Podkrkonošský maraton 10.8.2013

Posted: 13.8.2013 in 1) Závody
  • Délka:  86,8 km
  • Převýšení:   1860 m
  • Výsledky:   30. / 158  (ZDE)
  • Čas:   4:16:34   (loni 4:19:50)
  • Tepy:   163 / 182
  • Rychlost:   20,3 / 64,8
  • Radost:   90 %
  • Data z GPSky:   ZDE

Až objevím nějaké fotky, přiložím je!

Po tom, co jsem vynechal předešlý víkend již zaplacený dlouhý německý maraton Erzgebirgs (dal jsem přednost společenskému vyžití, stydím se :-D), jsem byl opět natěšený a motivovaný si pořádně zazávodit. S Jirkou jsme byli loni z naší první účasti na Podkrkonošáku nadšení, takže jsme si nemohli nechat tuhle lahůdku v Lázních Bělohrad ujít ani tentokrát.

Hrozně rád vzpomínám na předešlý ročník, kdy jsem parťáka naháněl dobrý 2 hodiny, než se mi ho konečně povedlo dojet. Pak jsme jeli spolu a vzorně spolupracovali takřka až do cíle. Byla to fakt zábava! Proto jediné, co si přeju – udržet se Jirky a odjet s ním co největší část závodu, ideálně celý.

Sjezd ze Zvičiny v podání nejrychlejších

Sjezd ze Zvičiny v podání nejrychlejších

Jenže strach je mocný čaroděj. Co bych dal za ty 2 hodiny z loňska! 😀

V pátek den před závodem jako na potvoru vydatně zaprší, z čehož nejsem dvakrát nadšený. To bude zas tanec s kořeny a kameny. Těch je tu na trati, obzvláště v prvním 42 km, nespočet. První půlka trasy je totiž skoro až extrémně technicky i fyzicky náročná. Pak následuje 10 km odpočinkových zpevněných rovinatých cest, na kterých se napojujeme na trasu 50tky. Zbývajících 35 km pak představuje průměrnou obtížnost. Celkově je tak okruh velice pestrý. Ale to není jediné lákadlo závodu. Ten má šmrnc i díky vtipnému speakerovi Luboši Tomanovi a naprosto bezkonkurenčnímu počtu cen v tombole!

10:00 hod  START!

Začínáme trochu více zezadu, ale ve 160členném startovním poli to vůbec nevadí. První stoupání je trochu o nervech, hodně se to tu štosuje, navíc je tu víceméně jen jedna stopa a k tomu ještě hodně mazlavá, takže jeden úsek běžím. Mastím to skoro na 180 tepech a přesto se pohybuji až kolem 50. místa, co zase všichni blbnou? 😀

Na sjezdy se na mokrém podloží vůbec netěším, bojím se. Hned úvod toho prvního je hrozná brutalita. Přes několik kořenů a strmě dolu, kolo se rozjíždí víc a víc, půlku jedeš nekontrolovaným smykem. Jestli někdo přede mnou lehne, padneme všichni! Odvaha to sjet se ve mně bere jen proto, že netuším, do jakého pekla se právě vrhám. Není úniku! Sjíždím to s úplně sevřenou p*delí 😀 Jirka mi lehce poodjíždí, ale pořád ho mám na dohled.

Ve druhém travnatém výjezdu na 12. km si veze 20 sekund. Když zaspurtuju, tak ho mám, ale nechce se mi plýtvat silami. Už takhle to drtím na dost vysokých tepech. A to si ještě stále vezu těsně za sebou nejrychlejší ženu v závodě – Dášu Svěrákovou!

Další lesní sjezd směrem k Pecce a dalších tisíce kořenů. Chytám do výpletu obrovskou větev, musím zastavit, ztrácím asi 10 sekund, nic hrozného, ovšem na klidu mi to nepřidává, už takhle se v tom sjezdu děsně vleču. Začínám lehce panikařit.

Podkrk(13)_grafy

Za Peckou následuje poměrně dlouhé stoupání, kde Jirkovu skupinu postupně doháním. Pod vrcholkem, kde se kopec výrazně utahuje, už Jirku skoro mám. Jenže dělám technickou chybu, musím znovu nacvaknout a už zas ztrácím.

