Pražská padesátka 2017

Posted: 21.9.2017 in 1) Závody
  • Délka:   49,4 km
  • Převýšení:   750 m
  • Tepy:   164 / 189
  • Výsledky:   222. / 800   ZDE
  • Data z GPS:   Strava
  • Onboard video:   ZDE

Celá letošní sezóna je jedna velká noční můra. Samé virózy, rýmičky, únavy, až to ve mně probudilo hypochondra a deprese. Přitom jsem hned po Silvestru byl tak motivovaný, natěšený trénovat, chuť připravit se maximálně na svůj první běžecký maraton. Ten jsem kvůli dvěma vleklým virózám v lednu a dubnu musel vynechat. Aspoň jsem si zaběhl tréninkově pražskou půlku (Strava).

V květnu a to spíš až v půlce měsíce jsem začal konečně jezdit na kole. V nohách jsem měl přesně 800 najetých km od začátku roku, když jsem se naprosto bláznivě na poslední chvíli přihlásil na svého prvního Krále Šumavy (Strava).

Bylo krásné počasí, tak jsem se hecnul a udělal jsem dobře. 100 km v kopcovitém terénu mi překvapivě sedlo. Nejvtipnější na tom je, že jsem většinu parťáků, kteří měli tou dobou v nohách už několik tisíc km, porazil 🙂

21684499_1790182391011858_2037765378_o

Těsně před startem. Já jsem až ve 3. řadě.

V červnu přišel klasický Houštečák, jeden z nejtěžších závodů vůbec, protože si ho vyhroceným tempem vždy těžký udělám, ačkoliv jsou to samé rovinky. Vyrovnání své životní tepové maximálky (195) mluví za vše 🙂 (Strava)

Červenec se pak nesl ve znamení projetí trasy Sudet a také poslední etapy na MTB Trilogy. I když jsem po tréninku Sudet prohlásil, že tohle bych fakt nechtěl při závodě jet (kvůli těžkým kopcům), tak jsem nakonec byl připraven to tam v září poslat 🙂

12. srpna jsem odjel mé oblíbené a výkonnostně docela povedené KPŽ Vary (Strava), načež jsem bohužel opět onemocněl a byl z toho přesně měsíc klídku. To už jsem nesl opravdu těžce, protože jsem kvůli tomu musel odříct soustředko v Dolomitech se 14 parťákama, dále ony zmiňované Sudety a už to dokonce ohrožovalo mou účast na tom největším závodě v celém vesmíru, na Pražské padesátce.

21766988_1790182274345203_727216213_o

Na startu s Ondrou a Míšou

Na svůj 11. ročník v řadě přijíždím 16. září absolutně bez tréninku. Od začátku roku mám v nohách jen 3000 km (třetinu oproti předchozím dvěma rokům) a za poslední měsíc jen 50! Přemýšlel jsem, jak závod pojmu. Nabízel se tandem, nabízela se stará plečka, tepláky a tričko jako v roce 2007, přemýšlel jsem i o tom, že na startu vystřelím a popravím se oslavnou jízdou na špici, jako jsem to udělal loni 😀 (viz report) Nakonec ale přeci jen vyhrává ta nejrozumnější varianta, že zkusím zajet co nejlepší výsledek a uviset aspoň některé parťáky.

Je sice poněkud chladno, nicméně sucho a bezvětří. Pojede se rychle! Potvrzuje to úvodní stoupání, kdy ti chrti vepředu vypálí hned od úvodních metrů a v půlce stoupání už je peleton natrhaný na skupinky.

P50_ja_Truhlarka

Tak kde jste kdo? (druhé stoupání)

Na to, co mám nebo spíš nemám letos najeto, tak se pohybuji relativně vepředu kolem parťáků Franty Kadlečka, Jirky Hofmana a Jirky Pfeifera a také kolem nejrychlejší ženský Jany Pichlíkové a takto to bude platit až k Okoři. S tím jsem nepočítal ani v těch nejoptimističtějších snech, dodává mi to spoustu energie, endorfíny stříkají na všechny strany. Na druhou stranu v kopcích to nemám vůbec jednoduché a hodně si dávám.

U Sanatoria, odkud je potřeba zformovat silnou skupinu na následné rovinatější pasáže, jsem v čase 15:05. Umím tu být sice i o minutu rychleji, ale pořád jsem z toho hodně nadšený. Jsem tu zvyklý na 5členné, 7členné i 15členné skupiny, ale to, že po cestě do Statenic pochytáme další borce, kteří byli u Sanatoria dokonce v čase 14:25 a naopak nás zezadu sjedou borci, co tam byli za 15:25 a je nás najednou přesně 30 (od celkového 24. místa) !!?? To jsem tady fakt nezažil!

