- 5,1 km běh + 23,2 km kolo + 2,6 km běh
- Celkový čas 1:28:42
- Umístění 22./ 56 startujících
- Tepy 182/190 (průměr/max měřené jen v cyklistické části)
- Fotky i výsledky na webu pořadatelů ZDE
Loni jsem se zúčastnil 1. ročníku mělnického duatlonu, závůdek s příjemnou rodinnou atmosférou se mi líbil a tak jsem nechtěl chybět ani letos. Předem jsem se však nepřihlašoval z jednoho prostého důvodu = počasí. Od letošního Krakatitu moje zásada zní: „Už nikdy v dešti více“ a tak jsem čekal na to, jak bude v sobotu ráno. Podle všemožných předpovědí mělo od soboty pršet velmi vytrvale několik dní. Ráno však ještě nepršelo a srážkový model ukazoval, že pršet začne až po poledni. Do Mělníka jsem se tedy vydal a to s kámoškami Klárou a Karolínou Příhodovou.
Snad víc než na můj výkon jsem byl zvědavý právě na ten Příhodovic. Minulý rok byla ve startovním poli pouho pouhá 1 žena, tentokrát se jich na startu sešlo víc. I přesto ale měly holky velkou šanci bojovat o vítězství.
A můj cíl? Vylepšit si loňský čas, což bylo vyloženě povinností (loni jsem si vlastní chybou prodloužil cyklistickou část o 1:23 a v závěr. běžecké části jsem se potýkal s velkými problémy – píchání v boku).
Start = 11:30 hod
Klára a Kája, obě kvalitní běžkyně, startují těsně přede mnou a v tomto pořadí běžíme do doby, než mě cca po 1. km míjí Ondřej Libánský.
Ondru si pamatuju právě ze závodu Krakatit, dojel jsem ho tam v posledním stoupání a až do cíle jsme jeli společně. Moc dobře tedy vím, že je to výborný biker a pokud bych se ho udržel v běhu, byla by s ním pak velká radost jet na kole. Proto se snažím běžet v jeho těsném závěsu a dostávám se tím pádem před obě kámošky. Jenže Ondra, jak se zdá, je všestranný sportovec a na konci prvního 2,5km běžeckého okruhu se mi začíná vzdalovat.
Ve 2. okruhu se mi běží poměrně těžce. Úvod jsem trochu přepálil a teď si to pěkně odskáču. Jsem hodně zadýchaný a malinko se trápím. Kupodivu ale neztrácím jedinou pozici a dokonce si ji vylepšuji o 2 místa. To však nic nemění na tom, že do depa vbíhám téměř v infarktu na průběžném 28. místě.
V depu nasazuji helmu, popadávám kolo a běžím s ním na konec ochranné zóny. S hrůzou sleduji na cyklocomputeru ty příšerně vysoké tepy – 191 za minutu!!! Očekávám, že mi na kole tepová frekvence rychle spadne na nějakou rozumnou hodnotu okolo 175 … prdlajs! Stále si zvesela tepu přes 180, čímž si opravdu koleduju.
Grafy: Cyklistická část s převýšením pouhých 160 m, více infa včetně trasy ZDE
Někde v úvodu cyklistické části předjíždím Milana Čuláka a jedu celkem kaši. Jestli mám dojet Ondru, který má asi 30s náskok, tak musím co nejrychleji. Od půlky okruhu totiž vede dlouhá polní cesta, na které loni dost foukalo.
Letos je situace naprosto stejná, fouká to tu hodně, navíc jsem Ondru bohužel nestáhl ani o kousíček, možná spíš naopak a vzhledem k tomu, že se kolem něho vytvořila cca 6členná skupinka, tak tím je po nadějích.
Začínám se tedy poohlížet za sebe, jestli tam nejede někdo, s kým bych třeba mohl trochu spolupracovat a hle, 50 m za mnou Milan Čulák. Jeho jsem přece předjížděl v úvodu a stále se drží kousek za mnou. Znamená to, že jede stejně rychle jako já. Proto své tempo zvolňuji a nechávám se dojet.
Jedu mu v háku asi 300 m, poté střídám, ale kupodivu toho vůbec nevyužívá, takže se znovu zařazuji za něj. Nejspíš se mu to nelíbí, poněvadž na 2 místech mi z ničeho nic nastupuje. Ani jeden z úniků se mu nedaří a společně dojíždíme Milana Škodu, odpadlíka z 6členné skupiny.
Na asfaltové cestě k lesu se dvakrát snažím Milana Čuláka střídat, ale opět nemá o jízdu v háku zájem (těžko říct proč, asi myslel, že je to zakázané). V každém případě do lesa najíždím jako první, těsně za mnou oba dva Milanové. V lese jedu hodně na krev, nedá se tam předjíždět a nerad bych je brzdil. Za výjezdem z lesa při nájezdu do 2. okruhu se ohlížím a v háku mi visí pouze Milan Škoda, druhému Milanovi jsme poodjeli.
Spolu se Škodákem jedeme celý 2. okruh. Sice se nestřídáme na špici moc často a spíše to táhnu já, ale aspoň něco. Po asfaltce k lesu i v lese samotném už šetřím síly na závěrečný běh. Je mi naprosto jasné, že to bude jedna velká krize a taky že je.
Po prvních 200 m běhu mi při každém kroku vystřeluje menší křeč do lýtka. Je to dost nepříjemné, kousek musím chůzí a hned mě míjí Milan a chvíli na to i druhý. Při běhu asi vypadám dost srandovně, dělám malinkatý krůčky, špičky chodidel mám otočený co nejvíc k sobě směrem nahoru tak, abych lýtka odlehčoval a zároveň protahoval:-)
Zabírá to, takže asi po kilometru konečně můžu běžet normálně. Stále však neběžím bůhví jak rychle a v druhé polovině okruhu mě míjí ještě další 2 borci. Přesto do cíle dorážím 100% spokojený, protože jsem si krásně zazávodil a vydal ze sebe absolutně všechno.
Trochu se občerstvuji a se Škodákem si vyměňuji postřehy, zároveň však netrpělivě vyhlížím holky. Ty doráží na hezkém 2. a 3. místě, paráda!
Akce se tedy povedla, počasí vydrželo přesně na dobu závodu, takže spokojenost. Budu se těšit zase příští rok!
A teď trocha statistiky:
Oproti minulému roku jsem se zlepšil o 2:38 (reálně bez loňského bloudění jen o 1:15). Opět se ukázalo, že jsem bídný běžec ale zato docela rychlý biker. Celkově jsem v běhu ztratil hodně (až 31. nejrychlejší čas), na kole jsem to zas klasicky vše doháněl (13. nejrychlejší čas). A pokud jsem psal, že je Ondra výborný biker, tak se to potvrdilo – zajel 3. nejrychlejší cyklistiku!