Nahoře jeho 5členná skupina musí jet na těch rovinkách jak o život, protože nemám pocit, že bych se ve své 3členné grupě flákal. Jeho náskok na 22. km navyšuje na půl minuty.

Velmi kamenitý sjezd s vymletýma korytama do Horní Brusnice mi dělá docela problémy, neriskuju, dávám to na jistotu. Stále tak nějak doufám, že v nejtěžším výjezdu, na Zvičinu, si parťáka sjedu.

Pod tímhle krpálem si veze 45 s k dobru. Zvičina je ukrutně přísný krpál, takže se trochu ždímu, ujíždím své skupince, předjíždím pár jedinců a dlouhý travnatý výšlap dosahující v maximech až 30% sklonu zvládám v sedle. Na vrcholku si opět měřím ztrátu … 50 sekund! Kua, to není možný!

Problém je, že teď přijdou další brutální sjezdy, Jirka je má navíc nacvičený, takže ztráta se navýší. Nejobávanější sjezd je hned kousek pod nejvyšším vrcholem. Po hustě nasázených kluzkých kamenech a kořenech se dokloužete k obrovskému půlmetrovému dropu přes obrovský kořen, na který navazuje 5metrový sešup. No, nedal jsem to, ono tenhle dropík i seběhnout vyžaduje určitou dávku umění. Spodní část sjezdu do Třemešné vede po šotolině, tam se to dá pak už hodně rozhulit (65 km/h).

Jirka pod Zvičinou kousek nad kořenatým dropem

Jirka pod Zvičinou kousek nad kořenatým dropem

Někteří na kořenatém dropu

Někteří na kořenatém dropu

Dole na 32. km zjišťuji, že jsem zcela sám, nikdo nikde! Sakra, ty rychlé asfaltové úseky se pomalu blíží, pořád na to myslím, že je nesmím jet sám! Hrozně moc bych tam ztratil.

Při cestě k nim předjíždím jednoho odpadlíka a dojíždím nějakého borce (Lukáš Herman). Ve sjezdu na 35. km mi ale hodně rychle ujíždí. Prostě mokrý kameny mi dělají potíže a tenhle sjezd je mrtě obtížný. Ještě k tomu při snaze nenechat si ho moc ujet se dopouštím několika drobných chybek. Jsem dost ve stresu! Že já ty rovinky nakonec pojedu sám?

Bohužel, moje velké obavy se naplňují. Když na ně na 42. km najíždím, tak za mnou nikdo široko daleko a přede mnou jen Lukáš s 300metrovým náskokem. Začínám být psychicky pěkně nalomený, až skoro nas*aný, že to vyšlo takhle nešikovně! Smiřuji se s tím, že Jirku už nedojedu.

Pochopitelně se snažím dojet aspoň toho Lukáše, ale to se mi daří až po 6 km! Jel totiž celou dobu dost solidní tempo! Když pak na 49. km ztrácím bidon, tak už se opravdu vztekám. Vzájemnou spoluprací těsně před stoupáním na 50. km docvakáváme 5člennou skupinu. Tak aspoň něco, ale Jirka v ní není. Jsem pořád takovej psychicky nalomenej, nechce se mi moc jet.

Lukáš touto skupinkou jen propluje a uhání dál. Mně to však trvá trochu dýl, takže nahoře na těch rovinách opět jedu sám s 200m mankem na něj.

Na 56. km přichází moc pěkný dlouuuuhý sjezd, nebojím se a pouštím ho! Pod ním je občerstvovačka, konečně pití, beru bidon.

Následuje stoupání a v něm největší překvapení závodu!!  Skupinka okolo Jirky! A je v ní i další parťák, Michal Vlachovský! Mám z toho takovou radost, že když je dojíždím, tak je rovnou velkým rychlostním rozdílem přespurtovávám jako takovej vtípek 😀 Okamžitě se mě zachytává Michal, asi bychom ostatním ujeli, ale to už by pak nevypadalo jako vtip, takže raději zpomaluji a dávám skupinu zpátky dohromady. Jsem najednou psychicky i fyzicky nadopovanej. Cítím se skvěle! Ještě bude legrace!