P50_Strava

Screenshot ze Stravy po 30 minutách jízdy. 45 sekund před námi i za námi 7členná skupina. A my? 30 kousků 🙂

Toto nebývale početné složení udržíme až k lávce k Okoři. Při cestě tam využívám naprosto maximálně znalostí trasy, kdy si pokaždé pomáhám sebemenší technikou, zatáčkou či sjezdem k tomu, abych se v tomto balíku udržel, resp. se do něho zpátky dotáhl. Plápolám tam celou dobu na úplném chvostu na hranici vypadnutí. V kopcích se ukazuje, že jsem tam jednoznačně nejslabším článkem, ale zas na druhou stranu na rovinkách se krásně vyvážím.

Největší hoňku mám ve stojce na Budeč. Tu vyjíždím v čase 3:21, tedy 20 sekund za těmi vůbec nejrychlejšími z našeho balíku a hlavně na vrcholu ztrácím na posledního jeho člena propastných 8 vteřin. Je zřejmé, že mě čeká naprosto mimořádný sjezd. Mimořádný v tom smyslu, že ho budu muset pustit hodně na smrt. Tak i činím, dole jsem zpátky na chvostu 🙂

CAM_lavka2

Kdo si počká, ten se dočká. Lávka u Okoře.

Znovu se krásně povozím údolím k Okoři. Uzounká lávka přes potok? V tak velké bandě je to fronta skoro na půl minuty, což samozřejmě celý balík extrémně natáhne a najednou se jede zběsile. Na to už fakt nemám a zpomaluji.

Postupně mi začíná být na zvracení, do toho náběhy na křeče a celkově mi seká takovým způsobem, že musím na polňačce do Tuchoměřic zastavit a lehnout si do trávy. Závod pro mě definitivně končí. Teď je to čistě boj o přežití. Vůbec nejsem schopen šlapat a dlouho čekám, kdy to ze mě vylítne.

P50_ja_Sarka

V Šáreckém údolí. Cíl už se pomalu blíží.

Snad prvně v životě nevyjíždím brdek pod Juliánou. Ještě že mě nikdo neviděl. Začínají mě předjíždět teniskáři. Nic moc pro moje ego 🙂 Ale jedno eso pořád držím v rukávu a to je sjezd do Šárky. Tím sice závod nevyhraju, ale můžu tam na sebe v podobě KOMu na Stravě zanechat pěknou vizitku 😀 Jen škoda, že jsem neměl sílu to nahoře na asfaltu pořádně rozšlapat. Těsně před loučkou jedu „jen“ 53, umím tam i 60, ale vše doháním nejdříve tvrdým dobržděním před vjezdem do lesa a pak mimořádně puštěným a třikrát rozšlapávaným sjezdem bez brzd v samotném lese. Hohooo, YES! 175 tepů čistě z adrenalinu!

Stojku na Zlatnici nějak vyjíždím, i když pomaleji už to asi ani nešlo a hurá dolů do cíle.

222. místo není to, na co bych tu byl zrovna zvyklý po předchozích pěti letech, kdy jsem se pokaždé pohyboval kolem 20. místa celkově. Na úseku Okoř – cíl jsem ztratil přesně 20 minut na svou skupinu.

21767051_1790182797678484_31914764_o

Zleva Swen, Lukáš, Ondra a já

Teď s odstupem času závod hodnotím kladně. Po měsíci absolutního tréninkového manka, kdy jsem se nijak nehýbal, buď jsem jen seděl nebo ležel, je vlastně zázrak, že jsem byl schopen se držet v tak čelní skupině. Bojoval jsem, co to šlo. Hrátky alá Moto GP a pouštění sjezdů mě moc bavilo. Výsledek sice stojí za prd, ale já se příští rok vrátím v plné síle! A možná už letos na Winter Trans Brdech!

Reklamy
Komentáře
  1. Haumač napsal:

    Tak nejvyšší čas začít trénovat na P50 2018 ,aspiruješ na titul „skokan roku“ , až skončíš v první desítce 🙂

    • Schuminier napsal:

      Tak letos jsem vyhrál titul „propadák roku“ 🙂 Až budeš zas někdy Landovi psát, určitě s ním prober tu zimní verzi Pražské padesátky, já velice rád nějak pomůžu s organizací. Minimálně mu můžu třeba vyznačit trasu večer před závodem atd. atd. A dále by bylo dobré od něho získat všechny staré výsledkové listiny, které nyní již nejsou k dohledání na internetu… Z toho bych zesumarizoval, kteří borci jeli tento závod nejčastěji. Doufám, že už jsme s 11 účastmi z celkových 19 možných jedni z prvních 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s