru. Tam si to nechávám ujet a selektuje se kolem mě 15členná skupinka právě včetně Davida Žižky, Honzy Hájka a dalšího parťáka Petra Laňky.

Před námi na dohled se v menší skupině drží další 2 kolegové, Petr Kdýr a Lukáš Kyndl, takže mi to nedá a začínám z toho mít naprosto regulerní závod, protože se to snažím sjet, často se objevuji na špici, na cyklostezce to vyhrotím natolik, že mi vypadává skupina z háku😀

Ralsko_Prenek_spina

A cenu za největšího bahňáka získává … Ondřej Preněk!

Na začátku 2. delšího okruhu to ve šlapacím sjezdu k blátivému sektoru posílám na max (189 tepů, dnešní maximálka), protože vím, že tady se za mnou balík krásně vyveze a hodně se tím přibližujeme. Na blátě je máme a je nás přes 20.

Ralsko_ja_spina

A tohle je moje skupina a já alá zuřivý hlodavec

Říkám si, že je konečně čas si odpočinout a zaplout do háku, jenže jen co vyjedeme nejdelší stoupání v závodě, tak mi hned v prvním sjezdíku padá řetěz na jednopřevodníku směrem k rámu a musím zastavit a nahodit ho. 30 sekund zásek a jako naschvál následují nekonečně pozvolné sjezdíky a rovinky, takže úplně ten nejhorší možný scénář pro návrat. Mám ale trošku štěstí, přidávají se ke mně 3 odpadlíci, takže na špici si vždy dávám jako blázen a celkem dlouze, pak chviličku voraz v háku a pak zase. Takto 20minutové peklíčko!

Následně 10 minut se v balíku vzpamatovávám a na cyklostezce k cíli už se deru dopředu. V pozvolném stoupání nastupuji, sice úspěšně, ale nikdo nemá zájem nastoupit taky a přidat se ke mně, tak zase zvolňuji. V areálu asi 500 m před cílem v nejlepší možný moment vypálí Lukáš, není na co čekat, já za ním s asi 10 metry ztráty. Po 30 sekundách jsme zakyselený, až to není hezký, oba dva se otáčíme, ale ať dělám co dělám, Lukáše si nemůžu docvaknout a to samé probíhá i za mnou🙂 Pár kolmých zatáček na šotolině mezi ploty a jsme v cíli.

Ralsko_dojezd

100 m před cílem. Lukáš a za ním já. Nablito v álejích!

Když už nic jiného, tak jsme aspoň vyhráli skupinku, ale ta účast za to nestála. Kvůli tomuhle jsem obětoval nedělní oblíbený závůdek Újezdský duatlon a to mě mrzí ze všeho nejvíc. Ověřil jsem si, že ta výkonnost tam prostě ještě není, ale to mě nijak nepřekvapuje, vstupy do sezony jsem vždycky míval slabý.

Prvně jsem nasadil mojí zbrusu novou kamerku Garmin Virb XE, je to celkem sranda mít možnost přidávat různé ukazatele do videa, škoda jen těch posledních 5 minut závodu, které mi chybí kvůli vybité baterii.

Plány 2016

Posted: 8.4.2016 in 1) Závody

Protože cyklistická sezona už pomalu začíná, omrzliny prstů a nekonečné navlíkání mnoha vrstev oblečení jsou snad již za námi, tak mě to vedlo k zamyšlení, co v tomto roce budu páchat.

Jednak je tedy zřejmé, že se zúčastním 2 cyklistických dovolených. Ta první proběhne na přelomu června a července na horácích v Krkonoších u Jirky Pfeifera na chatě. Tímto zvu všechny moje parťáky a známé, kteří by měli zájem o nádherné bajkové poježdění v exkluzivní přírodní lokalitě jako jsou právě Krkonoše. Upřímně, v ČR neznám krásnější scenérie … Zatím jsem tedy já a Jirka.

Druhou cca týdenní dovolenou bych rád strávil třeba v zahraničí a klidně na silničních kolech. Zatím se nabízí Alpy ve Švýcarsku někdy na přelomu srpna a září (organizátor Jirka Horký), to by mohla být opravdu hodně luxusní záležitost. No, nechám se překvapit, kdo s čím přijde, určitě se k někomu přidám, ale zatím to Švýcarsko vede jednoznačně🙂

A pak je tady ta ambicioznější stránka cyklistiky – závody a výkony. Mrzí mě, že ačkoliv jsem přes zimu byl motivován a chtěl jsem na sobě makat a udržovat vysokou výkonnost, tak mi tu snahu dosti ovlivnily moje vleklé virózy, které během zimního období proběhly 3krát a ještě jedna v březnu. Výsledkem je, že jsem aktuálně v takovém stavu, že se zatím do závodů vůbec netěším, výkonnost prostě chybí a tím pádem se v první půlce sezony jako již tradičně nikam nepohrnu.