Druhou část kopce nechávám raději udávat tempo Michala a jen doufám, že to Jirka uvisí, protože podle jeho slov na tom už není nejlíp. Pašák to ale uvisel a tak ve složení já, Michal, Jirka, Lukáš a další 1 nebo 2 závodníci pokračujeme společně až pod krpál na 72. km! Rovinky si většinou beru na starosti já a vůbec mi to nevadí, překypuju energií.

Tu ze sebe potřebuju trochu vybušit a tak se ve strmém stoupání, v jehož úvodu zařezáváme totálně popraveného Václava Šusera, úplně nešetřím a čekám, co to udělá s naší skupinou 😀

Uvisí mě jakžtakž Michal, Lukáš Herman plápolá kousek za námi a zbytek, tedy bohužel i Jirka, naše tempo vůbec nezachytí. Jen pro zajímavost, ten krpál jsem loni vyjel jen o 2 sekundy pomaleji (6:26 vs. 6:28)!

Dál tedy pokračujeme ve třech. Lukášovi v technických bahnitých úsecích, kterých je v téhle oblasti víc než dost, jen těžko ujedeme. Rozhodne se v závěrečném stoupání. Trochu si mezitím čtu Michalovu jízdu, protože ačkoliv se na závodech potkáváme už delší dobu, tak zatím jsem neměl tu čest se s ním povozit. No, jezdí mu to hezky i ve sjezdech, nebojí se toho kluk 🙂

Do posledního trochu kořenatého kopce na 80. km najíždíme v pořadí Michal, já, Lukáš. Už zdaleka nejsem v takové pohodě jako o 8 km dřív. Předjíždíme 2 odpadlíky. V závěrečné čtvrtině výšlapu nám Michal párkrát nastupuje, slovně mě hecuje, ať jdu do toho s ním, že odpáráme Lukáše. Ty voe, po 80 km se mi do toho vůbec nechce, jsem hroznej lenoch, vždyť proto jsem se přihlásil na dlouhou trasu – abych se na ní mohl flákat a jet relativně nízkou intenzitu :-D, nicméně nenechávám se zahanbit a posledních asi 150 m stoupání vybušíme s Michalem ze sedla, šílenej mordor! Lukáš chytá díru, jenže tím sranda nekončí. S Michalem do toho bušíme dál, i ve sjezdu, střídáme se, chceme mít jistotu, že Lukáš, který se zakousnul a drží se za námi na 50 metrů, nás už nedožene.

Když přijíždíme do města, vím, že jsme za vodou. Michal mě dotáhl až k cíli, mám fakt dost, takže už nesoupeřím. Finišem tak projíždím sekundu za Michalem, 10 sekund před Lukášem a 4 minuty před Jirkou.

Z výkonu jsem opravdu nadšený, protože letos byly o něco horší podmínky než loni, trasa byla o 0,75 km delší (u Třemešný menší změna) a přesto jsem dosáhl o více jak 3 minuty lepšího času.

Tomu, že mi trvalo dlouhé 3 hodiny, než jsem parťáka dohnal, se můžu teď už jenom smát. Kdybych nebyl takovej posera, mohlo to vypadat úplně jinak 🙂 V každém případě to byl moc hezký den, příjemný pokec s týmovými kolegy v cíli a ještě jsem navíc vyhrál drobnou cenu v tombole (zadní světlo a ledvinku).

Komentáře
  1. Lu píše:

    Ahoj. Mohl bys mi poslat GPS log z tohoto zavodu? Jedu tam ted o vikendu a rad bych si to projel, ale nemohu to nikde najit. Diky

  2. Jirka píše:

    opět skvěle popsaný, takhle v klidu si ten závod užiju při čtení podruhý…:-)
    No jen škoda,že společná fáze trvala cca 20km,ale i tak pěkný ,jen sem se tepově dostal na průměr(160tepů) „běžného“ 50km závodu a bylo mi jasný že na anaerobním prahu se 4-5hodin odjet nedá,jen sem doufal že tolik energie nebudeš mít ani ty,ale fakt tě to dojetí naší grupky neskutečně nakoplo,výraz si měl jak lehce zhulenej :-))). Jestli si koukal,tak všeobecně byly letos časy o 8-10min horší,tak sme se oba pěkně zlepšili,já to zajel o 6vteřin pomaleji než loni,takže vlastně velká spokojenost a i nacvičený sjezdíky mi dělaly radost,včetně toho strašidelnýho jumpu pod Zvičinou,kde sem sklidil zaslouženej potlesk,ten závěr sem byl už v piči a s vědomím velkýho náskoku na ty za náma ,sem vás nechal v klidu odjet…
    Tak ve Varech!!!

