KPŽ Karlovarský AM Bike 20.8.2011

Posted: 22.8.2011 in 1) Závody
  • Délka:   55,3 km
  • Převýšení:   1260 m
  • Tepy:   172 / 189   (194 amok)
  • Umístění:   86./490   (výsledky ZDE)
  • Čas:   2:43:03
  • Fotky i videa:   všechny odkazy pohromadě jsou ZDE

Moc pěkná a velmi kopcovitá trasa závodu s krásnými technickými úseky i sjezdy, které jsem si bohužel dostatečně neužil vzhledem k všudypřítomným brzdičům. Právě to vedlo ve spojení s lehce nalomenou psychikou z nedobrovolného prodloužení tratě k mému amoku. Navíc na posledních 15 km jsem si sáhl až na dno svých sil …

S Radkem, Jirkou a jejich ženami jsme se vydali do Karlových Varů stejně jako loni již v pátek. Měli jsme tam do neděle zajištěný pohodový ubytování. Na víkend byla naprosto dokonalá předpověď = slunečno + vedro a to mi vyhovuje. Co mi už tolik nevyhovuje, je klouzavá a blátivá trať, která po pátečních průtržích mračen slibovala pořádné bikování. Nakonec těch mokrých úseků ale nebylo tolik.

Oproti loňsku změnili prostor startu a cíle a tudíž první a poslední kilometry vedly jinudy. I tak byla ale trasa ze 75 % stejná, takže jsem zhruba věděl, do čeho jdu.

Startovní rošt v centru Varů

U 1. vrcholu - já s č. 159, Radek těsně mimo záběr

V sobotu jsme se na start v centru Varů postavili až 15 minut před výstřelem – měli jsme totiž vyjetý přední koridor, a tak nebyla potřeba se řadit půl hodiny předem. S klukama jsem se zařadil okolo 120. místa, ovšem ve skutečnosti bylo před námi 220 bikerů – celá stovka závodníků jedoucích tzv. dlouhou = 95 km.

Stejně jako v Ještědu jsem si i tentokrát přijel především užít trasu, na výsledku mi samozřejmě taky záleželo, ale ne zas tolik. Proto jsem si stanovil poměrně dobře splnitelný cíl – držet se Radka a na Jirku raději prdět:-)

12 hodin start !!!

Prvních 500 m jedeme po široké silnici. Jirka se prokousává nejrychleji, já to raději moc nehrotím, hlavně si hlídám Radka. Pak pravoúhlá zatáčka a nájezd na 2krát tak úžší lesní asfaltku, kde Radek šikovně volí v zatáčce jízdu po chodníku a rázem na něj v zašpuntovaném pelotonu ztrácím asi 10 s.

Po této lesní asfaltce se jede v podstatě celé první stoupání. V jeho úvodu jsem trochu nervozní … musím Radka dojet. Mám ho stále na dohled, ale předjíždění je ze začátku velmi obtížné. Závodníci totiž zabírají celou šíři asfaltky a kolikrát musím volit stopu i mimo ni.

Více infa včetně trasy závodu ZDE (na stránce pro zobrazení v metrech kliknout nahoře vpravo)

V druhé půlce stoupání je závodní pole konečně natáhlé do lehce potrhaného hada a 50 m před sebou vidím nejen Radka, ale i těsně před ním jedoucího Jirku. Tepy mám v normě, klidně bych mohl zrychlit, ale závod bude ještě hodně dlouhý.

Na vrcholu stoupání Radka dojíždím, Jirka je ale už v čudu, a vrháme se na dlouhatánský místy technický sjezd. Radkovi tam po přejetí většího kořenu vypadává bidon a mám co dělat, abych se kutálejícímu válci vyhnul. Před námi jedou „brzdiči“, Radek tedy volí rozbitější stopu a předjíždí. Já ale takovou odvahu nemám.

Po sjezdu jedeme chvíli po rovinaté silnici, kde vidím Radka 20 s před sebou. Mezi námi jede asi 10 lidí. Pak se najíždí na lesní cestu a začíná se lehce stoupat. Po chvíli nás značení nesprávně navádí vlevo dolu (nějaký záškodník přeznačil trať:-( ) a po 2 minutách, kdy přijíždíme skoro k brodu, přichází zděšení – JEDEME BLBĚ – Rozčarování a menší nadávky závodníků jsou namístě. Dohromady si závod prodlužuje asi 90 lidí, od zhruba 30. průběžného místa až po 120. (já mohl být někde okolo 90.) Update: Tak údajně bloudila i ELITA.

Jak jezdí/chodí brod amatéři

Ale tohle už je jiný kafe:-) - Jirka!

Já (včetně Radka a Jirky) ztrácím tímto kratičkým okruhem 3,5 minuty. Ovšem 20 zbloudilců okolo 40., 50. místa včetně nejrychlejší ženy Kottové bloudilo téměř 10 min. Tím pádem je na 35. minutě závodu v nedalekém asfaltovém stoupání pole zas pěkně nahuštěné.