Datum Série Závod Má účast na Propozice
16.4.2016   Galaxy   Podralsko 100 % ZDE
17.4.2016   3+   Újezdský duatlon 50 % ZDE
23.4.2016   Kolo pro život   KPŽ Brdy 50 % ZDE
7.5.2016   Galaxy   Tálín 100 % ZDE
28.5.2016   Author Maraton Tour   Author Král Šumavy 100 % ZDE
11.6.2016   Kolo pro život   KPŽ Ještěd 100 % ZDE
18.6.2016   Houštečák 100 % ZDE
9.7.2016   Maraton Man Europe   Salzkammergut Trophy 50 % ZDE
30.7.2016   Bike Cup   Bike Cup Harrachov 100 % ZDE
6.8.2016   Krakonošův cyklomaraton 50 % ZDE
13.8.2016   Kolo pro život   KPŽ Vary 100 % ZDE
13.8.2016   Podkrkonošák ZDE
20.8.2016   Galaxy   Jistebnice 100 % ZDE
3.9.2016   UAC   XC Řež 100 % ZDE
10.9.2016   Runczech   Birell Grand Prix 100 % ZDE
11.9.2016   Trans brody 100 % ZDE
17.9.2016   Author Maraton Tour   Pražská 50 100 % ZDE
18.9.2016   UAC   XC Úholičky 100 % ZDE
1.10.2016   Galaxy   Tour de Brdy 100 % ZDE
8.10.2016   Author Maraton Tour   ČT Author Cup 100 % ZDE
22.10.2016   UAC   Jesenický surovec 50 % ZDE
12.11.2016   Winter Trans Brdy 100 % ZDE

V tabulce je 22 závodů, z toho 2 se překrývají (13.8. – těžké rozhodování). Z celkového počtu odjedu reálně jen 75 – 80 % (povětrnostní podmínky). Úplně se nebráním ani jiným závodům, které jsem zvažoval (jejich seznam je ZDE)

Co mě může těšit, že moje 2 zdaleka nejdůležitější závody se konají až na sklonku sezony (v září a listopadu), čili mám spoustu času s tím něco udělat. Každoročně své nejvyšší výkonnosti dosahuji v září, což dokazují i segmenty na Stravě, na nichž mám osobní rekordy nejčastěji zajeté právě v tomto měsíci. A právě v září se koná můj první veledůležitý závod – Pražská padesátka, letos moje jubilejní desátá!

Tím druhým závodem, kde se budu bít o život, je Winter Trans Brdy, zavírák sezony s nádhernou technickou trasou a hlavně s velkou šancí na zisk bedny i v poměrně silné konkurenci.

A kdyby se náhodou na závodech nedařilo, tak je tady ještě Strava se svými segmenty. Při tzv. KOM pokusech si člověk užije taky plno legrace a laktátu ve svalech😀 Nudit se určitě nebudu!

Příjemnou novinkou bude oživení některých mých reportů video záznamem, který bude navíc obsahovat i údaje z GPSky (aktuální rychlost a tepy, pozice na trase apod.). Hodlám si totiž pořídit kamerku Garmin Virb, kterou využiju jak při výletech/trénincích, tak i na závodech.

Jo a plánuji si vytvořit vlastní dres, což je myšlenka stará již řadu let, ale teprve teď mám komplexnější představu o designu, barvách i nápisech.

Šance dolu bez plotu   (ZDE)

  • Délka:   1,7 km   (kratší verze)
  • Můj osobák:   3:49   (2. místo k 4.4.2016)
  • KOM:   3:38

.

(bez)Šance dolů   (ZDE)

  • Délka:   1,9 km   (kompletní verze)
  • Můj osobák:   4:42   (3. místo k 4.4.2016)
  • KOM:   4:27

Tak mě napadlo, že když to z jara zatím nejde tak dobře do kopce, že to musí jít aspoň skopce. Na území Prahy se nachází mnoho krásných terénních sjezdů a XC pěšinek, např. v Šárce, v Kunratickém lese, kolem Hostivaře nebo Prokopáku, ale když bych měl vypíchnout můj nejoblíbenější, byl by to jistě sjezd vedený částečně po Keltské stezce přes Šanci od Točné směrem na Zbraslav.