    • Schuminier píše:

      Vysmátej jsem byl, to ne že ne 😀 Z porovnání výsledkových listin jsem si taky všiml, že 90 % závodníků dosáhlo letos horších časů a to v průměru až o několik minut, což jen dokládá, že ty podmínky byly o něco horší + 0,8 km navíc, což vychází zhruba na další 2 minuty extra. Zajímavý je, že ve všech velkých stoupáních, když tedy nepočítám ta poslední 2 (to, ve kterém jsem tě odpáral a to úplně poslední) jsem byl rychlejší než loni a to v průměru o 6 %. Např. na Zvičinu jsem letos vyjel za 12:13 vs. loňských 13:18, což činí zrychlení o 8,9 %. Paradoxem je, že i ty rovinky (10ti km úsek) jsem letos měl nepatrně rychlejší (18:36 vs. 18:49). Až teprve závěrečných 15 km jsem jel v totožném tempu jako loni. Takže jsem byl v kopci, ve kterém jsem tě odpáral, už jen o 2 sekundy rychlejší oproti loňsku a v závěrečném stoupání jsem dokonce dosáhl o sekundu horšího času (10:19 vs. 10:18) a z vrcholu do cíle jsem ztratil dalších 7 sekund (7:34 vs. 7:27) 😀 Z toho je dobře patrné, jak jsme letos rozvrhli síly. Jsme na tom rozhodně lépe, ale také to znamená, že jsme tentokrát mnohem víc napálili první půlku a už v tom závěru lehce docházely síly.

  3. Schuminier píše:

    Díky, pánové, za komentáře. Suché kořeny a rychlé sjezdy mi nevadí, ale s kamenitými sjezdy mám problémy a je jedno, jestli jsou suché nebo mokré. Nejsem silný ani na mokrých kořenech, takže jsem si to tentokrát užil dosytosti 🙂

    A k té technické poznámce: Samozřejmě že máme vysílačky a ještě k tomu propojené computery, které nám porovnávají vzájemnou tepovku, míru zakyselení, endorfínu i míru nasranosti 😀 Pravda je taková, že ty rozestupy jsem si měřil na Garminovi přímo při závodě – když Jirka projel např. kolem sloupu, zkontroloval jsem čas a porovnal ho s časem, kterého jsem u něho dosáhl já. Žádné technické vymoženosti v tom nehledej. Od té Zvičiny až vlastně na ten 58. km, kde jsem si ho dojel, jsem rozestupy měřit nemohl, protože se mi vytratil z dohledu, parchant 🙂

    • petrstrnad2013 píše:

      Kamenité sjezdy jsou peklo. Letos je to obzvláště povedené. Připadá mi, že po těch deštích je vše ještě vymletější. A mokrých kořenů se dost bojím. Prostě nerad padám. A máš můj obdiv s tím, že si to dokážeš změřit – ten rozestup. Já mám kolikrát, co dělat sám ze sebou, natož abych měřil odstupy. Ještě tak někde na zpevněné cestě, ale v terénu vůbec. Moje zkušenost je taková, že na svém gárminu stejně vidím houby. Buď je pokryt prachem – na Karlštejně už po výjezdu ze závodiště nebylo nic vidět a nebo je od vody a nebo od bahna. 🙂

  4. Pavel píše:

    Technická: ty časové rozestupy dáváš dohromady až v reportu dle dat z garminu, nebo máte po cestě s Jirkou vysílačky:))

  5. petrstrnad2013 píše:

    Moc pěkný report a výborný výkon. A ty sjezdy chápu. Mokré sjezdy přímo nesnáším. Vždy na nich ztrácím to, co do kopce vyjedu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s