Psychika je nalomená, navíc se prokousávat závodníky, na které bych za normálních okolností v závodě ani nenarazil, je prostě frustrující.

Ve stoupání se mi zprvu moc jet nechce, tepy mám nějakou chvíli „jen“ na 175, ale díky tomu, že Radka mám na dohled a že mě předjíždí kromě Jany Kyptové dokonce i holčina v netýmovém dresu, Neckářová Zuzana, tak na to zase trochu šlápnu a pomalu se prokousávám.

Na vrcholu je Radek jen kousek přede mnou, jenže několikrát volím na lesní cestě špatnou stopu, kdy mě pár závodníků zavírá a ztrácím drahocenné sekundy. Proto se přede mě opět prodírá Zuzana, což na mojí psychiku působí velmi neblaze. Já se sakra potřebuju probíjet polem a zbytečně neztrácet, ale chvílema se mi zdá, že je to přesně naopak.

Zuzanu a dalších několik závodníků předjíždím, jenže na 17. km se vedle mě na vnitřní straně zatáčky znovu ocitá a při výjezdu z ní mě na vnějšku nechtěně zavírá a musím hodně přibrzdit. To už je pro mě poslední kapka (furt jsem někým bržděn a nemůžu jet ideálně), chytá mě AMOK, zařazuji nejtěžší převod, jdu ze sedla a v nepatrném stoupání po asfaltce vyvíjím v totální nas*anosti a s vypětím všech sil 45 km/h při 194 tepech. Předjíždím 10členný vláček, který jede 28 km/h a konečně Radka dojíždím.

Radek o mně bohužel neví, navíc má celou dobu za to, že jsem před ním (netuší, že i já bloudil) a při cestě k vřesovišti ve snaze mě dojet projíždí těma největšíma blátivýma s*ačkama, aby se vyhnul pomalému vláčku bikerů jedoucímu po čistší stopě. Já volím právě tu čistší stopu, takže zásek ve vláčku a Radek je rázem fuč.

Za vřesovištěm přichází téměř rovinatý dlouhý úsek (nejdřív po šotolině, pak po asfaltu), kde po mém preventivním občerstvení (magnesium + carbosnack) zařazuji rychlost a 1,5 km táhnu 10člennou skupinu, v níž jede i Jana Kyptová. Pro Janu jsem asi odvedl solidní práci, na vrcholu za občerstvovačkou totiž dojíždíme Báru Hanušovou.

Dlouhý sjezd k brodu - Hanušová, Kyptová, já:-)

Schody těsně před cílem - eliťák

Z nejvyššího bodu závodu se vrháme na úžasný sjezd, kde je předjíždění v podstatě nemožné. Tam bohužel velmi rychle dojíždíme pomalu jedoucí vláček, za nímž ztrácím neuvěřitelných 50 s oproti loňskému sjezdu! Zde míjím Radka, který opravuje defekt.

Úplně dole projíždíme brodem s úžasnou diváckou kulisou a kousek odsud se pouštíme do dalšího obrovského lesního stoupání. Na pár místech je tak prudké, že musíme chvíli kolo tlačit. Tady se začínám fakt trápit. Sice pozice neztrácím, stále si ještě lehce polepšuji, ale všechno mě bolí a představa, že budou ještě 2 pekelná stoupání, je naprosto příšerná. Zatímco se s Janou neustále přetahujeme, tak nám Bára pomalu ujíždí. Když se podívám kolem sebe, tak nevěřím svým očím. Tvoříme totiž zhruba 30členný vláček. Aby po téměř 2 hodinách bylo startovní pole kolem mě pořád tak celistvé, tak s tím jsem se ještě nesetkal.

Z nejvyššího lesního bodu pokračujeme sjezdem totožným s tím úplně prvním a konečně nikým nebržděn si můžu sešup užít. Dole dojíždím skupinku asi 10 závodníků.

V závěrečném stoupání nám 4 borci neuvisí a v 6 tak najíždíme do nádherného singl sjezdu, kde se bohužel závodník přímo přede mnou bojí a ztrácím tak kontakt s těmi ostatními.

V samotném závěru dlouhé prudké schody po stadionu raději sbíhám a do cíle dojíždím na jistotku se smíšenými pocity.

Po podrobných analýzách mého GPS souboru a výsledkových listin jsem s výkonem  spokojen – při porovnání společných úseků loňské a letošní trasy jsem byl letos o 2 minuty rychlejší a to i přesto, že ve 3 hlavních sjezdech jsem tentokrát v součtu dosáhl o něco pomalejšího času. Co mě trochu mrzí, že jsem právě v těch sjezdech neměl více prostoru kolem sebe.

Jirka dojel na 58. místě v čase 2:36; Radek na 138. místě v čase 2:48.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s