Musím říct, že by to tu bylo moc hezké i na procházku, ale jsem líný chodit, takže za mě jedině na kole🙂 Ten sjezd mám rád ze 2 prostých důvodů:

1) Na oko je nádherný a dostatečně dlouhý. Jízda po hřebeni a přes 2 exkluzivní vyhlídky je skutečně epesní zážitek. Vyplatí se sem jet i jen tak výletně, na vyhlídkách si zastavit a pokochat se okolím.

2) Zábavná technika. Po technické stránce to není zas tak obtížný sjezd, ale záleží na tom, jakou rychlostí jste ochotni a schopni technické libůstky překonávat.

Video: Dovolil jsem si použít 2 roky starý výletní video parťáka, segment začíná zhruba v čase 4:10

Hned úvodní padák po volných kamínkách prověří vaší odvahu pustit brzdy. Ty tu totiž nefungují tak efektivně jako na čistém povrchu a hlavně je tu ztížená manévrovatelnost, což samozřejmě může být problém v momentě, kdy se vám to rozjede vyšší rychlostí a vy se blížíte po několika desítkách metrů ke stromečku, který je jako naschvál uprostřed cesty. Když tu jedu naplno, tak nikdy nevím, jestli mě kamínky na poslední chvíli nenasměrují blbě a neskončím ve stromě.

O kousek níž si užijete hluboký kořenatý drop, v klidu se dá projet napřímo, nicméně zatím ani jednou jsem si k němu nedovolil přijet v takové rychlosti, abych ho mohl přelítnout a dopadnout na obě kola.

Sem tam je potřeba překonat kořeny, odkloněnou zatáčku nebo vymleté korýtko uprostřed singlu. V poslední době mě hodně baví skalnatý dropík, který jsem v začátcích jezdíval krokem, teď z něho mám vzletovou rampu🙂

Ovšem nejvíce adrenalinu si užijete až ve spodní části sjezdu. Asi tak 250 metrů před koncem kratšího segmentu se dostanete k horizontu, za nímž následuje krátký velice strmý padák. Při mých prvních jízdách jsem se tu neodvážil jet napřímo, dá se to vzít jednodušší variantou 5 metrů zleva.

Na konci kratšího segmentu je možnost zvolit cestičku vlevo tzv. kolem Plotu a absolvovat tím i závěr toho delšího segmentu. Z mých 27 průjezdů na kratším segmentu jsem se do Plotu vrhnul jen 8krát, jedná se totiž o nejtěžší úsek celého sjezdu. Nemám ho vůbec rád🙂 Singlík je úzký, vymletý hlubokým korytem, napravo od vás stráň a to nemluvím o tom, že ve spodní části číhá výraznější kořenatý dropík v relativně strmém sjezdu a není úplně jednoduché ukočírovat kolo a nedotknout se řídítkama plotu.

Segment jsem jel již několikrát naplno, ale teprve včera (3.4.2016) jsem zde dosáhl času, na který můžu být pyšný. Původní osobák jsem na kratším segmentu vylepšil o 28 sekund, na tom delším o 67 sekund. Mezi lidma s podobnou výkonností patřím spíše mezi ty připosranější. Ovšem včerejší jízda měla konečně koule!😀 Skalp našeho olympionika Ondřeje Cinka a dorovnání Michala Červeného mě moc moc těší! Zkuste to taky, zapněte Stravu a dejte vědět, jak se vám dařilo! Minimálně to stojí za návštěvu!

Video  —  Posted: 4.4.2016 in 2) Trénink

  • termín 12. – 24.2.2016
  • ostrov Gran Canaria
  • 8členná výprava
    • skupina A:  já, Jan Rožek, Jiří Horký, Magdalena Čípová
    • skupina B:  Pavel Kutil, Jiří Valtera, Michaela Pajkrtová, Václav Vondrák
  • veškeré fotky:  ZDE

Zima bývá v České republice příliš dlouhá a cyklisticky nemilosrdná, a tak je potřeba si čekání na přívětivější podmínky trochu zkrátit a vyrazit někam za teplem na zimní/jarní cyklistické soustředění. Předloni to byla Mallorka, loni Chorvatsko a letos Kanárské ostrovy.

Kanáry se rozkládají na 7 ostrovech. Gran Canaria je rozlohou 3. největší, cyklisticky si troufám říct nejpopulárnější (potkali jsme zde např. profíky Kulhavého a Štěpánovou) a od Prahy je vzdušnou čarou vzdálen 3500 km, tedy cca 2krát dál a 2krát jižněji než Mallorka. Přesto cena letek není o moc vyšší.

Grand Canaria je téměř dokonale kulatý a připomíná jednu velkou sopku. Jeho poloměr je velký zhruba 25 km, což na první pohled není mnoho, ale věřte, že ani za 12 dní nestihnete ostrov projezdit křížem krážem. Hlavním důvodem jeho monstrózní kopcovitost. Rovinky si užijete pouze podél pobřeží a to taky ne všude. Čím více se budete blížit směrem ke středu ostrova, tím více budete stoupat. Uprostřed se nachází nejvyšší bod Pico de las Nieves se svými 2 tisíce metry nad mořem.

Z podnebního hlediska se ostrov dělí na 2 části, severní a jižní. Protože zde vítr i oblačnost fouká od severo, severo-východu, tak severní polovina je deštivější, o něco chladnější a je zde bujnější vegetace, zatímco jižní část je velmi suchá, teplá až vyprahlá. Právě průměrná denní teplota a minimum srážek je největším lákadlem a senzací ostrova (ani v zimních měsících nepadá pod 20 stupňů). Kromě jednoho jediného dne jsme jezdili krátký/krátký.

Na východní straně ostrova tu malinko zlobí vítr🙂 Od hlavního města Las Palmas (severovýchodní cíp ostrova) až po Maspalomas (nejjižnější cíp) fouká dosti čerstvý vítr od severu. Norové (yr.no) sice ukazují vánek o rychlosti 3, 4 m/s, ale nenechte se mýlit. Ve skutečnosti tu fičí 13, 14 m/s a o nějakém opalování či koupání na proslulé pláži Playa de Inglés u Maspalomas si můžete v zimním období nechat jen zdát.

Jakmile ovšem přijedete do Maspalomas (turisticky nejnavštěvovanější místo, zázemí většiny cyklistů), tak vítr takřka žádný, sluníčko tu peče a je to velice příjemné. Navíc tu potkáte mnoho cyklistů, ke kterým se můžete přidat a nechat se „odvézt“ třeba až do Mogánu. Cestou na západ podél pobřeží narazíte nejdřív na Puerto Rico a o pár km dál ještě na Playa de Mogán. Obě městečka mají nádherné prosluněné pláže v zákrytu před větrem, v odpoledních maximech jsem tu naměřil 28° C ve stínu a 40 na sluníčku. Voda má 20° C, takže luxus!!

Chcete-li v zimních měsících vyrazit někam na kolo a zaručeně se při tom prohřát, tak Kanáry jsou nejlepší volbou. Takové teploučko nebývá na Mallorce kolikrát ani v březnu. Mějte ovšem na paměti, že jsou všude kolem kopce, dlouhé a často strmé kopce! Pokud tedy nejste zrovna profík a disponujete podobnou nebo nižší výkonností jak já (4 W/kg při ANP), tak doporučuji před odletem jednak něco najezdit (2 týdny příprav dosti pomůžou) a jednak nasadit na silničku tzv. kompakt kvůli lehčím převodům. Já měl nejlehčí 34/28, zaručený komfort. Jediné delší místo, kde to i přes tento super lehký převod malinko zabolelo, bylo při stoupání na Pico de las Nieves na východní straně ostrova na prostředním 5km úseku: La Pasadilla – Cazadores s 11% sklonem. Ještě teď se mi o těch rampách zdají noční můry😀

Naše 8členná výprava byla ubytována ve Vecindariu (jihovýchodní část ostrova cca 15 km od Maspalomas) ve 2 moc pěkně zařízených apartmánech. První kilometry jsme většinou absolvovali směrem na Maspalomas, takže na rozjetí se silným větrem v zádech ideální. Škoda byla, že kromě 2. etapy, kterou jsme jako jedinou absolvovali všichni společně, jezdila jinak skupina B vlastní (jednodušší) trasy. Je teda pravda, že můj předběžný plán etap byl velmi optimistický (náročný). Spočíval v tom, že jsem chtěl na ostrově projet a navštívit co nejvíce různých míst a pokud možno se vyhnout neustále se opakujícímu rovinatému pendlování mezi Maspalomas a Mogánem. I přes tu obtížnost ho moje skupina A až na 2 tréninkové dny (horší počasí) absolvovala kompletně celý. Víceméně jsme oproti plánu přišli jen o Artenaru (jednalo by se o velmi těžkou etapu) a okolní cesty.

Jediná rovinka, pominu-li její vlnky, která se na ostrově nachází v dosahu, je od Telde, přes Vecindario, Maspalomas až do Playa de Mogán a měří 75 km. K tomu se dá namotat dalších rovinatých 12 km údolím pod Sorii a zpět a to samé údolím pod Palmitos. Oběma směry dohromady nám rovinky narostou na 200 km, vše ostatní jsou kopce, kopce a zase kopce.

Oproti Mallorce je tu mnohem vyprahlejší půda, nicméně i skaliska mají něco do sebe. Místy jsem si připadal jako v Grand Canyonu nebo v PC hře Half-Life (obzvláště pod přehradou před Údolím slz), úplně jiný svět! Silnice jsou na Gran Canarii ve velmi kvalitním stavu a to až dejme tomu do 1000 m n.m. Pak ta kvalita bývá různá nicméně dostatečná a to až na jedno vysokohorské místo: celá silnice GC-150. Směrem dolu do Cruz de Tejeda si sjezd moc neužijete.

Datum Poznámka Délka Převýš. Čas v sedle Km/h Tepy Garmin / Strava
 12.2.  Telde (rozjetí)  63,3  937 2:36:50 24,2 130 / 177 ZDE / ZDE
 13.2.  Palmitos, Mogán 132,6 1752 5:12:50 25,4 127 / 167 ZDE / ZDE
 14.2.  Pico (vrchol ostrova) 132,6 2892 5:43:25 23,2 135 / 172 ZDE / ZDE
 15.2.  Soria, Mogán 131,5 2119 5:03:20 26,0 133 / 182 ZDE / ZDE
 16.2.  Volno – Maspalomas
 17.2.  Údolí slz 150,2 3150 6:02:29 24,9 136 / 180 ZDE / ZDE
 18.2.  Santa Lucia  52,6  895 2:00:05 26,3 135 / 181 ZDE / ZDE
 TTT do Maspalomas  45,2  401 1:26:06 31,5 134 / 179 ZDE / ZDE
 19.2.  Volno – Las Palmas
 20.2.  Maspalomas + okolí 135,2 2105 5:16:21 25,7 134 / 183 ZDE / ZDE
 21.2.  Pico, Tejeda, Mogán 148,4 3204 7:02:58 21,1 132 / 176 ZDE / ZDE
 22.2.  Teror, Bandama 134,4 2609 5:56:52 22,6 117 / 156 ZDE / ZDE
 23.2.  Kolem ostrova 207,8 3813 7:41:20 27,0 132 / 168 ZDE / ZDE
 24.2.  Volno – balení
Celkem   1333,8 23877 54:02:36 24,7

Asi nemá smysl popisovat etapu po etapě, ačkoliv některé by jistě stály za podrobný report. Stručný popis ke každé z nich najdete v tabulce na Garminu (i jako nepřihlášený), popř. na Stravě (pouze jako přihlášený). Určitě ovšem doporučuji:

  • projet si stoupání nad Mogánem alá druhá Sa Calobra
  • vystoupat na Pico de las Nieves nejlépe přes San Bartolomé (od Maspalomas či z Vecindaria)
  • zavítat do Údolí slz, jedná se o velmi těžké a dlouhé stoupání s překrásnými scenériemi. Když jsem vyjel na vrchol, měl jsem skutečně slzy na krajíčku, ne ani tak z fyzického vypětí, jako spíš z dojetí. Endorfíny stříkaly na všechny strany, jaká to byla nádhera! Následná epesní vyhlídka na ostrov Tenerife, orgie! Za mě nejkrásnější etapa! Ovšem sjíždět tuto cestu na silničce bych nechtěl – nekvalitní asfalt.
  • navštívit vyhlídku na široké okolí u kráteru Bandama (severně kousek od Telde)
  • nebát se severní části ostrova, např. San Mateo, Teror. Prší tu sice častěji ale rozhodně ne každý den😀 Kopce jsou tu pozvolnější a přírodě se tu daří

Za sebe mohu říct, že Kanáry jsou skvělou destinací pro zimní/jarní cyklo-dovolenou. Celkově se mi tu moc líbilo, plný pozitivních emocí i zážitků! Tímto moc děkuji Honzovi za veškerou organizaci (doprava, ubytování). Vegetace tu sice není tak pěkná jako třeba na Mallorce, na 2. stranu jsou tu jiné zajímavé monumenty k vidění a hlavně to teplo! To považuju za největší bonus. Odjet si v lednu, v únoru uprostřed našich mrazů takhle za sluníčkem … to je naprostá bomba!

Mít větší finanční i dovolenkový rozpočet, tak si příští rok v lednu střihnu 2 týdny na Kanárech a v březnu pak ještě Mallorku🙂 Ideální stav! Nicméně jsem realista, takže se budu rozhodovat buď mezi těmito dvěma lokalitami a nebo zvolím opět něco nového – Španělsko či Kypr.